Akutní výšková nemoc - umřít lze již v 3000 m.n.m

Turisté se někdy bez potřebných zkušeností vydávají až do 6 000 m n. m. Pokud je výstup pomalý, lidský organismus se může dostatečně adaptovat, při rychlém výstupu adaptace vázne a v důsledku toho vzniká horská nemoc (výšková nemoc) až edém plic, popř. edém mozku. Uplatňuje se špatné zásobení mozku krví a špatné využití O2 ve tkáních.

Akutní výšková nemoc je charakterizována sedmi příznaky: pocit slabosti, bolesti hlavy, nevolnost až zvracení, nespavost, závratě, dušnost a nechutenství. Některé příznaky se někdy nedostaví, ale při zjištění 3 ze 7 uvedených lze usuzovat na výškovou nemoc. Dalšími příznaky je zrychlený tep a otok obličeje, zápěstí a kolem kotníků. Při rychlém výstupu se výšková nemoc může dostavit již ve 3 000 m, v Himalájích, kde se stoupá pomaleji, často až v 5 000 m. Při každém onemocnění je nutno vyloučit akutní výškovou nemoc.

Pomoc a prevence
Při lehčích stavech příznaky odezní po odpočinku, při těžších stavech je nutný sestup nejméně o 500 m, případně aklimatizace v nižších polohách po dobu 2-3 dnů. Značný význam má inhalace kyslíku. Lékař obvykle doporučí ibuprofen nebo prochlorperazin, popř. acetozolamid. Při výškové nemoci se nesmí podávat alkohol ani léky pro spaní. Postižení se nemají nikdy nechat o samotě.

Prevencí výškové nemoci je řádná aklimatizace před výstupem, který nemá být rychlý, ochrana před mrazem, horkem a sluncem, při každém zastavení doplnit tekutiny (nejlépe slabě slazený teplý čaj), nepít alkoholické nápoje, uhlohydrátová dieta, méně solit, nikdy se nemá dostavit pocit hladu a žízně. K prevenci výškové nemoci se doporučuje také acetazolamid (na radu lékaře), který zlepšuje aklimatizaci a odstraní nespavost, někdy přicházejí v úvahu i jiné léky (dexamethason, nifedipin) podle rady lékaře.

Edém plic a edém mozku
Výšková nemoc může přejít v edém plic, který je charakterizován horečkou, zrychleným tepem (nad 110), dušností, vykašláváním zpěněných narůžovělých slin, bolestmi na hrudi, stupňující se únavností, namodralou kůží, lékař zjistí praskavé chrůpky na plících (na rty jsou infiltráty), někdy až bezvědomím. Edém plic vysokých poloh, který má vysokou smrtnost se léčí rychlým sestupem v teplém oděvu, život někdy zachrání kyslík, použití hyperbarického vaku a příručního kesonu. Nifedipin se podává za lékařského dozoru. K edému plic vysokých poloh jsou náchylní mladí lidé.

Výšková nemoc, která není léčena může přejít také v cerebrální edém vysokých poloh (otok mozku), který je charakterizován stále se stupňujícími bolestmi hlavy neztišitelnými léky proti bolestem, zvracením, závratěmi, opileckou chůzí, změnou chování, halucinacemi, ochrnutím končetin až poruchou vědomí.K léčení je nepostradatelný kyslík, intubace, evakuace do nižších nadmořských výšek, dekomprese příručním kesonem nebo hyperbarickým vakem a manitol. Lékař doporučí dexamethazon.Prevencí je pozvolný výstup (více etap). Rizikovými faktory je věk do 18 let a nad 50, ženské pohlaví, obezita, časté migrény, deprese a nadměrná váha zavazadel.

Kontraindikace
Kontraindikacemi vysokohorské turistiky je cukrovka, těhotenství, trombóza, chronické plicní onemocnění, vysoký ale i nízký krevní tlak, srdeční, ledvinové a duševní onemocnění dle vyjádření příslušného odborného lékaře. Příčinou smrti při vysokohorské turistice a horolezectví je podceňování prvních často nepříliš výrazných příznaků, ostych přiznat obtíže, nezkušený, nedostatečně proškolený vedoucí výpravy a přemlouvání postiženého v pokračování ve výstupu.

Článek byl zveřejněn ve spolupráci s www.czechaid.cz.