Taky jsme si vylámali zuby. V Ruse nás pěšky nepustili, tak jsme museli zpět a celý den čekat na mezinárodní rychlík. Jízdenku nám prodali až do Bukurešti, jinou nám odmítli dát. Vlak, na který jsme měli jízdenku, měl zpoždění, až úplně zmizel z tabule a my nastoupili do jiného. Rumunští průvodčí tvrdili, že to nevadí, a po rozjetí vlaku to těm samým už samozřejmě vadilo a museli jsme platit pod rukou, aby to nevadilo. S odstupem bych řekla, že uživatelsky přívětivější je přívoz ve Vidinu (i když i tam je to opruz). |
Na tento prechod rovnez nerad vzpominam.V lete 2003 jsme podnikli na Interrail cestu vlakem do Turecka.Az po bezpecnem navratu domu jsme se mohli vsemu zasmat, ale v dany moment nam moc do smichu nebylo.Prijizdeli jsme do Ruse, kde jsme meli prestupovat na rychlik smer Istanbul, nadrazi vypadalo celkem udrzovane, ale moznost si ho lepe prohlednout, jsme meli asi az po hodine po kterou jsme byli zavreni ve vlaku cekajic na celni odbaveni, stejne jako dalsi ne-bulharsti spolucestujici.Kdyz jsme se konecne dostali na peron, uz se k nam hrnul chlapik s nabidkou pomoci:,,Co potrebujete?Pojdte se mnou pomuzu Vam." Trpelive jsme ho odmitali a pomalu se sinuli k pokladne kde jsme potrebovali zakoupit mistenky do rychliku.Babka za sklem odmitla prijmout eura a posilala nas vymenit si na leva prave k typkovi, ktereho jsme se pred chvili uspesne zbavili.
Nechteli jsme se nechat obrat tak lacino a vyrazili jsme do mesta, vlak mel odjezd za dve hodiny, takze casu dost.Bohuzel byla nedele a vsechno krome hospod bylo zavreno.Nastesti jsme na ulici potkali dve vcelku ochotne divky, ktere nas asi po 30min. dovedli ke treti smenarne, kde pozadali majitele aby nam obulus vymenil a tak se i stalo, dokonce nam dal uctenku, kde byla cela operace zaznamenana, vcetne kursu.Cestou zpet jsme s lehkym usmevem prosli kolem vekslaku a koupili si pozadovane mistenky.Ovsem tim to nekoncilo, jelikoz jsme byli na nadrazi skoro sami, a batohy na zadech Nasi snaze stat se neviditelnymi take moc nepomohly, obklopila nas cela skupinka snedsich Bulharu a snazila se nam prodat cigarety, alkohol, noviny, proste vse co ve svych igelitkach meli.Asertivni odmitani zabiralo jen chvilku a nejhorsi byly deti.dost agresivne naznacovaly, ze pokud jim neco nedame odnesou si bud kus nasi bagaze, nebo nas prinejmensim kopnou.Z teto situace nas vysvobodil az prijizdejici vlak, jehoz cestujici se okamzite stali tercem nasich podnikavcu.Na zaver jen rada - v Ruse pokud mate dlouhou dobu na prestup radeji zmizte z nadrazi a sednete si nekde do parku, budete tak usetreni vyse zminenych situaci.Jinak cely vandr probehl v pohode a do dneska na nej moc rad vzpominam. |