Švédská přírodní rezervace Vindelfjällen

Strávila jsem v této oblasti Velikonoce. Je to doba na přechod parku ideální – ještě leží docela dost sněhu, jezera jsou zamrzlá, ale noční teploty již snesitelné. Delším túrám napomáhají i delší dny, stabilnější počasí a hlavně prázdniny.
Mým výchozím místem se stal Hemavan, což je jedno z nejvyhlášenějších lyžařských středisek v kraji Västerbotten. Najdete zde informační centrum, muzeum, nejseverněji položenou botanickou zahradu v Evropě a samozřejmě odpovídající množství hotelů. V každém větším hotelu si lze vypůjčit lyže. Přes léto lyže nahrazují koně, ale to spíše v sousedním městě Ammarnas. Běžnou součástí dokonce i hostelu jsou sauny.
Celou oblastí vede slavná Kungsleden neboli královská cesta. Je to velice dobře značená turistická stezka s mnohými odbočkami a přípojkami, která pokračuje až na sever do města Abiska. V centrální části pohoří je přes zimu důkladně udržovaná sněžnými skútry. Nejsou tam klasické běžkařské stopy, jako známe od nás, ale jde se po tom hezky. Nepříjemné je pouze po přemrzlém sněhu, rozjetém od skútru do kvádříčků, plužit s kopce…
 
Mapy

Nechystáte-li se sejít z této trasy, nepotřebujete ani mapu, stačí plánek z informačního centra. Pro pocit jistoty je přesto dobré mapu mít – je snadno k sehnání za zhruba 100 SEK, nejnovější vydání je ze srpna 2002. Jde o část AC2, v měřítku 1:100 000. Jsou v ní vyznačeny letní i zimní značky, chaty i útulny, označení skútrových tras i neprošlapáváných tratí a spousta dalších užitečných informací.
Z Hemavanu lze dojít během jednoho dne přes chatu Viterskalsstugan do sedla Syterskalet mezi nejvyššími vrcholy pohoří - N. Sytertoppen (1768 m n.m.) a S. Sytertoppen (1685 m n.m.) a dále až k další chatě, kde lze strávit noc či postavit si stan. Od chaty Viterskalsstugan vede na vrchol N. Sytertoppen letní cesta, údajně schůdná i v zimě, ale vyžaduje opravdu dobré počasí a kondici.
Ubytování

V sedle je první nouzová chatka zdarma, jinak cestou máte možnost potkat ještě 2 typy ubytování, pominu-li stan. Můžete spát v klasických turistických chatách, kde jako nečlenové švédského turistického klubu platíte 335 SEK za noc. Druhou možností jsou tzv. self-service cabins, kde jsou přichystána kamna, dříví, palandy a deky, nádobí, lékárna apod, ale bez obsluhy. Cena je 70 SEK za noc. Nikde však není žádná kasička, kde by se peníze mohly zaplatit. Jak jsem se dozvěděla později, nikdo moc neplatí. Peníze lze poslat zřejmě jen na účet švédského turistického klubu, jehož číslo mi zůstalo utajeno. Ve všech chatách jsou také záchranné telefony pro případ nouze.
Až za jezero se nabízí krásné scenérie okolních kopců a dále je již na vás, co uvidíte. Dvoudenní nejpřímější varianta vede na východ do Ammarnas, o 1-2 dny delší obchůzka míří více na sever, ale končí také v Ammarnas. Při třetí variantě - cestě na východ – dojdete k jezeru Över-Uman a navštívíte místní jeskyně.

Moje trasa

Zkusila jsem severní trasu přes chatu Dalavardo. Střídá se tam holá skalnatá pustina s březovými lesy v údolí řeky Vindelälven. Poslední úsek před Ammarnas vyplňují původní, až 500 let staré borové lesy. Nečekejte však žádné sekvoje, borovice ve Švédsku po 500 letech vypadají asi jako 100leté v Čechách. Většina cesty byla neprošlápnutá, ale v noci ještě teploty klesaly pod nulu a po přemrzlém sněhu šlo jít bez stopy i s bagáží.
Celá cesta o délce 120 km mi trvala necelých 6 dnů, potkala jsem dohromady asi 5 lidí, nepočítám-li sněžné skútry na začátku a na konci. Když budete mít tolik štěstí, co já, strávíte ve stanu jen několik nocí, uvidíte polární záři, potkáte sice málo, ale o to milejší lidi, možná dostanete i nějakou rybu k večeři, okusíte saunu a vrátíte se domů černí jako uhel. Když budete mít ještě trochu víc štěstí, potkáte losa či soba, rysa nebo rosomáka. V celé oblasti lze jako jinde v severním Švédsku zkusit jízdu na sněžném skútru, dog-sledging a v létě koně.

Doprava:

Ze Stockholmu jezdí po silnici E4 přes pobřežní město Umea autobus společností Ybuss za 250 SEK pro studenty, nebo 350 SEK pro ostatní. Podobně jezdí i vlak, dokonce je v Umea letiště a let na této lokální lince stojí prý 200 SEK i s poplatkama. Z Umea pak se jezdí po silnici E12 autobusem do Ammarnas, Hemavanu či Tarnaby. Cena je okolo 350 SEK, studentské slevy nejsou. Doprava tady funguje nejvíce při pobřeží, takže možná existuje i přímější cesta, ale těžko se hledá. Neexistuje zde něco jako IDOS, jednolitvé linky se musí hledat jen přes stránky jednotlivých společností nebo krajů. Použít lze snad jen www.resplus.se.