Chata pod Rysmi v roce 2002

  O tom, jak přežila chata zimu a co s ní bude v nadcházející letní sezóně jsme si popovídali s chatařem Viktorem Beránkem.

  Jak přežila zimu lavinami často zkoušená chata?

  Přežila, i když jí začátkem ledna zasáhla jedna prachová lavina. Naštěstí nebyla tak silná, že by udělala nějaké větší škody, odnesla jen několik věcí ze střechy. Chata jako celek vydržela. Měla i štěstí. V době, kdy se ve Veľké Studené dolině utrhla lavina, která zavalila 5 skialpinistů, spadla v blízkosti chaty další. Ale minula chatu o 30 metrů. Takže laviny chatu ohrožovaly i tuto zimu, jen ne s tak tragickými dopady jako poslední dvě zimy před tím. Momentálně je v chtě nafoukaný sníh. O Velikonocích jsme část z něj vyhazovali, sušili jsme deky a ucpávali jsme díry.

  Jak bude chata fungovat v letošní sezóně?

  Měla by fungovat. Jediná komplikace je, že majitelé (největší podíl v chatě má Klub slovenských turistů) chtějí proinvestovat peníze od vlády na její obnovu a zároveň by měla sloužit pro veřejnost. To se mi nezdá reálné. Není nic připravené na velké opravy a léto je příliš krátké.

  Takže ty 4 miliony nejsou vázané na stavbu chaty na bezpečnějším místě nad sedlem Váha?

  Prý ne.

  Teď je stavba nové chaty v připomínkovém řízení, přispíváš do něj svými zkušenostmi?

  Vážně o tom uvažuji. Chata na starém místě, i kdyby se opravila, nesplnila by základní požadavky na bezpečnost a ekologii. Aby vydržela ty nápory musel by to být bunkr. Je třeba postavit novou.

  Jaké vylepšení, kromě bezpečnostních a ekologických, přinesl projekt nové chaty?

  Chata nebude o moc větší – v dispozici se upravily prostory tak, aby neměli námitky ani hygienici, ani požárníci. Výhodné slunečné místo lze využívat na výrobu energie ze solárních panelů, používat se bude na ohřev teplé vody, spotřebujeme tak méně tuhého paliva. Důležité je, že projekt počítá se samostatnou místností na ošetření zraněných. To je problém. Jak dostat postiženého na nosítkách do přeplněné jídelny? Slušně vyhodit turisty od stolu a před zraky vyděšených přítomných na stole ošetřovat zraněného? Není to ani hygienické, ani etické.
  Ztíženou situaci máme i se signálem vysílačky, pro záchranu se běží někdy až na Popradské pleso. Tyto problémy by v chatě na novém místě odpadly. Je připravené i místo pro vrtulník. „Ošetřovna“ by v zimě sloužila i jako bivak na nouzové přenocování pro horolezce. I v zimě se v okolí chaty pohybují lidé. Například záchranáři z horské služby mohou být na akci, někdy prohledávají lavinu, anebo pátrají po někom i tři dny, chatu mohou využívat jako opěrný bod.

  Na čem teď na chatě pracujete? 15. června se otevřou chodníky.

  Nechal jsem udělat 6 nových krosen, aby nám turisti pomohli z Popradského plesa s vynáškasmi materiálu. Přípravy už máme rozběhnuté, něco z materiálu na opravy jsem již objednal. Ale nahoře je pořád arktická zima. 2 metry sněhu, který se boří. Musíme s prací pořád čekat. Přitom je třeba odkopat hromady sněhu a ledu, zatéká do chaty.

  Jaká je naděje, Viktore, že jednou opravdu bude stát chata na novém místě?

  Myslím, že se asi promeškala doba nadšení a solidarity. Mám pocit, že nejen lidé, kteří se v horách profesionálně pohybují, jsou naklonění myšlence stavět chatu na bezpečném místě. Nikdo nepochybuje, že v takhle turisticky atakovaném prostředí chata musí být. Podporu cítím od horolezeckých oddílů. Vždyť to byli právě oni, kdo přišel pomáhat po první i druhé lavině, odpracovali tisíce hodin bez nároku na odměnu. Už jsou z nich experti na lavinami zničenou chatu. Je mi líto, když si představím to nadšení a úsilí a energii, které má být zase v zimě pochované v lavině. Málokdo si umí představit, v jakých podmínkách tam tito lidé pracovali, spali v mrazech, pro vítr sa několik dní nemohli dostat dolů. Když mám chuť se na všechno vykašlat a nechat to tu, vzpomenu si na ně. To mě drží. Ale jaká je naděje na výstavbu nové chaty to opravdu nevím.

  Za spolupráci při rozhovoru děkuji Mire Kováčikové a Mikuláši Argalácsovi.