Skladování filmů na cestách

Optimální pro skladování filmů je sucho a teploty v rozmezí 5 – 20 °C. To jsou ale pro většinu cestovatelů na cestách nesplnitelné podmínky. Co skutečně nejvíce filmům škodí a jak nejlépe filmy chránit?
Největší nebezpečí pro film, exponovaný, neexponovaný i vyvolaný, představuje vlhko, teplo a prach. Vzhledem k tomu, že podstatnou část citlivé vrstvy filmu tvoří želatina, jako ideální živná půda pro plísně a bakterie, může se kazeta s filmem za spolupůsobení „příznivých“ podmínek změnit v Petriho misku. Dostatečnou ochranu pro neexponované i exponované filmy před prachem a vlhkem poskytuje originální krabička z umělé hmoty. Můžete se ještě pojistit igelitovým sáčkem se zavíráním „press lock“ s trochou silikagelu .Toto je vhodné i pro ukládání vyvolaných filmů. Nízké teploty snáší filmy dobře, pouze při extrémě nízkých teplotách může dojít k jeho zkřehnutí a prasknutí. Nejhorší pro film je druhý extrém - přímé opékaní na sluníčku, pokud možno ještě za oknem, nejčastěji u auta. Před vysokými teplotami ochrání nejlépe chladnička, z cestovatelského hlediska trochu nepraktický a v některých zemích výjimečný nástroj na jejich přechovávání. Doporučuje se tedy zásobu filmů umístit co nejhlouběji do nitra batohu, zabalit do spacáku apod., kam se horko tak snadno nedostane. Pokud však na ledničku během cest narazíte, počkejte s otevíráním zchlazené krabičky filmu, až se vyrovná její teplota s okolním prostředím. Zabráníte tak kondenzaci vodní páry, která by filmu uškodila stejně jako voda.
Pokud se do kazety s filmem dostane voda je většinou jeho osud zpečetěn. Neexponovaný film rovnou vyhoďte. Exponovaný film se lze teoreticky pokusit zachránit, je třeba jej okamžitě vyjmout z kazety, rozvinout pod čistou vodou, pověsit a usušit na bezprašném místě. To vše samozřejmě v naprosto dokonalé tmě. Po usušení film uschovejte v originální krabičce, která musí být z černého plastu včetně víčka. Mořská voda zničí film dokonale, můžete se pokusit aplikovat předchozí postup s vodou sladkou.

Má značka a kvalita filmu vliv na míru odolnosti filmu vůči zmíněným nepříznivý vlivům?
Podle citlivosti k nestandardním podmínkám (včetně vyvolání) lze filmy seřadit takto: profesionální dia, amatérské dia, profesionální negativ, amatérský negativ, černobílý negativ. Černobílé negativy typu monochrome např. Kodak 400CN lze zařadit do skupiny amatérské negativy. Značka filmu vliv na odolnost v podstatě nemá, některé filmy hlavně amatérské bar. negativy jsou však odolnější proti chybám při vyvolávání. Citlivost filmu má především vliv na vznik závoje vlivem letištních rentgenů, čím citlivější film, tím je k tomuto jevu náchylnější.
Rozdíly mezi jednotlivými kategoriemi však nejsou takové, aby hrály významnější roli při volbě materiálu. Pouze pokud se rozhodnete nechat si vyvolat film v laboratoři v některé méně vyspělé zemi, je lepší volit barevný negativ.

Vyplatí se riskovat a nechat si v rozvojových zemích filmy vyvolat?
Vhodné je nejdříve takový minilab vyzkoušet filmem, který za tímto účelem nafotíte. Také vzhled minilabu o mnohém vypovídá. Pokud není nutné film vyvolat ihned, je lépe jej nechat zpracovat po návratu z cesty. Zkušenosti lidí s vyvoláním filmu v zahraničí jsou probírány v diskusích na odborných stránkách www.fotopruvodce.cz a www.fotoaparat.cz.

Jak se nejlépe zachovat při prohlídce na letišti – je lepší mít u sebe filmy v kapse nebo v příručním zavazadle?
Při letištní kontrole je samozřejmě nejlepším řešením nechat si zkontrolovat filmy od příslušného pracovníka, ne vždy ale v tomto vyjdou vstříc. Rentgen, kterým se kontrolují příruční zavazadla, by měl být bezpečný, zrovna tak jako většina nákladních rentgenů na moderních letištích. Je možno použít i ochranný obal, ale možné že „neprůhlednost“ obalu obsluhu zaujme a přiměje ji zvýšit intenzitu rentgenového záření. Nezapomínejte, že jednotlivé expozice rentgenem se sčítají. Všechny druhy filmů jsou citlivé k rentgenovému záření.

Ovlivní konečnou kvalitu fotografií upozornění personálu fotolabu na to, co ten film zažil?
Vzhledem k tomu že procesy E6 (Dia) a C41 (negativ) jsou standardizované a obsluha minilabu má minimální či žádné možnosti do nich zasahovat, je tato informace zbytečná. Navíc by mohla obsluhu vyděsit tak že film odmítne přijmout.

Film všechno úspěšně přežil, fotografie jsou vynikající. Dále se doporučuje pro dlouhodobé uchování výjimečných snímků filmy naskenovat. Je však známo, že ani album na CD není nesmrtelné. Nabízí se ještě nějaké jiné řešení?
Pro ukládání naskenovaných filmů je třeba použít kvalitní CD a po 10 - 20 letech překopírovat na nové. Maximální trvanlivost negativů a diapozitivů zajistíme ručním vyvoláním např. v chemii Tetenal. Minilaby totiž používají místo praní tzv. stabilizaci.

Získaný diafilm lze poškodit řezáním a zpracované diáky častým promítáním. Jak při řezání postupovat a promítáním diáky chránit?
Nejlépe se pracuje s řezačkou, která je spojena "rámečkovačkou", bavlněné rukavice ochrání film před agresivním potem. Příležitostné promítání nevadí. U více promítaných diapozitivů je možné udělat duplikáty.

Ptala se Kateřina Sekyrková

Uvítáme i vaše zkušenosti se skladováním a uchováváním filmů na cestách. Své názory pište do Komentářů k článku.