Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > Evropa > Francie

Francouzští Romové, nebo-li Gitans

Ondřej Kaláb / 22.11.2007

Ve Francii žije kolem 300 tisíc Romů, tedy zhruba stejně jako v Česku a o poznání méně než na Slovensku (550 tisíc). Na rozdíl od svých francouzských kolegů ale čeští ani slovenští Romové nekočují: jednak přirozeně vytvořili vlastní osady, jednak přestali kočovat následkem zákonného zákazu z roku 1958. Kolik cikánů kočuje ve Francii lze těžko odhadnout. Podle mínění jednoho Gitana cestuje více než polovina z celkového počtu, ve Wikipedii se zase tvrdí, že cestuje jen pětina. Všechna čísla týkající se cikánské populace jsou kvůli kočovnému životu více či méně zavádějící a prameny se liší. Romové stále patří větru a zemi - na okraj společnosti “bílých“ s jejími exaktními výpočty. Nicméně jeden z obecně oblíbených omylů zní: co cikán, to nomád.

Vzdělání

Ještě před dvaceti lety nemohli Romové ve Francii podle zákona nikde tábořit déle než 40 dní (po té době je vyháněli četníci). Takže chodit do školy nepřipadalo v úvahu. Dnes již zákon o 40 dnech neplatí a děti mohou chodit do školy, přesto se tak většinou neděje (a když ano, tak jen na krátkou dobu). Gitans umí sčítat a odčítat, umí i trochu číst, ale psát nikoli. O Česku nevěděli cikáni ve Francii nic, o Polsku a Rusku už někdy slyšeli.

Bohatství

Francouzští Cikáni žijí v celkově bohatší společnosti než jejich čeští či rumunští příbuzní. Jsou proto také bohatší. Karavany zdobí satelity, děti sledují DVD, výjimkou nejsou brýle.

Rasa

Cikáni ve Francii se celkově více prolínají s bílou většinou než u nás. Je to vidět již na barvě jejich kůže – mnohokrát jsem viděl méně tmavé či dokonce úplně bílé (blonďaté) Romy. Ty už jsem ani za Romy nepovažoval, ale mohou jimi být – záleží na tom, zda v cikánské společnosti vyrostli nebo se přiženili / přivdaly. Svatby Romů s bílými nebo jinými Neromy nejsou výjimkou. Ale stále většina Cikánů vypadá tmavě, někteří dokonce tolik, jako by právě přivandrovali z Indie.
I ve Francii existuje rasismus – Cikáni, ač stále ještě žijí zpola mimo zákon, nejsou však v současnosti mezi 36 národnostmi žijícími ve Francii vyhledávaným terčem. Zdají se dnes bílým Francouzům v podstatě neškodní. Nejsou zcela chudí, mají stejnou víru a nijak závratně jich nepřibývá (jen výjimečně má rodina víc než tři děti).

Jazyk

Českým Romům, kteří se baví mezi sebou na ulici, nerozumím, romštinu si stále udržují. V západní bohaté společnosti dneška se potřeba Romů vyjadřovat se svým jazykovým kódem snižuje. Gitans již téměř nemluví romsky, spíše jde o drmolenou variantu francouzštiny. Učili mě některá slovíčka („čuri“ - nůž, „džungalo“ - pes, „čáve“ - děti, „love“ – peníze atd.) a někteří z nich romštinu určitě ovládají, ale až na některé výrazy (nejčastěji „le gadjo“ a „la gadji“, což znamená Nerom a Neromka – tedy nejen bílí, ale i černoši, asiaté atd.) nepoužívají. Ztrácí tak jeden z hlavních integračních prvků své kultury. Velmi často užívají slovo “Seigneur“ (Pane), a to v jakýchkoli situacích. Na příliš vulgární slova nebo chování jsem nenarazil a pokud ano, tak u mužů a zásadně ne v přítomnosti romských žen.

Soudržnost a rodina

Snad je to větším bohatstvím (přepych rozděluje), ale Gitans už nedrží tolik pospolu jako dříve. Snad jsou také lépe přijímáni většinovou společností (méně kradou než dříve, nejsou s nimi takové problémy...). Vydělávají si většinou jako řemeslníci - úpravami fasád, natíráním a opravami plotů, opravami komínů, úklidy, zahradní prácemi, řezáním stromů), někdejší muzikálnost se ztrácí - ze sta mladých cikánů, které jsem poznal pouze několik umělo hrát na kytaru, ač mají stále tanec a rytmus v krvi.
Přes úpadek kdysi typických prvků Romské populace stále platí, že rodina tvoří základní kámen komunity. Všichni se navzájem znají a zřejmě jsou vzdálení příbuzní. Celková soudržnost je oproti bílým výjimečná a snad drží spolu právě bílým navzdory. Rodina, která mě přijala, přijela do Champagne ve skupině 8000 karavanů! Většina dospělých přijela sbírat víno, ostatní je doprovází – zkrátka drží spolu.

Pár perel, jimiž se cikánský život odlišuje od života „gadjů“

- prasklá přední skla: Cikáni sami ve vzteku takto “zdobí“ své dodávky
- dej zemi napít: po otevření láhve piva vždy trochu ulijí na zem, stejně učiní se zbytkem
- po svatbě strniště: pravidlo říká, že ženatí se neholí
- televize: pokud nekotví ve volné přírodě, mají přístup ke zdrojům. Každý má televizi a zvlášť mladí a děti ji sledují. Jedno z dětí Franca bylo velkým fanouškem televize a videa, dívalo se například 3x za den na jeden díl “Bažantů“ (les Charlots)! Mluvilo díky TV čistší francouzštinou než jeho rodiče (i když koktalo). Díky TV mají i obecný přehled. Když zemřel Pavarotti, Franco téměř plakal. Zpíval mohutným hlasem a hrál na kytaru (všichni cikáni znali a stále si zpívali křesťanské písně. Franco uměl navíc i La Boheme od Aznavoura).
- karavany: většina rodin vlastní dlouhé “nudle“, měřící 5 až 6 metrů, vážící 2 až 2,5 tuny. Interiéry tvoří 4-5 místnůstek: předsíňka s kuchyní, pokojík s postelemi pro děti, sprchový kout a ložnice, tj. veliká postel s televizí. Vše stísněné (zlatý panelákový byt!), ale čisté a udržované.
- v táborech kromě psů občas chovají domácí zvířata – viděl jsem kohouta a kozu, která se jmenovala Lise (Líza)
- jména: nepotkal jsem jediného Deža nebo Fera. Gitans dávají jména svým dětem nejčastěji podle Bible (Nikodeme, Samuel, Jean, Rebecca, Isaac, Salem). Další kategorie lze nazvat “americká“ (Ryan, psi Black a Jack, Cathy, Danny) a “indiánská“ (Etoile – Hvězda, Soleil – Slunce, Cheyenne, Lablanche – Bílá). Hodně se navzájem oslovují přezdívkami (Doudoun, Champion, Lulu, Bébé). Vrcholem pro mě bylo jméno ročního synka ze smíšeného manželství Roma a tmavé gadji z Polynésie – pojmenovali ho Kauai podle jména jednoho z Havajských ostrovů.
- pobýval jsem se třemi velkými rodinami, jejichž příjmení zněla Adam, Weisz, Reinhart. Z těchto rodin byli nábožní křesťané pouze jejich staršinové, a to někdy až na hranici zaříkávání a iracionální pověrčivosti (dítě hodilo vzduchem autíčko, které těsně minulo hlavu jiného dítěte; babička ihned vyhodnotila hračku jako posedlou ďáblem a musela pryč – jeden z otců ji odhodil někam do křoví). Mladí věří zřídka. Často pijí alkohol. Muziku spíše poslouchají než že by sami hráli. Ale u ohně se večer a ráno schází stále.

Přečteno 1693x