Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > Rady na cesty > nebezpečí

Honolulu vidět a zemřít

Josef Kapoun / 29.09.2005

V Honolulu jsem byl celkem třikrát a toto hlavní město amerického soustroví Havaj považuji za nejkrásnější místo, které jsem kdy viděl. Nad Honolulu se tyčí vyhaslá sopka Diamond Crater, která má plochu kráteru o velikosti alespoň jednoho fotbalového hřiště. Prochází se po ní turisté, někteří lezou i na okraje kráteru, stejně jako v polovině 80. let i já.

Z vrcholu okraje kráteru je nádherný výhled na město s nemnoha mrakodrapy, na proslulou zlatopísečnou pláž Waikiki Beach s tyrkysově modrým mořem a s palmovými háji. V dáli je vidět Perlová zátoka neboli historický Pearl Harbour. Díky stále vanoucímu větříku tam není nikdy dusné horko, prakticky tu mají neustále jaro. Západy slunce nad mořem jsou úžasné. Kolem ostrova Oahu - celý americký stát Havaj sestává z řady ostrovů, spojených dopravně loděmi a letadly - je řada malebných zátok jak dělaných na šnorchlování. Při mém mladistvém nadšení jsem ale byl tak neopatrný, že jsem tam jen díky štěstí nepřišel dvakrát o život.
Po vstupu do širokého jícnu kráteru sopky jsem se vydal na vršek jeho okraje. Tam se dalo po kruhovém hřebenu chodit, ale sestup zpět do jícnu a ven z kráteru byl možný jen po vyznačených stezkách. Ostatní sestupy k pláži byly zataraseny ostnatým drátem a tabulemi „Keep off!“. Nedbal jsem toho, podlezl dráty a pustil se po strmém svahu dolů, protože jsem si chtěl zkrátit cestu. Nejprve to šlo dobře. Níže ale byly kaskády, kterými kdysi tekla láva. Když jsem zjistil, že se zvětšujícími se výškovými rozestupy mezi kaskádami už nemohu přeskakovat z jedné na druhou, chtěl jsem se vrátit nahoru - ale ouha: sopečný písek pod botami mi to znemožňoval. Klouzal jsem stále zpět dolů. Zůstal jsem asi v polovině výšky kráteru na malém úzkém výstupku velikosti balkónku a nemohl jsem bez velikého rizika ani nahoru ani dolů. Dole hučel příboj, dovolat se pomoci nebylo kam. Po velkém váhání mi nezbylo než skočit 6-7 metrů dolů na nižší kaskádu. Dopadl jsem velice tvrdě, ale k mému velkému štěstí jsem nepřepadl z malého výklenku a neřítil se po hlavě dále po příkře srázi až k úpatí kráteru. Nic se mi nestalo, ale odnesl jsem si z toho velké poučení: vždy dbát na zákazy a chodit pouze po povolených cestách - kdo zákaz vystavil, ví proč.

Přečteno 1502x