Největší koupaliště světa

    Největší koupaliště světa se jmenuje Sangam. Na obrovité písečné pláži, osm kilometrů od centra města Allahabád v indickém státě Uttarpradéš, se modré vody řeky Jamuny mísí s hnědým veletokem posvátné Gangy. Hinduisté věří, že tady ústí ještě třetí řeka - mystická Sarasvatí. "Můžete ji spatřit jen z družice," vysvětluje rádžastánský poutník Rahúl Nán. Pozorně studuji satelitní mapu, ale kromě dvou veletoků nevidím nic. Možná je to ale jenom tím, že se neumím dívat. Pro věřícího hinduistu představuje totiž Indie palimpsest, což je středověký termín pro malbu, pod níž je ukryta další malba, a další, a další, mnoho dalších maleb jedna pod druhou, stále hlouběji. Hluboko pod přemalbou moderních indických silnic a železničních tratí se rozkládá posvátná ikonografie, přístupná jen tomu, kdo se umí dívat. Tak proč by nemohla hluboko pod Allahabádem téci mystická řeka Sarasvatí?

    Čtvrtá řeka, řeka lidských těl, přitekla na Sangam letos v lednu. V okruhu stovek kilometrů rozvrátila veřejnou dopravu, rozlila se do statisíců provizorních přístřešků obrovitého stanového města, ucpala ústí desítek pontonových mostů. Davy věřících připravily horké chvíle pětadvaceti tisícům organizátorů a policistů, kteří dohlíželi na pořádek. Naštěstí se ale neopakovala tragédie z roku 1954, kdy bylo na Kumbh méle v tlačenici ušlapáno 800 lidí.

    Hinduisté věří, že během svátku Kumbh méla se voda v řece promění v amrit - nektar nesmrtelnosti. Koupel v něm prý lidskou duši vysvobodí z nekonečného cyklu znovuzrození. Nesmrtelnost Kumbh mély ale spočívá především v nesmrtelnosti tradici. Festival džbánu se totiž slaví už několik tisíc let.

BOJ O NEKTAR NESMRTELNOSTI
   "Kumbh méla" znamená v jazyce hindí "Festival džbánu". To bylo tak: Brahma, Stvořitel, plul kdysi po hladině mléčného moře. Kromě nekonečných bílých vod tehdy neexistovalo nic. Pak se Brahma vzbudil a začal stloukáním mléka tvořit svět. Bohové s démony se rozhodli, že Brahmovi pomohou. Přestali spolu na chvíli válčit, na ocas hada Ánanty zavěsili horu Mandar a vyrobili tak obrovskou měchačku. Společnými silami se pak pustili do kvedlání mléčného moře.

    Jak bělostný oceán tuhl pod údery měchačky, vyplouvaly z hlubin na hladinu zázračné předměty: létající kůň, kouzelný měsíc, nebeský vůz,, strom, vyplňující všechna přání, božská lyra... Nakonec se objevil poklad nejcennější - džbán s nektarem nesmrtelnosti. Když jej démoni spatřili, pokusili se džbán uchvátit. Začala bitva. Už už se zdálo, že zvítězí síly zla. Syn krále nebes Džajanta se v poslední chvíli proměnil v obrovského havrana, popadl pohár a dal se na útěk. Dvanáct dnů se Džajanta řítil nebem, pronásledován rozzuřenými démony, než se mu podařilo odnést džbán do ráje. Tam už démoni nemohli.

    Během pronásledování se ale čtyři kapky nektaru z poháru vylily. Dopadly na indická města Allahabád, Udžájin, Násik a Haridwár, která se tak proměnila v tírthy - "brány přechodu do vyšší dimenze". Pokud se sem přijedete vykoupat v době, kdy hvězdy stojí v určité pozici, smyje z vás koupel v nektaru všechny hříchy a cesta k vykoupení je volná. Festival Kumbh méla se koná každé tři roky postupně v jedné ze čtyř tírth. Poslední Kumbh Méla proběhla v Allahabádu v roce 1989 - v hlavní koupací den se tu tehdy 24. ledna vnořilo do vody patnáct milionů lidí. Indie od té doby překročila magickou hranici miliardy obyvatel. Také počet poutníků se zdvojnásobil. "Co se na Sangamu stane za dalších dvanáct let?," ptají se s obavami v hlase pořadatelé. Příští Festival džbánu se bude konat v roce 2003 ve městě Násik.

SPIRITUÁLNÍ DISNEYLAND?
   Hledači osvícení ze všech možných hinduistických sekt sestoupili do Allahabádu z mrazivých výšin Himálaje. Obyvatelé ášramů a mystikové ze všech koutů Indie se sešli na Kumbh méle, aby tu po očistné koupeli diskutovali o Absolutnu. Největší úctě ze všech návštěvníků festivalu se už tradičně těší bábové - proslulí indičtí svatí muži. Nahé postavy pomazané popelem sedí důstojně před stany, zatímco poutníci líbají jejich nohy a zahrnují je penězi. Před svatými muži uctivě pokleknou i ministři indické vlády.

    Duše řadového hinduisty musí na cestě ke konečnému vykoupení projít statisícem vtělení a "odžít" si v nich postupně všechny hříchy. Jenže bábové se rozhodli vzít to zkratkou. Pokoušejí se nirvány dosáhnout tady a teď, v tomto životě. Není to samozřejmě zadarmo. Nejen, že člověk musí odejít od rodiny, vzdát se světského života, opustit majetek a vydat se do bezdomoví. Podmínkou vykoupení jsou i nejbizarnější způsoby sebetrýznění, které mají jednomu vylepšit karmu. Utrpení je pro svaté muže výrazem vrcholného pohrdání vlastním tělem. Tenhle bába stojí deset let na jedné noze, tamhleten celý život mlčí, věší si na penis třicetikilové závaží či sedí na loži z hřebíků. Další se postí tak dlouho, až zemře hlady, čtvrtý se nechá za živa pohřbít. Jsou prý ale i snazší způsoby, jak se spojit s Božstvím. Třeba taková dýmka nacpaná hašišem - vždyť sám bůh Šiva ji prý prakticky nevyndaval z úst!

MÁM JEDNU RUKU DLOUHOU
   Zdálky vypadá svatý muž Amarbhartí jako pilný žáček, který se neustále hlásí. Teprve když přijdete blíž, všimnete si, že jeho zdvižená pravice je zdeformovaná a suchá. Nad hlavu ji Amarbhartí zvedl před třiceti lety a už ji nikdy nesundal. Dnes už to ani nejde - krevní oběh se v ruce zastavil, svaly odumřely a šlachy zatuhly v nepřirozené pozici. Přerostlé nehty se postupem času pokroutily do roztodivných tvarů. Nebolí to? "Vy novináři se pořád jen ptáte na nepodstatné věci," odpovídá svatý muž špatnou angličtinou. "Zkus to sám. Není to nic těžkého - stačí jen zatnout zuby a několik let meditovat."