Signály, které tito strážníci vysílají v případě nedostatku vody, známe pod pojmy žízeň, malátnost, bolest hlavy atd. Pokud se rozhodnete je ignorovat, celý regulační mechanismus porušíte. Následné pozastavení metabolických procesů, které se může stát nevratné, znamená pro žíznivce bohužel i smrt.
Kromě vlivu nedostatku vody na funkci srdce, ledvin a zažívacího ústrojí, se projevuje vysušené tělo také nižší odolností vůči fyzické či psychické zátěži. Dlouhodobě dostatečný přísun tekutin umožňuje organismu v případech neočekávaných zátěžových situací zapojit všechny našetřené regulační mechanismy. Člověk, který se preventivně stará o pravidelný příjem tekutin, riskujíc tím častější návštěvu příkopů a stromečků, je tedy při sebemenším fyzickém výkonu silnější. Nedodáváme-li tělu potřebné množství tekutin, jejichž minimální denní spotřeba se zvyšuje v sušším a teplejším (ale i mrazivějším) klimatu než jsme zvyklí, vyplýtvá organismus energii na zabezpečení vyváženosti svého vnitřního prostředí. Červenou tak dostane energie nezbytná na výstup byť i nejnižší hory navštíveného kontinentu.
Při cestování na nás působí faktory neznámého prostředí, poznáváme neustále něco nového, vyčerpává nás i samotná komunikace s domorodci ať již v podobě jazykové nebo "rukama nohama".Psychicky je na tom pijan lépe nejen proto, že mu energii navíc dodá předběhnutí snobské výpravy německých zbohaltíků, ale má také sílu na snadná a rychlá řešení naskytlých problémů. Je odolnější vůči infekčním onemocněním (pokud do sebe nelije jakoukoliv vodu, která infekci způsobí), nebo jej alespoň tolik nevyčerpají.
Výše úniku tekutin z těla pocením, dýcháním, průjmy, močí je individuální. Je tedy těžké obecně určit doporučené množství příjmu tekutin za den. Každý z nás si musí přijít na to, co je pro vlastní organismus optimální. Obecně je přijímáno tvrzení, že stačí 2-3 litry denně za předpokladu mírných (nebo pro organismus obvyklých) klimatických podmínek a nižší či žádné fyzické zátěže. Najít si tu vlastní míru pití a nepití sebepozorováním není snadné a leckdy úsměvné, ale i otravné. Mezi dobře známé příznaky nedostatku tekutin patří pocit žízně, sucho v ústech, oschlé rty a jazyk, únava, malátnost, malé množství tmavě žluté moče. V těchto případech je však již pozdě - nejlepší by bylo tyto pocity nezažít. Vodu byste si tak měli zvyknout u sebe nosit nejen v podobě litrové PET lahve plné vody, ale také v zásobárnách jakými jsou ovoce, zelenina a polévky. Slazené nápoje s čistým svědomím zavrhněte. Nedoporučuje se pít pouze minerální vody, které od určité míry zatěžují organismus minerálními látkami, které se musí z těla vyloučit samozřejmě opět prostřednictvím vody. Nejvíce je tento efekt známý u slané vody, kde dosahuje záporných hodnot (více vody dostanete z těla ven než dovnitř).
Prevencí dehydratace je nejen dostatečný příjem tekutin, který může v horkém a suchém počasí při náročnějším výkonu činit i 2 litry za hodinu, ale také rozumné plánování aktivit za určitých klimatických podmínek. Ačkoliv se můžete sami sobě jevit jako jedinci odolní, vyhýbejte se náročným akcím v horkých dnech nebo je přesuňte do brzkých ranních či pozdních večerních hodin. Nejsnáze prevenci zanedbáte při vytrvalostních výkonech, mezi které se řadí cyklistika, pěší i vodní turistika, horolezectví, veslování, kdy se neustále odkládá krátké zastavení za účelem doplnění tekutých zásob. Na zdraví!
PS: Tento článek bych ráda věnovala svému učiteli chemie na střední škole panu Krátilovi, organizátorovi mnohých sportovních akcí v našem malém městečku (triatlon, duatlon, turistické pochody atd.) který nás v dobách neexistujících malých PET lahví nebo plechovek na začátku každé hodiny poučoval o nezbytnosti pití i mezi přestávkami ve škole, doplňujíc své pokyny popisem bolestí ledvinové koliky, kterou zažil na vlastní kůži.
Sponzorovaný odkaz: Smartube - pitný systém pro PET láhve 0,5 - 2,5 l. Jednoduchý na údržbu, manipulaci a skladování. |