Přepadení, vydírání a uspávání nejen v Asii

Přepadení Vydírání Autostop Uspávání

   Stará, banální, ale stále platná cestovatelská poučka říká, že všude na světě se zločinci stahují do velkoměst a do míst, kde se pohybují bohatí západní turisté. Na venkově a v zapadlých oblastech mimo hlavní turistické trasy nebudete mít s osobní bezpečností nejmenší problémy a všude se setkáte s přátelskými a pohostinnými domorodci, ochotnými pomoci. Platí prostě nepřímá úměra: čím jsou lidé chudší a čím žijí dál od civilizace, tím jsou lepší a tím je mezi nimi bezpečněji.

    Riziko a následky případného přepadení lze v "horkých" zemích typu států bývalého SSSR snížit několika jednoduchými fígly. V nočních vlacích necestujete sami v kupé, ale vždy se k někomu přidejte. Nedávejte najevo své bohatství, nepřepočítávejte peníze na ulici atd. Pokud máte drahý fotoaparát známé značky, přelepte všechna jeho firemní loga černou izolepou. Cestujte pokud možno v ošuntělých šatech a s použitou výstrojí (čím otrhanější a špinavější bágl, tím lepší). Peníze nenoste v nabitém pouzdru na krku, které je pod tričkem vidět. Rozdělte je na několik částí, - pak máte jistotu, že nepřijdete o všechno. Někteří cestovatelé doporučují v Rusku ukrývat peníze v botě, jiní je v malých zatavených igeliťáčcích zašívají do oblečení... Znovu je ale třeba zdůraznit, že podobná mírně paranoidní opatření nemají v naprosté většině bezpečných asijských zemí smysl. Pro případ ozbrojeného přepadení je v zemích bývalého SSSR dobré mít v kapse peněženku s menší částkou (řekněme 50 USD), která zloděje uspokojí a přinese mu pocit, že přece jen něco ukradl.

    Pak nastupuje psychologie přepadení, o které vycházejí celé odborné knihy. Především se s lupičem snažte komunikovat: sehrajte scénu na city, rozbrečte se, vysvětlujte že už jste byli okradeni včera, že bez peněz cestujete za kamarádem, který slíbil že se o vás v nouzi postará, předstírejte, že jste chudí studenti a že sami nic nemáte... O život jde při přepadení opravdu jen málokdy. Hned po přepadení se snažte kontaktovat místní lidi, kteří většinou lupiče znají - mnoha cestovatelům se s jejich pomocí podařilo získat část ukradených věcí zpět.

    Pro pocit bezpečí je sice dobrý kapesní sprej se slzným či paralytickým plynem (funguje i proti rozzuřeným psům či opicím), v Asii jsme se ale nikdy nedostali do situace, kdy bychom jej opravdu potřebovali. I v pacifistické Indii sice často dojde k hádce o peníze s řidičem rikši atd., vždy se to ale odehraje pouze ve verbální rovině. Nanejvýš vás přitom někdo chytí za šaty, žádné napadení vám ale nehrozí a tahat v takové situaci slzný sprej je pitomost. Pozor na letišti, zvláště při odletu z Anglie, kde je slzný sprej považován za zakázanou zbraň a za jeho držení vám hrozí vězení. Ani v jiných zemích jej nesmíte sebou do letadla brát v kapse nebo příručním zavazadle, je třeba uschovat ho do batohu.

    Častým trikem trikem hamižných policajtů a jiných uniforem v zemích bývalého SSSR jsou nejrůznější formy administrativní buzerace a vydírání. Možnosti jsou nesčetné. Vaše vízum údajně není v pořádku (případně bude vyžadováno vízum i tam, kde není podle příslušné sdělení ambasády třeba) a je proto nezbytné zaplatit "pokutu". Jízdenky na vlak jsou neplatné. Musíte zaplatit jakési blíže nespecifikované průjezdní a registrační poplatky. Na treku vás uprostřed hor zastaví civil, prokáže se jakousi kartičkou či bumážkou a bude vymáhat peníze za vstup do národního parku, ekologickou taxu, pokutu za táboření v rezervaci, příspěvek na Výbor pro ochranu lesů atd. (s obdobnými více či méně pitomými požadavky pak často chodí každý další den někdo jiný). Při policejní prohlídce vašich báglů bude "odhalena" tajná zakázaná útočná zbraň v podobě vašeho vlastního kapesního nožíku. Za vlastnictví této nebezpečné věcičky budete podle na místě učiněného rozhodnutí strážců pořádku pykat vězením, z něho se ale "naštěstí" můžete vyplatit okamžitě splatnou pokutou v dolarech. Podobné situace by vás neměly znechutit, protože k zemím bývalého SSSR prostě neodmyslitelně patří. Vždy je třeba se do omrzení hádat, žádat přivolání co nejvyššího velitele, telefonický kontakt s ambasádou a vyhrožovat stížností na ministerstvu vnitra. Jde o hru nervů a reálná možnost vašeho uvěznění je prakticky nulová.

    Pokud cestujete autostopem ve smíšené dvojici, vyplatí se všude na světě dodržovat několik jednoduchých zásad. Stopující dívce řidič spíš zastaví, do auta pak ale vždy nastupuje první muž (aby řidič nemohl s dívkou nečekaně ujet). Muž si sedá mezi řidiče a dívku, aby zabránil fyzickému kontaktu. Pokud si dáte zavazadla do kufru auta, sedí při vystupování muž v kabině, dokud dívka neotevře kufr a nezačne bágly vyndavat. Jinak riskujete, že vás řidič nechá oba vystoupit a pak dupne na plyn a ujede i s vašimi zavazadly.

    Velice vzácně se vyskytne případ uspání a okradení cizinců. V létě 1996 jsme v Indii potkali dva české cestovatele, kteří se v autobuse seznámili se sympaticky vystupujícím a dobře oblečeným obchodníkem. Putovali s ním několik dní, až jim jednou večer v hotelovém pokoji nabídl panáka whisky. Po jeho vypití upadli do bezvědomí a druhý den se probudili s bolestmi hlavy, bez peněz a cenností. Podobné příhody se prý občas stanou i na nádraží, ve vlaku či autobusu a uspávací prostředek může být rozpuštěn třeba v džusu či kávě. Návod, jak se uspání vyhnout, neexistuje - odmítat na cestě paranoidně jakékoli pohoštění znamená urazit spoustu hodných lidí, kteří se s vámi jen chtějí kamarádit. Pokud se vám situace nezdá, všimněte si, jestli nápoj pije i hostitel, nebo se vymluvte, že vám není dobře. Nebezpečí uspání nehrozí na venkově, od personálu v restauracích a od pouličních prodavačů čaje a limonád.