Aconcagua – podceňovaná sedmitisícovka

To pochopitelně přitahuje mnoho turistů a horolezců. Výška 6962 m.n.m však přesto vyžaduje od každého lezce důkladnou aklimatizaci, samotná malá technická obtížnost výstupu horu rozhodně nesnižuje. Pro nezkušené je výstup na Aconcaguu obrovské riziko.

Zakoupené bezpečí
I naše parta čtyř trekařů se na přelomu ledna a února vydala do Argentiny s lákavou vidinou osobního výškového rekordu. Na cestě jsme se setkali s Čechy, kteří se vydali na Aconcaguu bez jakýchkoli zkušeností s vysokými horami. Často šlo o klienty cestovních kanceláří. Mnohým se zakoupené „bezpečí“ stává osudné. Loni lezl na Aconcaguu jako klient jednoho mediálně známého českého průvodce člověk, kterého jsme letos míjeli při jeho dalším pokusu o „Áču“. Tenkrát dostal zhruba v šesti tisících metrech otok plic. Jeho „gajd“ to včas nepoznal a neposlal ho dolů. Z bezprostředního ohrožení života ho nakonec dostali místní horští vůdci. V plastovém sudu ho po sutích stáhli dolů do místa, odkud postiženého dopravila do nemocnice helikoptéra. Letos se na Aconcaguu vrátil sám a nakonec se i úspěšně dostal na vrchol. Shodou okolností ve stejný den jako jeho bývalý průvodce s jiným klientem. Při popisu loňských událostí svého průvodce nijak nešetřil. Měl mu za zlé, že včas neurčil jeho diagnózu.

Nebezpečná nezkušenost
Nemohu posoudit, jaký podíl viny měl průvodce. Ale výstup na tak vysokou horu je v mnoha ohledech věcí osobní odpovědnosti. A tento člověk neměl před výstupem téměř žádné zkušenosti s velkými výškami. Horská nemoc může přijít náhle a překvapit každého cestovatele. Nicméně je větší pravděpodobnost, že zkušený člověk včas pozná, že s ním není něco v pořádku a rozhodne se sám k urychlenému sestupu. Existují sice obecná pravidla pro aklimatizaci, ta se však nedají beze zbytku aplikovat na všechny turisty a horolezce. Subjektivní schopnosti každého člověka přizpůsobit se nedostatku kyslíku jsou různé a nenajdete je v žádné příručce. Někomu stačí k aklimatizaci do 5000 metrů tři dny, jiný potřebuje tři týdny. Ani příznaky výškové choroby se nemusí vždy projevit stejně.

Nezbytná aklimatizace
Otázkou tedy zůstává, zda je na tak vysoké hory vhodné pořádat zájezdy cestovních kanceláří. O tragédiích, které se staly na Everestu komerčním expedicím, se popsaly stohy papíru. Je možné o tom polemizovat i v případě Aconcaguy. U našich cestovních kanceláří si zájezd může koupit kdokoli. Před výpravou na tak vysokou horu, jako je Aconcagua, je však třeba absolvovat řadu akcí, při kterých se získávají zkušenosti s výškami nad 4000 resp. nad 5000 metrů. Ideální je projít si několik treků v Himalájích nebo Andách s výstupem na pětitisícovku nebo nízkou šestitisícovku. Při těchto výpravách člověk zjistí, jak se jeho organizmus chová v nezvyklém prostředí, co mu vyhovuje a co může uškodit.

Osobní zodpovědnost
Pokud si někdo organizuje výpravu na „sedmičku“ sám, většinou má za sebou řadu těchto výstupů. Na internetové stránce jedné cestovky byl bombasticky popsán jejich úspěch poslední výpravy na Aconcaguu. Ano, tato expedice „dobyla“ vrchol, nicméně ze sedmi klientů se nahoru dostal jediný, doprovázený průvodcem. Také další český průvodce z jiného zájezdu dorazil k cíli pouze s jedním klientem. Ve stejnou dobu se z naší čtyřčlenné skupiny na vrchol dostali tři účastníci a vůbec nejúspěšnější byli vyškovští vojáci. Na vrchol jich vystoupilo, tuším, šest ze sedmi.