Rozumí se tím zobrazení s malým poměrem výšky ku šířce. Pokud poměr stran kinofilmového políčka je 2:3, poměr stran panoramatického přístroje Horizont je přibližně 1:2,5, ale existují fotoaparáty s poměrem stran i 1:4 a více. Snímky jsou většinou orientovány na šířku, ale i na výšku jsou velmi efektní zejména záběry výškových budov.
Možností jak zhotovit panoramatický snímek je více. U té nejdostupnější a nejméně složité varianty vystačíte s nůžkami či řezačkou. Tato na první pohled primitivní metoda spočívá v oříznutí fotografie tak, abyste dostali požadovaný poměr stran. Můžete si přesně určit co na fotografii chcete a co odstraníte, což u ostatních způsobů nemusí být vždy bez problémů.
S tzv. panorama funkcí se můžete setkat u některých jednookých zrcadlovek a kompaktních přístrojů. Jde o obdobu předcházející výřezové metody, jen výřez se provádí přímo na negativu. Při použití tohoto režimu je pomocí pohyblivých masek zúžen formát zobrazení na rozměr cca 14 x 36 mm. Někdy lze též nastavit objektiv na širší zobrazovací úhel, který je ale určen jen pro panoramatický formát a nelze s ním tedy fotografovat na plný formát negativu. Tuto funkci najdete např. u fotoaparátu Ricoh R1, kde dojde ke změně ohniskové vzdálenosti z 30 na 24 mm. Bohužel je šířka záběru omezena snímacím úhlem objektivu a protože jde o výřez, je třeba počítat s větším zrnem a ztrátou podrobností u větších formátů fotografií.
Oba tyto způsoby jsou tedy spíše provizorním řešením vhodným pro příležitostné snímky. Existují však i náročnější řešení. Levnějším z těchto řešení je metoda skládaného panorama. Kromě standardního vybavení a stativu k ní potřebujete už jen trpělivost při zvětšování a skládání fotografií. Jak už název napovídá jedná se o několik snímků klasického formátu složených vedle sebe a to buď klasickou metodou ,,nůžky - lepidlo,, nebo pomocí počítače. Počet spojených fotografií není prakticky omezen, běžně se však skládají 2 - 4. Při pečlivé práci lze dosáhnout velmi kvalitních výsledků a přechody mezi fotografiemi nejsou při běžné pozorovací vzdálenosti patrné. Výhodou tohoto způsobu jsou především relativně nízké pořizovací náklady na vybavení, stačí běžný fotoaparát nejlépe zrcadlovka, standardní objektiv a stativ, nevýhodou malá pohotovost a obtížné fotografování z ruky.
Tyto dvě nevýhody částečně či zcela eliminují speciální panoramatické fotoaparáty. Princip zobrazení je zde obdobný jako u panorama funkce u kompaktů a zrcadlovek s tím rozdílem, že zde nedochází ke zmenšení poměru stran negativu oříznutím kratší strany, ale naopak prodloužením strany delší, což vede ke zvětšení formátu a následně lepší kvalitě výsledných zvětšenin.
Tyto přístroje, které navíc pracují jak s kinofilmem tak se svitkovým filmem, lze rozdělit na dvě základní skupiny: - První skupina přístrojů má pevný objektiv a filmová dráha je rovná, tyto přístroje vynikají maximální pohotovostí a lze s nimi pracovat stejně jako s normálními přístroji. V naprosté většině jde o hledáčkové přístroje někdy vybavené i dálkoměrem. Představitelem této skupiny je například fotoaparát Hasselblad X pan, který navíc umožňuje kombinovat na jeden film normální i panoramatické záběry. Patří sem i některé středoformátové zrcadlovky, které umožňují použití kazety pro panoramatický formát .
- Druhou skupinu tvoří hledáčkové přístroje, jejichž objektiv se otáčí kolem zadního uzlového bodu a filmová dráha je tvořena kruhovou výsečí. I s těmito fotoaparáty lze pořizovat snímky z ruky, i když s malými omezeními, které vyplývají z jejich konstrukce. Snímací úhel může být až 360°. Do této skupiny patří například známý Horizon(t).
Protože se jedná o specializované přístroje pohybuje se cena i těch nejlevnějších řádově v desítkách tisíců korun, což je asi jejich hlavní nevýhoda. Finančně nejméně náročný je Horizon(t), cca 10 - 11 tisíc korun, při jeho nákupu musíte ale věnovat zvýšenou pozornost funkčnosti přístroje, ale o tom až příště. |