Kruhové panorama

Minimální povinná zátěž
Při vysokohorské turistice narazí každý fotograf na odvěký problém, jak si vzít všechno potřebné a přitom nenést nic. Navíc speciální panoramatický aparát "využijete" relativně málo, námět musí "sednout", a tak se musíte smířit s tím, že ho celý výlet možná ponesete jen jako zátěž. Vodou na lenost a lehčí batoh bylo pro mě zjištění, že v běžných světelných podmínkách se dá i foťák s točícím se objektivem udržet z ruky. Již několik let se přesto snažím vyrobit stativ použitím teleskopických hůlek s nasazením hlavice, ale uspokojivé výsledky zatím nemám. Jestli jste to někdo úspěšně zvládli, ozvěte se mi.

Lidé mimo záběr
Panoramatický foťák svým pro veřejnost poměrně neznámým vzhledem vzbuzuje zvědavost, někdy naopak větší klid - lidi se nebojí, že je fotím, když mám v ruce "rádio". Někdy dojde ke kolizním chvilkám, když lidé po mém boku nedokážou pochopit, že mi lezou do záběru. Průhledový hledáček v kombinaci s otočným objektivem je zákeřný, a tak ačkoliv se nepovažuji za začátečníka, podařilo se mi pár snímků zkazit díky svým vlastním prstům před objektivem. Takže "zrcadlovkáři", pozor.

Krajina v záběru
Aby snímek vypadal přirozeně a voda netekla proti proudu, je nutné držet fotoaparát vodorovně. K tomu slouží vodováhy. U Horizontu je kruhová vodováha viditelná v hledáčku, u Noblexu výrobce nepočítá s focením z ruky - horizontální libela je ve hledáčku, vertikální je umístěna zvenku nahoře, což mi připadá nešikovné. Sklopením přístroje dolů se začne obzor zaoblovat, což díky paralele se zakřivením zeměkoule působí docela dobře, naopak vyklopením nahoru má tendenci jít do "U" a nevypadá to většinou moc přirozeně. Při snímání geometrických ploch (domů) zblízka může záběr nepříjemně "soudkovatět". To vše logicky vyplývá z promítání obrazu na válcovou plochu a člověk s tím musí počítat. Velmi zajímavé výsledky vycházejí při záběrech na výšku.

Fotogafie všude kolem
Vyvrcholením panoramatické fotografie je pro mě kruhové horské panorama. Těch "pro" se tu pro pořízení takového záběru musí sejít mnohem víc než u běžného panoramatického záběru. Paradoxně je lepší doba, kdy je slunce výš, protože jinak se vždycky v jednom místě ocitnete proti němu a nebezpečí odlesků od hrany štěrbiny se zvětší. Ani vhodných míst není tolik. Nejlepší je kopeček uprostřed hor, tak akorát vysoký a s takovým odstupem od okolních vršků, aby čněly co nejvíc nad horizont a snímek nebyl plochý, ale zase ne tak moc, aby se nedostaly ze záběru. Naklopením si nepomůžete, všechny snímky musíte držet libelou vodorovně, aby se daly napojit. Kruhového panoramatu dosáhnu úspěšně slepením 4 snímků (u výše uvedených přístrojů), dříve papírových fotek, teď s pomocí Adobe Photoshopu. Když tuhle nudli pověsíte na zeď, je to úchvatné, ale placaté. Mým snem bylo udělat fotku tak velkou, aby se kruh opravdu uzavřel, vy jste vstoupili dovnitř a mohli se kochat horami tak, jako kdybyste tam stáli. Napnutím fotky 5 m dlouhé na dvě laminátové obruče jsem vytvořil válec o průměru 1,6 m, což je minimum pro odstup člověka uprostřed stojícího. Splnil jsem si tak svůj sen.

Ukázky těchto panoramatických fotografií jsou ke shlédnutí na www.go.to/pepastreda nebo putovních výstavách po ČR.