Vysokohorská turistika

Vysokohorská turistika (VHT) je pohyb ve skalnatém horském terénu, většinou nad 2000 m.n.m., který je ještě schůdný bez použití horolezecké techniky, nebo je zajištěný fixními pomůckami jako jsou řetězy, lana a kramle. Klade nároky na fyzickou zdatnost a odvahu, velkou roli zde však hrají také zkušenosti.

Výstroj a výzbroj záleží na ročním období (VHT se dělá i v zimě). Batoh zásadně expediční, s bederním pásem, odvětráváním zad, s prsním popruhem, který zajišťuje větší stabilitu při kývavém pohybu. Na všechny ostatní typy batohů rychle zapomeňte. To platí také o botách, kdy v úvahu připadají pouze pohorky, a to pokud možno nad kotníky. I v létě musíme počítat s náhlou změnou počasí. Za pochodu se oblékáme co nejméně, ale musíme nést v batohu rezervní svetry, větrovku, pláštěnku, kulicha, rukavice. Skupina by měla být vybavena lanem pro zajištění bezpečného přechodu exponovaných míst. Ve vápencových velehorách (Jurské Alpy), nebo v Dolomitech , (tzv. via ferrata - železná cesta), kde jsou turistické cesty vedeny na naše poměry velmi odvážně, je nutné osobní jištění. Tady je potřeba kompletní horolezecký úvazek a dvě karabiny, a nezbytný je rovněž tzv. tlumič pádu. Jistíme se tím na řetězových úsecích a věřte, že to není zbytečný přepych, zvláště začne-li to foukat víc než 70 km/h.(podrobněji v dalším článku). 

V některých horách jsou i v létě rozsáhlá sněhová pole a pak je nezbytné mít mačky, případně cepín. V horách musí mít skupina vždy kvalitní vařič, baterky - v zásadě čelovky, stany samonosné - nejlépe kopule. Je možné také bivakovat ve Žďárského pytli. Strava energetická, racionální a co nejlehčí. Pro případ zabloudění nebo úrazu je šikovná silná píšťalka.