Lezení na Mařence

Přístup

Ke skalám se nejlépe dostanete cestou z Krňan na Teletín, kde asi po třístech metrech odbočíte na cestičku vedoucí k osadě Proudy. Jedná se spíše o lesní cestu, takže jedete-li autem, vyplatí se mít vyšší světlou výšku, neboť příjezdová cesta je velice hrbolatá. Také nalézt správnou přístupovou cestu není nejjednodušší úkol a i po té, co jsem již oblast navštívil, jsem se ještě dvakrát dokázal ztratit. Asi padesát metrů za poslední chatou, ke které se dá dojet autem, se dáte prudce lesem z kopce, až dojdete k chatce, která ční nad řekou. Kolem její verandy sejdete dolů po stezce, přímo pod skály.



Zpočátku uvidíte spíše kratší cesty, ale jak budete sestupovat dále, skála se bude zvyšovat a po chvíli se dostanete k řece. To už se před vámi tyčí monumentální centrální stěna oblasti, která měří téměř oněch zmiňovaných sto metrů a člověku pomalu vyrazí dech. A co teprve když zjistíte, že zde není jištění každých pár metrů jako ve Frankejuře nebo Arcu, ale že některé směry mají jen jedno osazené sporadické jištění po pětačtyřiceti metrech a ještě k tomu z nejspíše podomácku vyrobeného z kusu plechu.

Lezení

Většina linií je osazena starými skobami, které jsou natlučeny tam, kde je prvovýstupce považoval za důležité. Cesty jsou zde totiž hodnoceny ve stupnici Welzenbacha, tedy do VII. Z toho vyplývá, že většina cest je obtížnosti V až VI. Osazení odpovídá i filosofii lezců, jež cesty vytvářeli. Jištění tedy nepotkáte třeba dvacet metrů, protože buď není potřeba, nebo ve většině případů jde vytvořit s použitím skob nebo smyc. Zato pokud se přiblížíte k převisu, jištění bývá ve vzdálenosti jednoho až dvou metrů od sebe.





Stěna celkově působí celkem kompaktně. Bohužel jen na první pohled. Skály jsou hodně zvětralé a hodně opadávají. Pokud sem vyrazíte na jaře, stačí jen chvíli stát a poslouchat jak kameny z okolí míří do řeky. I přes veškerou snahu správců oblasti udržet ji čistou, bez volných bloků, je zde riziko stále relativně vysoké a je potřeba ho brát v potaz. Zažil jsem zde i nebezpečí lidské blbosti a ignorance, když někdo z pozemku chaty nad skalou hodil dolů kládu, která shodila prvolezce ze stěny dolů. Tato hrůzostrašně znějící událost (slyšel jsem to z centrální části stěny) naštěstí skončila jen s modřinou na zádech výše zmíněného lezce, nicméně znamenala pokažený den a mnoho a mnoho nadávek.

Doporučení

I když se zde dá zalézt bez zakládání vlastního jištění, vřele doporučuji sebou vzít sadu vklíněců, friedů a nějaké smyčky na dojištění cest. Většina cest je alespoň na vrcholu osazena slaňáky, ale najdou se i cesty, které končí v lesním porostu, a pro slanění budete muset použít nějaký strom. Občas je variantou i poprosit chataře, aby Vás pustil pryč ze svého pozemku.