Rady na cesty |
> cesty s dětmi > doprava > nebezpečí > nedej se > praktické > ubytování |
Vybavení |
> jak vybrat > literatura > materiály > novinky > testovna |
Turistika |
> cyklo > expedice > hory > lyže a sněžnice |
Práce v zahraničí |
> zkušenosti |
On-line cesty |
> seriály > blogy > humor |
Nejčtenější články |
Novinky emailem |
Partneři |
Královédvorsko www.Cottage.cz
|
ČR | Afrika | Amerika | Asie | Austrálie a Oceánie | Evropa | Stř. východ |
Marek Pazderský / 9.02.2009 |
Kdo ještě nikdy nebyl v Mongolsku či dokonce ani v Asii, následující řádky nepochopí. Po předčasném návratu z hor nám zbývalo ještě mraky času na zbytek Mongolska, a tak jsme oproti původnímu plánu letět zvolili variantu přesunu po zemi v naději, že bude zajímavější, dobrodružnější a poznáme zemi více, jak se říká, zevnitř. |
Furgonem přes sedloPrvní přesun byl místním furgonem (v Rusku maršutka) s dvěma místníma borcema a zásobou marmelády pro celý jižní region tak na pět let. Ač jsme nerozuměli, byla s klukama sranda. Asfalt skončil půl kilometru za městem a pak už jen následovala místní rychlostní komunikace (pozná se podle toho, že je vedle sebe v zemi vyjeto více jak šest koridorů). Za dne to ještě šlo, ale kudy hledali cestu přes zasněžené sedlo (2753 m n.m.) po tmě, to fakt netuším. Jediné co jsem bezpečně poznal, bylo vyschlé řečiště a vlk běžící asi 10 min před námi, než zmizel kdesi v houštině. Každopádně jsme 250 km ujeli za neuvěřitelných 11 hodin a zůstali další tři dny v Hovdu, kde jsme chtěli ještě vyrazit do hor.Zimní provoz městaHovd je hlavním městem zdejšího ajmaku (kraje), žije tu výrazně méně muslimů, ale jinak tu v podstatě chcípnul pes, neb je vše zahaleno do zimního hávu, v jurtách za ohradami ze dřeva se popíjí a maximální denní aktivity jsou omezeny na provoz tržnice. Potkali jsme jednu místní paní učitelku z progresivní školy (druhý den jsme tam podnikli exkurzi a dost nás potěšilo, jak moc se věnují ekologii), jenž se dobře provdala do zděného obydlí, a tak nám půjčila na spaní svojí jurtu. Byla druhou osobou v zemi, co s námi byla alespoň částečně schopna komunikovat v angličtině. Sávě se přitížilo zdraví (později jsme zjistili, že chytla nějakého bičíkovce jménem Giardiasis, který je zde běžný a prodávají se tu na něj na každém rohu antibiotika), takže plán jet do dalších hor padl.Zlý skřítkové na cestáchRozhodli jsme se pro další cestu do středu Mongolska, přišli na tržiště a začali se dohadovat na stanovišti furgonů (něco mezi autobusákem a odjezdem taxiků) na ceně. Dost nás pobavila věta, že dnes (úterý) nic nepojede, protože jsou na cestě zlí skřítkové. Ani peníze nezabírali. Znamenalo to pro nás den navíc ve městě, které jsme prošli už křížem krážem a mysleli, že nás nic nemůže překvapit. Jenže ejhle, z ničeho nic se na tržnici vyloupl překupník s kožešinou a česky na nás haleká: „Ahoj klucí a cholka, vy jste prý Češí a cete jet do Ulanu?“ Neuvěřitelné se stalo možným, v zemi, kde člověk nerozumí i kdyby chtěl, si najednou povídáme s místním borcem, co mluví téměř dokonale naší mateřštinou (v dobách komunismu u nás studoval 4 roky). Potvrdil nám, že opravdu v úterý nic nejezdí kvůli špatným skřítkům („oni ty kokoti se moc bojí, strach mají a tak“), dal si s námi snídani a jen tak nám půjčil auto, ať si někam zajedeme na výlet.Vypůjčené autoTeď teprve to byla haluz. Auto se startovalo přes dva drátky a dvoje klíčky pomocí takové páčky, ale jelo super. Ptám se, zda nebude problém s policií či zda nevadí, že nemáme zadní SPZetku. „Stači, že mam na okno tu známku na dálnice a oni ty kokoti dnes taky nejedou, když jsou ty skřítkové“, dostalo se nám odpovědi. Natankovali jsme a vyrazili na výlet. Kam? Rovně za nosem směr krásné skály, neboť tam vedla jediná cesta z města, dokonce asi i 12 km vyasfaltovaná. Byl to moc povedený den, výhledy, velbloudi, melouny, kozy, skály, jezero, ovo, jurty, no prostě pravé a krásné Mongolsko. Teda až do doby, kdy nám došel benzín (ukazatel nefungoval). Tak jsme si vyzkoušeli, jaké je to tlačit asi 5 km na nejbližší pumpu (že by ti skřítkové fakt fungovali?). Večer jsme den zakončili s borcem večeří jako poděkování a samozřejmě došlo i na místní vodku.Nezapomenutelná jízda furgonemDalší den už byly podmínky pro dopravu dobré, a tak jsme hned ráno na dobu odjezdu dorazili na zastávku a usmlouvali cenu na námi přijatelnou částku. Naložili si batohy a prý se pojede až tak kolem poledne. Klasika. Šli jsme si tedy ještě nakoupit. Pak teda, že se pojede až ve dvě. No nic, dali jsme oběd a čekali dál. Furgon se mezi tím plnil místními, až to chvílemi vypadalo, že auto je průchozí a oni chodí dokola. Ve čtyři hodiny odpoledne jsme jeli kamsi na dvůr přidělat zahrádku na střechu pro naše batohy a další zavazadla. V pět hodin pak došlo na konečné nastupování. To teprve začala sranda. Auto konstruované pro 11 lidí se vydalo na cestu až po té, co nás tam sedělo plných 20. Na klíně, v proti směru, na zemi, pod střechou, na řadící páce a s hlavou trčící z okénka. Řidič totiž nějak zapomněl, že my tři Evropané (dva statní muži při síle a jedna řekněme sportovně laděná dáma) jsme poněkud větší a širší než oni a pak taky, že s námi jede jedna místní občanka vizáží spadající spíše do prodejny Mc´Donald v USA, která sama zabrala hned tři sedačky a vysloužila si tak od první chvíle výstižnou přezdívku prasopes. Pak se ještě jelo na benzínku natankovat a do obchodu nakoupit jídlo na cestu (přes den na to přeci nebyl čas) a o půl sedmé večer jsme konečně vyrazili na cestu. Po deseti kilometrech úděsné cesty jsme začínali dostávat křeče a při myšlence na ještě dalších 1150 km průměrnou rychlostí 20-40 km/hod docházelo i na mdloby. Člověk musel bojovat sám se sebou a navíc ještě i s dvěma místníma čičmundama, co měli právo sedět na stejných sedadlech jako my. Byla to taková hra ostrých loktů s přestávkami po šesti až osmi hodinách jízdy na deset minut na čůrání. Každopádně jsme přežili a nikdy nezapomeneme. Po dvou dnech a nocích dokodrcali do Arvayheeru.Obsazené lázněToto nepříliš velké město ve středu Mongolska nás taky nezaujalo, tak jsme pokračovali do vyhlášených lázní v Hujirtu. Bohužel byly všechny procedury obsazené na dlouho dopředu, tak jsme jen přespali a večer přemluvili jednu místní skoro kočičku, aby nás pustila do koupelí po ukončení provozu (teplá voda nám už fakt chyběla). Povedlo se, bylo to i s masáží. Dalšího dne následoval přesun do Harhorinu, bývalého hlavního města Mongolska, kde nás čekal největší komplex buddhistických klášterů v zemi, ale o tom zase až příště.Díl IV. bude o buddhistických klášterech . . . Cestu podpořila firma Warmpeace, Direct Alpine a ČHS. |
|
Přečteno 2230x |
Komentáře |
Přidat komentář Vypsat označené komentáře Vypsat všechny komentáře Zobrazit všechny chronologicky |
Poslat odkaz Tisk Zpět |
| ||
Střípky |
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu |
Komerční sdělení |
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo |
Štěrba nabízí: |