Horský vůdce a průvodce po francouzsku

 „Kurz horského vůdce je nejtěžší státní sportovní zkouškou“, začíná Ronan Begoc s respektem ke svým kolegům. Po absolvování kurzu je takový člověk uznáván mezinárodní asociací horských vůdců UIAGM (Union internationale des associations de guide de montagne). Horský vůdce z Chamonix, kde probíhá většina kurzů (sídlí zde národní horolezecká škola), tak může legálně vodit lidi na Mt. Blanc, na Kilimandžáro i na vrcholy v Himaláji. Francouzské cestovní kanceláře zaměřené na turistiku mají ze zákona povinnost si horského vůdce pronajímat. Stát nezapomíná ani na zákon, podle kterého se zkoušky horského vůdce dělají. Zkouškami však speciální kurzy na státní škole ENSA (Ecole nationale de ski et d´alpinisme) nekončí. Zkoušení probíhá po celou dobu studia.
Na škole ENSA můžete získat 3 tituly: horský průvodce, čekatel horského vůdce a horský vůdce. Jako horský průvodce můžete provádět lidi tam, kde není třeba horolezecké vybavení. Nemáte s klienty přístup na ledovce a nezajištěnou skálu. Čekatel horského vůdce má již větší volnost. Limitován je pouze nadmořskou výškou 4000 m.n.m. a náročností výstupu, která nesmí překročit výstup normální cestou na Mt. Blanc (včetně). Horský vůdce není kromě počtu osob nijak limitován.
Horský průvodce
Jednou z nejtěžších zkoušek jsou samotné přijímačky. Po předložení seznamu 30 absolvovaných túr se k nim možná dostanete. Z třídenního zkoušení strávíte 2 dny v terénu. Hned první den je vám stanoven časový limit na překonání 2 – 2500 m převýšení na 25 km s dvanáctikilovým batohem na zádech. Ještě s 10% zpožděním budete úspěšní. Následuje túra v technicky náročném terénu – blátem, po drolivé skále, sutí, v křoví… Komise vás bedlivě pozoruje a zaznamenává vaše chyby. Další den je zaměřen na orientaci v terénu. Dle slov Ronana Begoc, bývala tato zkouška nejtěžší, v poslední letech je již mírnější. Nejnáročnější se stala poslední - ústní část zkoušky, kdy komise zjistí vaše znalosti o horách, komunikační dovednosti a především se přesvědčí o vaší motivaci. Většina, kolem 80 % přihlášených, si projde vstupními zkouškami dvakrát. K jejich úspěšnému složení nesmíte zaváhat u žádné z jejích částí. Přihlásit znovu se můžete až za rok. Samotné vzdělání začíná na jaře a trvá 1,5 roku. Teoretická část zaměřená na obecné předměty (legislativa, biologie, pedagogika, fyziologie, historie, cizí jazyk, trenérství, atd.) není povinná. Pokud jste dostatečně sebevědomí, netrávíte měsíc v lavici a jdete rovnou ke zkoušce. Ta je společná pro všechny sportovní profese. Specifickým vzděláním již musí projít každý. Meteorologie, znalost klimatických podmínek a terénu, záchranné práce, fauna, flóra, ekologie, geologie a marketing – to vše za měsíc zvládnete a máte před sebou praktickou část. Zimní kurz se zaměřuje na sníh a hory – pohyb mimo sjezdovky, nebezpečí lavin atd. Během letní i zimní praxe se zúčastníte 20 výstupů s horským vůdcem a jeho lidmi, 10 túr si projdete sami. Nakonec jich z toho musíte celkem 15 podrobně popsat a zhodnotit. Tato kritika se podobá závěrečné diplomové práci, ve které zpracujete jedno technické téma. Praktická zkouška se skládá z vedení skupiny na túru a poté provádění dvou zkoušejících, kteří hodnotí zejména bezpečnost a informační hodnotu túry. Předávání obecných i specifických znalostí turistům se tak stává jednou z hlavních náplní horského průvodce. Ústní zkouška je obhajobou sepsané práce. Jednou za 6 let je absolvent pozván na povinné třídenní doplnění informací a seznámení s novinkami v oboru.
Horský vůdce
Zájemce o studium na horského vůdce nemusí být průvodcem. Součástí odevzdané přihlášky je seznam 50 – 60 velmi přesně popsaných horolezeckých výstupů. Zákonem je předepsáno, kolik z těchto výstupů je absolvováno na skále, mixovém terénu (led a skála), na ledovci a na lyžích. Podmínkou je uskutečnění 10 náročných výstupů nad 4000 m.n.m. a u kterých je obecně uznávané smrtelné nebezpečí. Túry jsou tak náročné, že většina uchazečů je nucena je lézt programově. Již přihláška je konečnou pro 20 % uchazečů.
Na pětidenní vstupní zkoušky se sejde kolem 300 lidí. Co den, to jedna zkouška. Na skialpinistickém výstupu komise zjistí vaši fyzickou zdatnost a technickou zručnost. Měli byste umět sjet na lyžích kamkoliv a zastavit kdekoliv tak, abyste dokázali pomoci někomu i ze žlabu. Lezecká zkouška je opět v terénu, ovšem vybraném tak, aby každý váš krok vzhůru znamenal větší náročnost. Kdo vyleze až nahoru, postupuje. Končí se obtížností 6C. Další den se vyráží na čistě ledovcový výstup, který je rozdělen na dvě části. Nejdříve jste spuštěni do 20 – 25 m hluboké trhliny a pomocí 2 cepínů a maček se hrabete nahoru. Ve druhé části dokazujete komisi svoji znalost techniky při postupu na ledu pomocí jednoho cepínu. Čtvrtý den je nejnáročnější a není výjimkou, že při absolvování zejména první třetiny této zkoušky asistuje vrtulník. Po celou dobu máte na nohou jedny, stejné boty. Nejdříve se v nich co nejrychleji přesunete na moréně z bodu A do bod B. Po celé trase vás pozoruje komise, které máte dokázat, že jste kamzík. Přes morénu se tak dostanete k úpatí sněhového pole u skály. Pole s tvrdým sněhem a 40% sklonem přehopsáte a stojíte u skály. Skalní stěnu máte za úkol vylézt, ale ne v lezačkách. Na nohou nosíte stále stejné, s velkou pravděpodobností pevné kožené boty. Vstupní zkoušku ukončujete pohovorem, u kterého se probírají cesty z vámi předloženého seznamu. Před vámi budou sedět lezečtí „psychopati“, kteří většinu cest sami otvírali a vědí přesně, jak to v daném období na hoře či ledovci vypadá. Skutečně se zde nedá nic ošvindlovat. Pokud jste sami neabsolvovali všechny cesty nebo si nepsali dostatečně podrobné zápisky a pár věcí zapomněli, nemáte šanci.
Vzdělání horského vůdce se odehrává na více místech světa. Přijatých 50 – 60 lidí je rozděleno na skupiny o 7 – 8 lidech s 1 profesorem. Ten vás v rámci letní stáže po 5 týdnů vzdělává, od všeho probere trochu (lezení, skály, led atd.), prakticky i teoreticky. Vlastně právě na něm záleží, kde váš výcvik bude probíhat. Jeden týden je volitelný a je na vás, co si vyberete za specializaci. Po celou dobu jste pod neustálým dozorem, který vás hodnotí. Projdete tak velmi malými, specifickými zkouškami. Zimní stáž trvá jen 4 týdny. Kromě lezení v ledu, zkoušek různých terénů a stylů, sedíte pár dní i nad teorií. Zkoušeni jste průběžně, stejně jako v zimě. Mezi letní a zimní stáží máte „volno“ a můžete pracovat. Jako čekatel horský vůdce se však můžete uvádět až po prvním půl roce (letní + zimní stáž). Poté co medaili čekatele obdržíte, máte 2 roky na samovzdělávání. Musíte uskutečnit jeden výstup s klientem v rámci limitů (viz výše) a chodit sami nad tyto limity. Procházíte a objevujete nové cesty, abyste si ověřili nabité zkušenosti a znalosti. Potom se opakuje letní a zimní vzdělávání. Závěrečné zkoušky nejsou. Jste přeci sledováni a zkoušeni po celou dobu. Jste horský vůdce. Nebo vůdkyně. Z aktivních 1100 horských vůdců je 5 žen. „Práce horského vůdce je psychicky velmi náročná. Čím dál tím více lidí se spoléhá, že horský vůdce nebo průvodce za ně zvládne všechno“, končí Ronan Begoc výklad nejen o své profesi. Práce horského vůdce je sezónní a placena je na základě doporučených tarifů. Za služby horského vůdce zákazník zaplatí 255 Euro/den, za horského průvodce 148 Euro. Kurz horského vůdce vás vyjde v přepočtu na zhruba 200 000 Kč.
V ostatních alpských zemích je tento vzdělávací systém podobný. Každá země má svoji národní asociaci horských vůdců, které zastřešuje UIAGM.
Česká republika není alpskou zemí a zdá se tedy zbytečné mít zde takto vzdělané horské vůdce. České cestovní kanceláře do náročných terénů ovšem s klienty jezdí. Přitom v Čechách není jediný horský vůdce se srovnatelným, mezinárodně uznávaným titulem, jakého se dostává zájemcům ve Francii. Titul jistě neznamená úplný pocit bezpečí, ale vy se necháte dobrovolně operovat doktorem, který nemá titul, protože na studium neměl čas a peníze? No vidíte, a přesto něco podobného většina klientů českých cestovních kanceláří dělá…

Informace v češtině nejen o pronájmu horských vůdců v údolí Chamonix najdete na http://www.montsbleus.com