Guatemala - týdenní průjezd

Uvítání na hranicích

Průjezd Guatemalou jsme měli naplánovaný přibližně na týden. Pro přechod mexicko-guatemalské hranice jsme zvolili místo La Mesilla - Ciudad Cuauhtémoc. Autobus, kterým jsme přijížděli z mexického města Comitán, nás vysadil již několik kilometrů před hranicemi s tím, že dál nejede. Museli jsme tedy jet taxíkem, který překvapivě nestál moc. Na hranicích šlo všechno hladce, dostali jsme vízum na 90 dní, za které jsme nic neplatili, a mohli jsme pokračovat dál do vnitrozemí. To, že jsme se ocitli v méně vyspělejší Guatemale, bylo hned poznat: odpadků znatelně přibylo, indiánů v tradičním oděvu také a změnil se i vozový park.

Nevyzpytatelná doprava

Hned jak jsme vylezli z celnice, tak se nás "ujal" jeden řidič a nabízel nám, že nás vezme do města Quetzaltenango, kam jsme měli namířeno. Cena opět nebyla vysoká, ale odbyli jsme ho s tím, že si potřebujeme vyměnit peníze - mexické pesos za guatemalské quetzaly (pozn.: quetzal je posvátný mayský pták). V tu chvíli se řidič proměnil ve směnárníka a nabízel nám docela přijatelný kurz. Dobře, měníme a jedeme.
Nejtypičtější autobus, který v Guatemale potkáte, je vyřazený školní autobus z 50. let dovezený ze Spojených států, bohatě vyzdobený obrázky svatých a různými korálky, přívěsky nebo barevnými řetězy. Na dvojsedadlo se vešly buď dvě americké děti nebo tři Guatemalci. My jsme měli vzhledem k naší výšce trochu problém se na sedačku pohodlně posadit...
Batohy nám řidičovi poskoci hodili na střechu a mohlo se vyjet...aha, jsme v Guatemale, takže ještě chvilku počkáme, jestli se nepřidají další cestující: řidič a jeho "asistenti" pobíhají kolem autobusu a shání další pasažéry.
Nakonec vyjíždíme směr Quetzaltenango, druhé největší guatemalské město. Myslíme si stále, že autobus jede přímo, přesně tak, jak nám bylo řečeno jedním z asistentů řidiče, který teď chodí mezi sedadly, vypisuje jízdenky a vybírá jízdné. Když se blížíme k městu Huehuetenango (asi v půli trasy), řidič náhle zastavuje, volá na nás, ať vystoupíme a přestoupíme si na autobus, který jede naproti nám. Namítáme, že nám přece tvrdil, že jede až do Quetzaltenanga! Chyba, tenhle autobus jede jen do Huehuetenanga a my si musíme přesednout...narychlo vypsaná jízdenka č. 2, naše otázka, jestli nebudeme muset nic doplácet a rychlý úprk z autobusu. Jeden z poskoků nám mezitím snesl batohy ze střechy, ještě něco zakřičel na řidiče druhého autobusu, který právě zastavil a my už se snažíme nějak přejít silnici a dostat se k autobusu...počká? Nepočká?
Nakonec počkal, batohy se opět ocitly na střeše a jízdenka, kterou nám první řidič vypsal, byla naštěstí platná.
V tomto duchu potom probíhalo ještě několik přesunů po Guatemale. Ne všude však jezdí školní autobusy, dálkové spoje jsou pohodlnější a máte tam dokonce sedadlo sami pro sebe. A navíc, právě v těch školních autobusech nejlépe poznáte místní obyvatelstvo.

Quetzaltenango: ubytování a výběr peněz

Toto město nás uvítalo již za tmy, autobusové nádraží bylo vzdálené od centra dobré tři kilometry, ale říkali jsme si, že zkusíme najít ubytování někde poblíž. Vybrali jsme se však špatným směrem, všude jen nějaké výrobní haly, na jedné byl dokonce znak škodovky - že by autorizovaný servis? Nakonec jsme hledání ubytování v této části města vzdali a mikrobusem jsme dojeli do centra. Později jsme zjistili, že v guatemalských městech je opravdu nejlepší jet hned do centra a hledat ubytování tam. Během čtvrthodinky jsme narazili na nedostavěný hotýlek, se záchodem a koupelnou na dvoře a s docela přívětivou domácí. Pokud však někdo touží po luxusnějším ubytování, tak v Guatemale není problém...Pro nás byla však podstatná střecha nad hlavou a tekoucí voda.
Ráno jsme chtěli vybrat peníze z bankomatu, ale překvapily nás docela dlouhé řady jak u bankomatů tak u některých bank...copak to? Dověděli jsme se, že jedna z guatemalských bank vyhlásila krach a lidé začali vybírat narychlo peníze i z ostatních peněžních ústavů...co kdyby krach postihl i je. Nakonec však nějaké peníze v bankomatu zbyly i na nás a mohli jsme se vypravit na jídlo: nejvíce nám zachutnaly křupavé tortillas se zeleninou a něčím, co vzdáleně připomínalo majonézu.
V okolí Quetzaltenanga lze podniknout několik výletů, například do vesnice Momostenango, kde můžete nakoupit na tradičních trzích nebo do další vesnice San Andrés Xecul, kde zůstanete stát s otevřenou pusou před jasně žlutým vyzdobeným kostelem

Jezero Atitlá

Z Quetzaltenanga jsme pokračovali k jezeru Atitlán. Ve vesnici Panajachel jsme neměli problém najít rozumné a levné ubytování a hned jsme vyrazili k jezeru cestou, která byla lemována stánky, kde místní prodávali tradiční výrobky, hlavně tkaniny, dřevěné masky, tradiční oděvy a šperky. Turistů zde oproti Quetzaltenangu bylo více, ale stále to bylo snesitelné vzhledem k tomu, co nás později čekalo ve městě Antigua. Kromě tradičních řemeslných trhů Panajachel nabízí i projížďky po jezeře a pro zdatnější i možnost výstupů na okolní sopky. Rozhodli jsme se pro méně náročnou variantu a hned další den jsme vyrazili na výlet. Stačilo přijít ráno k jezeru a nechat se oslovit naháněči z místních "cestovních agentur". Vzhledem ke značnému množství těchto podniků nebylo těžké cenu snížit smlouváním. Hlavním lákadlem těchto výletů po jezeře jsou malé roztomilé vesničky, kam se dá dostat jenom lodí. Trochu nás však zklamalo, že vesnice jsou plné domorodců, kteří tak trochu ždímají z turistů peníze, ale mohli jsme to čekat. Na druhou stranu výhledy na okolní hory a kouřící sopky, koloniální architektura a ženy nosící svůj náklad na hlavách nám toto lehké rozčarování bohatě vynahradily.

Dvě hlavní města: bývalé a současné

La Antigua, bývalé hlavní město Guatemaly, vás překvapí tím, že je zde největší koncentrace bílých turistů na metr čtvereční. Pro tzv. gringos je tu téměř vše, co mohou najít doma v Evropě a ve Spojených státech: irská hospoda, italská pizzerie, luxusnější (a dražší) ubytování. I ceny vstupů do místních muzeí a památek jsou vyšší než je guatemalský průměr. Guatemala Antigua (jak zní celý název města) byla zničena zemětřesením r.1717. Do té doby byla významným centrem s mnoha koloniálními budovami a významnými kostely, které však byly tímto zemětřesením poškozeny. Dnes se do těchto polozbořených kostelů a klášterů vybírá vstupné a slouží jako připomínka této události.
Poté, co byla Antigua zasažena zemětřesením, bylo hlavní město přesunuto na místo dnešního Ciudad de Guatemala. Jako město není Guatemala žádný zázrak, i když nějaké významné a zajímavé koloniální budovy zde také najdeme. Ciudad de Guatemala je především městem rozdílů: potkáte tu jak evropsky oblečené úředníky a mladé moderní slečny, tak staré babky na tržišti prodávající ovoce a zeleninu.

Oblast v okolí jezera Petén Itzá

Z Ciudad de Guatemala vyrážíme do pralesa. Táhnou nás sem mayské památky, především Tikal, lze však navštívit i Uaxactún, Ceibal nebo El Mirador. Nevýhoda některých méně známých památek však je, že se k nim sami nedostanete, musíte si pronajmout průvodce, který vás k těmto památkám schovaným v pralese dovede. Tikal je nejlépe přístupný a také nejzajímavější a nejkrásnější (viz článek Tikal - mayský poklad, 31.3.2009). Výchozím místem pro jeho návštěvu je městečko Flores, respektive Santa Elena, na břehu jezera Petén Itzá, kam se z Guatemaly dostanete relativně pohodlným autobusem (po několika jízdách školními autobusy vám připadne každý autobus pohodlný). Přímo k ruinám vás zaveze mikrobus a na prohlídku města stačí jeden den.
Flores a Santa Elena (vesnice Flores je situována na malém ostrůvku a tvoří součást městečka Santa Elena) jsou typické horkem, prachem, potulnými polozdechlými psy a malými špinavými hospůdkami, kde vám k pivu automaticky nabídnou citron a salsu (a potom se diví, že si tu salsu do piva nelijete jak je zde zvykem...)

Nashledanou

Návštěva Tikalu byla to poslední, co jsme chtěli tentokrát v Guatemale stihnout. Ráno jsme se rozloučili s městem Santa Elena a autobusem jsme vyrazili směr Belize. Bylo nám přece jenom trochu líto, že Guatemalu opouštíme, tím spíš, že jsme vynechali několik dalších míst, které bychom měli vidět, například Chiquistenango se známými řemeslnými trhy nebo další mayské památky v oblasti El Petén. Tak snad příště, Guatemala určitě stojí za delší návštěvu a má co nabídnout.