Etiopské velikonoční obžerství

Dobytek se bez lednice a mrazáku lépe skladuje zaživa než zamrtva. Během Velikonoc zažívá obchod s živým dobytkem zažívá po dlouhém půstu svůj vrchol. Obchodníci ženou svá stáda ohromných, vypasených, snad půltunových býků z vesnic do měst, za spotřebiteli. Setkání s takovým padesátihlavým stádem na silnici přinutí s respektem zastavit i těžkotonážní náklaďáky, které se jindy řítí silnici hlava nehlava, protože všechno a všechny, co se jim postaví do cesty, většinou smetou do pangejtu bez nejmenšího šrámů na sobě.

Noc před tím, než se lidí pustí do hodování a obžerství, tráví ortodoxové noc v kostele. Večer přijdou s bílými přehozy "gabi", zalehnou do, před nebo vedle kostela a spí pod gabim až do půlnoci. Někteří celý čas promodlí - padají na kolena a na zem podobně jako muslimové nebo někteří buddhisté. Od půlnoci pokračují v modlení za monotónního, ale psychedelicky se zrychlujícího zpěvu a bubnování knězích na církevní velké bubny až do rána.

Další den je třeba nakoupit slepice nebo dobytek. Po městě se prochází prodavači slepic s hroznem živých kohoutů přivázaných za nožičky na obou koncích tyče, kterou mají přes ramena. Nosič třiceti kohoutů není výjimkou. Slepice se nejí, protože snáší vajíčka a ty se dají prodávat. Kohouti jsou zticha, protože visí hlavou dolů a asi mají prekrvenej mozeček. Jeden kupec kohoutů po zaplacení uvazuje dva kohouty přes řídítka kola opět za nožičky, hlavou dolů, aby nedělali bordel. Jiný si koupil jen jednoho kohouta, tak ho svazuje provazem a kšíruje ho k nosiči kola. Kohout se vzteká, odmítá jet na nosiči, ale je přemožen během dvou sekund zkušenými hmaty nového majitele. Když máme kohouta, ze kterého každá šikovná etiopská hospodyně umí vykouzlit během půl dne výbornou kohouti červenou omáčku, je ještě třeba pořídit trávu.

Při slavnostních příležitostech se posekaná, co nejdelší tráva rozsype po zemi obytných domů a restaurací, aby svým silným aroma navozovala slavnostní náladu. Pak se zapálí kadidlo, tedy smůla druhu stromů rostoucích mimo jiné i ve východní Etiopii, které má navodit ještě svátečnější atmosféru. Pak se ženy po dovaření kouhoutů oblečou do bílého, takže všechny vypadají jako víly. Hody doma můžou začít a obžerství pokračuje u všech postupně navštívených příbuzných.

A co my? My jsme jeli na výlet k obrovkému jezeru Langano. Etiopie nemá moře, ale zato má spoustu jezer, neboť, i sem zasahuje velká příkopová propadlina. A v jednom z nich, Langanu je údajně bezpečné se koupat. Chemické látky rozpuštěné ve vodě, které barví vodu do hnědočervena, že vypadá jako barmský čaj s kondenzovaným mlékem, prý zabraňují výskytu parazitů bilharziozy, kteří se vyskytuje ve všech ostatních stojatých vodách v Etiopii (a většině Afriky). Při koupání proniká do těla skrz kůži a pak, když se člověk nezbaví včas nákazy příslušnými léky, může napadat vnitřnosti. Tak jako většina jezer v Etiopii, je sopečného původu. Útes ze sopečných vyvřelin nad červenohnědou hladinou vypadá totálně surrealisticky. Zvlášť, když nad naší části Langana praží slunce a nad druhým koncem se ženou černočerná mračna s bouřkou. Teď někdy bude končit období bouřek, které tak příjemné pokaždé zchladí, pročistí a osvěží vzduch a většinou také přeruší rozvod elektřiny po městě. A velikonoční hody? Ty jsme si udělali ze všech dostupných etiopských surovin, které Petr zpracoval podle čínských receptů.