Ekvádorský život za mřížemi

Vstupní prohlídka
Před vězením je slušná řada lidí - celé rodiny i s dětmi čekají, až budou moci navštívit své příbuzné. Zařazujeme se mezi ně a během chvíle procházíme 3 bezpečnostními kontrolami, které později prokazujeme razítky na ruce. První problém vyvstává při otázce „za kým jdete?“. Naštěstí získáváme jméno jednoho z uvězněných cizinců - John Peterson. Dále se jim nelíbí naše tablety na čištění vody a parfém. Rázně dáváme najevo, že je z ruky nedáme. Mužské trojčlenné osazenstvo nakonec prochází dovnitř hladce, zato Alenka protrpí důkladný prohmat stejně jako ostatní ženy.

Vězeňské prostředí
Jsme uvnitř. Není zde žádná skleněná přepážka s telefonem, jak to známe z filmu. Ocitáme se přímo v prostorách, kde se vězňové volně pohybují a panuje čilý vězeňský ruch. Přítomnost našich bledých tváří, hlavně těch modrookých, vyvolala značné pozdvižení. Vedou nás do cely za Johnem Petersonem, kterého naše návštěva nepřekvapila. Je vidět, že návštěvy cizinců jsou tady běžné. Sedáme si na jeho pryčnu a dáváme se do řeči.

Svobodné aktivity uvězněných
Život ve vězení je kupodivu dost pestrý. Je to takový svět sám pro sebe. Svoboda to sice není, ale za úplatky se dá sehnat snad všechno (platy dozorců se pohybují kolem 200 USD měsíčně). Drogy, zbraně, alkohol, elektronika, mobilní telefony, ale i třeba stánky na prodej grilovaných kuřat jsou tady normální součástí života. "Lehké holky" nabízejí své služby 2x týdně (cca 5 USD), takže ani o sex není nouze.

John si krátí dlouhou chvíli tetováním a aktivním obchodem s drogami, vše z vězeňské cely. Snad nejvíc populární je tu sport. Fotbal a basket se hrají s maximálním nasazením, údajně to občas končí i smrtí některého z hráčů nebo fanoušků. Kulturu zachraňuje knihovna a vypadá to, že je celkem využívaná. Klíčovým slovem je tu však hazard. Sází se pořád a snad úplně na všechno. Možnosti velkých výher i proher jsou téměř neomezené. Ten kdo má peníze, si žije jak král.

Čeští vězni
Úspěšně pátráme po uvězněných Češích. Jsou tu dva. Marcel, se kterým nemáme možnost se setkat, měl neustále problémy s alkoholem, drogami a porušováním řadu, až se dostal do temnice. Josefa chytli při pašování drog, jak jinak. Už je tady 4 roky a ve svých 75 letech je nejstarším vězněm. Trest mu právě končí, tedy spíš už skončil, a tak tu nedobrovolně přesluhuje. Co dodat, absolutní chaos panuje ve vězeňské administrativě snad v celé Jižní Americe. Smutné je, že si pan Josef už svůj návrat do normální společnosti dokáže jen ztěží představit. Zvyk je holt železná košile.

Plány a osudy
Seznamujeme se se spoustou lidí - Američany, Brity, Němci, Poláky, Španěly - všichni jsou tu za drogy, většina z nich zaslouženě. Řada z nich svého činu nelituje a pobyt ve vězení je pro ně skvělou průpravou pro kariéru drogového dealera. Člověk se tady naučí spoustu užitečných věcí např. jakýkoliv světový jazyk, vyrábět výbušniny, získá mnoho kontaktů, které se budou po propuštění hodit.

Útěky tady nejsou nic neobvyklého. Zrovna minulý týden se tu odehrála scéna jak z Monte Christa. Asi 15 vězňů uteklo 20 metrů dlouhým tunelem, který vykopali skrz zdi. I další kuriozitka se stala nedávno. Vězeň se domluvil s dozorcem, že ho za 10 USD pustí na střechu věznice (možná si chtěl přidělat anténu na televizi). Vězeň neváhal a zavolal z mobilu přátelům, kteří ho vyzvedli vrtulníkem. Strážce šel pak sedět místo něj. 

Odcházíme se smíšenými dojmy. Nápravná funkce, kterou má vězení plnit jaksi chybí, je spíš opačná. Ven se dostáváme hladce, razítka na rukou nás jasně oddělily od vězňů. Asi nikdy jsme ze své svobody neměli lepší pocit.

Návštěvní doba: každá středa a sobota
Taxi z centra a zpět: USD 4
Nenoste s sebou , sluneční brýle, žádné skleněné věci a samozřejmě tvarem připomínající bodné zbraně. Vězni ocení cigárka a dobrou knihu.