Egypt - život na Nilu

Život Egypťanů je odpradávna ovlivněn řekou Nil, protékající všudypřítomnou pouští. Většina populace se usadila na úrodném východním břehu, západní břeh byl využíván převážně jako pohřebiště.

Bezpečnost turisty
Na každé křižovatce ve městě posedávají policisté v bílých uniformách a rozvázaných černých "kanadách", opřeni tváří o samopal lenivě přečkávají celodenní sluneční výheň. Večer zaplaví ulice vojáci v černém. U vstupů do památek jsou přísné kontroly. Návštěvníci jsou i se zavazadly neustále prověřováni rentgenem. Kolem historických areálů v poušti krouží ozbrojené hlídky na velbloudech a na vyvýšených místech jsou zbudovány zastíněné posty pro přehled nad širokým územím. Přesun mezi městy je možný pouze v řízených kolonách. Automobily se v daném čase seřadí a vojáci vytvoří seznamy cestujících, které pak doprovodí na místo určení. Četnost a délka hygienických i občerstvovacích přestávek je řízena potřebami armády.

Venkovská sídla
Lidé na venkově žijí v nízkých domech s plochou střechou, minimálním počtem oken a s vnitřními dvory zastíněnými stále zavlažovanou zelení. Hliněné bydlení tvoří nepřehledné koberce na hranici úrodné půdy a pouště. Obvyklé okrové nátěry jsou střídány bleděmodrými. Odstín jim propůjčuje indigo.

Život ve městě
Nedostatek prostoru ve městech vytvaroval domy do uzoučkých a vysokých krabic. Z jejich střech ční železná výztuž připravena pro přístavbu dalšího patra. Mnohdy je to způsob jak obejít povinnost k úřadům, kterým se nemusí platit daň z nedokončených staveb. Domy jsou většinou omítnuté, jen na periferiích si s tím nikdo hlavu neláme, a tak vyhlížejí jako velká staveniště.

Spletité, prašné ulice měst jsou celý den až dlouho do noci naplněny automobily, taxíky a zapřaženými oslíky s nákladem. Po stranách se krčí malé obchůdky či vyložené stánky s rozličným zbožím. Mezi tím se proplétají lidé a celkový zmatek je doprovázen neustálým zvukem klaksonů, pokřikováním a zvířecím hýkáním.

Klidným místem ve městě jsou střechy, které slouží nejen jako skládka odpadků, prostor pro chov slepic a sušení prádla. Někdy si sem lidé vytáhnou matrace k nočnímu odpočinku a někdy i televizi a židli pro podvečerní relaxaci. Hotelům slouží k ubytování hostů.

Drahé mnohoženství
Ideálem egyptských mužů je boubelatá žena, schopna plodit mnoho potomků. Ačkoli ona ztrácí sňatkem mnoho ze své svobody, její manžel je povinen jí vše nahradit dostatečným hmotným i duševním zabezpečením. Mnozí se tak žení až tehdy, kdy si mohou dovolit své ženě, kromě běžných potřeb, kupovat šperky a slušivý oděv. Ačkoli je povoleno mnohoženství, z ekonomických důvodů si je málokdo dovolí. Žena, která se cítí ošizena či zanedbávána po všech stránkách má právo si stěžovat na manžela u svého otce a bratrů, kteří patřičně zakročí. Muži si svých egyptských žen velmi váží, proto jsou takové případy méně časté. Během dne je na ulicích vidět spíše muže. Prodávají v obchodech, obsluhují ve veřejných jídelnách, čajovnách, postávají před domy. Ženy vychází až za tmy a ve skupinkách hojně navštěvují tržiště provoněné kořením a hlučné smlouváním o ceně. Děti si venku hrají až večer a třeba i o půlnoci.

Čajové siesty
Vyhledávaným místem k odpočinku a lenošení jsou čajovny. U malinkatých stolků uvnitř či přímo na ulici posedávají muži nad horkým silným čajem a s vodní dýmkou vedle sebe. Vodním dýmkám se říká šíša. Každá čajovna je jimi dostatečně zásobena a zaměstnává jednoho či více mužů výhradně k jejich obsluze. Ti se pak starají o výměnu vody, uhlíků i o tabák, jehož příchuť si host vybírá sám.

Internet
Jelikož egyptská ekonomie žije převážně z cestovního ruchu, nejen že je možné se téměř všude domluvit anglicky, ale také není problém zde najít internet. Převážně jde o jeden počítač na recepci hotelu, patřičně omotán starými hadry proti prachu, který v minutě pokrývá cokoliv v celé zemi. Ve větších městech jsou i klasické internetové kavárny s lepším vybavením. Surfování však často zpestřují výpadky elektrického proudu.

Podoby bakšiše
Egypťané jsou velmi pohostinní a ochotní lidé, za každou radu však očekávají tzv. bakšiš, malou úplatu. Hlídači pohřebišť za několik propisovacích tužek ukáží hroby pro veřejnost uzavřené a děti se na ulicích nechávají fotit za bonbóny. 

Přes diktovaný řád volnosti pohybu je možné procestovat celou zemi, poznat velmi zachovalé střípky vyspělé starověké kultury, odpočinout si, polenošit a odvézt si vzpomínky na místní lidi obývající úrodné břehy nilského veletoku.