Dillí – dotek Orientu i dávné historie

První dojmy z města po příjezdu z letiště nemusí být právě nejlepší. Špína, hluk, zápach z výfukových plynů a dopravní chaos. K tomu se přidává uvítací výbor žebráků, dohazovačů, různých podvodníčků a pokřikujících rikšů. Nastane kulturní šok. Někomu se indická realita zhnusí, ale někdo v ní najde zalíbení. Doporučuji trpělivost a opatrnost. Rozhodně nečekejte, že v okolí nádraží Nové Dillí nebo na Connaught Place, chce někdo z čisté lásky pomáhat bílé tváři. Opak je pravdou. Člověk si musí dát pozor, aby nenaletěl. Nicméně jednu výhodu zdejší cestování zaručeně nabízí – na své indické zážitky dlouho nezapomenete. A to je hlavní!

Jízda po mléčné dráze

Dillí má velice bohatou historii. Centrum města se během staletí přesouvalo z místa na místo, podle potřeb jednotlivých vládců. Zbyly po nich ruiny starobylých opuštěných sídel.  Jsou to fascinující památky s osobitou atmosférou. Jednotlivé vývojové etapy města se číslují. Vládní čtvrť – Nové Dillí, postavená Brity na sklonku jejich koloniálního panování, má pořadové číslo osm.
Já jsem se rozhodl navštívit Tughlakábád, což jsou ruiny třetího Dillí. Je to obrovská pevnost stará necelých 700 let. Leží asi dvacet pět kilometrů od centra města. Na místo jsem vyrazil vlakem z nádraží Nové Dillí. Nastoupil jsem do vagonu s jakýmsi nákladním prostorem. Bylo tam příjemně volno. Společnost mi dělalo pouze pár Indů. Prostě pohoda. Bohužel zdánlivá. Na další zastávce naskákali dovnitř s velkým rachotem mlíkaři s mohutnými  konvemi. Postupně jich přibývalo. Těžké konve lítaly z nástupišť do vagonu hlava nehlava, řev chlapíků narůstal a já byl rád, když jsem v cíli mohl vystřelit ven. Na peróně jsem se musel prokličkovat řadami dalších konví. Jízda mléčnou dráhou není moje hobby.

Město duchů

Tughlakábád má pohnutou historii. Byl postaven jako nové hlavní město na začátku dvacátých let 14. století Ghijásuddínem Tughlakem. Tento vládce velké části Indie byl ale zabit svým synem, jenž se proslavil krutým panováním a hlavně nápadem přesunout centrum moci více na jih. Rozhodl o přemístění hlavního města říše včetně jeho obyvatel do Daulatábádu. Lidé byli nuceni opustit své domovy a vydat se na strastiplnou pouť do nové metropole. Většina jich údajně během přesunu zahynula.
Já jsem při strastiplné pouti z nádraží sice nezahynul, ale přesun k pevnosti po svých nebyl moc dobrý nápad. Trochu jsem podcenil vzdálenost, takže jsem se v prachu cest táhnul asi hodinu. Lepší by bylo využít rikšu. Nicméně samotné místo stojí za to. Jeden významný muslimský cestovatel středověku označil Tughlakábád za jedno z největších měst světa. Na rozloze pevnosti je to skutečně znát. Vysoké hradby starého opuštěného sídla jsou impozantní a moc turistů tu člověk nepotká. Ze shora je pěkný výhled a trosky si můžete prolézat třeba půl dne. Vstupné stojí 100 rupií (zhruba 40 korun).

Záhadný železný sloup

Návštěvu Tughlakábádu je vhodné spojit s prohlídku komplexu Qutb Minar (Kutubův minaret), který je od pevnosti vzdálen 10 km. Spojení zajišťuje autobus. Jedná se o jednu z nejvýznamnějších indických pamětihodností, zapsanou na seznamu UNESCO.
Na konci dvanáctého století muslimští nájezdníci dobili Dillí. Na počest velitele vítězných vojsk zahájili stavbu mohutného minaretu a první mešity v Indii. Ta vyrostla z trosek hindských chrámů a nese název Quwwat-ul-Islam (Vítězství islámu). Mešita i minaret prošly dalším stavebním vývojem, nicméně dochovaly se v dobrém stavu. Kutubův areál se vyplatí navštívit, i když je to dost turisticky exponované místo. Sedmdesát tři metrů vysoká věž je mimořádná a na zdech svatostánku je možné rozeznat hindský původ jednotlivých stavebních dílů. Rovněž tu mají jednu záhadu. Uprostřed nádvoří stojí sloup vyrobený z mimořádně čistého a odolného železa, nesoucí starobylý nápis v sanskrtu. Ten odhaluje, že pilíř pochází patrně ze 4. století. Vědci zatím nezjistili, jakým způsobem mohl být před 1600 lety odlit tak výjimečně kvalitní materiál.
Komplex Qutb Minar se nachází 15 km jižně od centra, kam se dostanete busem. Jízdné za rikšu člověka také asi neporazí. Se vstupným 250 rupií je to horší.

Šáhdžahanbád – pravá Indie

Dnešní Staré město nechal v 17. století vybudovat mughalský vládce Šáhdžahán. Proto se též nazývá Šáhdžahanbád nebo-li Šáhdžahanovo město a je považováno za sedmé Dillí. Na další šáhovi stavby můžete narazit po celé Indii, ale nejslavnější je Taj Mahal.
Staré Dillí je fascinující spletí ulic a uliček narvaných lidmi. Na člověka tu dýchne atmosféra pravého Orientu. Barevné obchody, sklady se vším možným, výrobny čehokoliv. Veškerá činnost probíhá na ulici před zraky kolemjdoucích. Do nosu vás udeří různé pachy a vůně, uši zalehnou řevem obchodníků či hlukem vibrující ulice a žebravé děti se za vámi potáhnou jako smrad. A když náhodou potkáte bílého turistu, budete šťastni, že jste narazili na kumpána sdílejícího stejný osud zoufalého ztracence. Šáhdžahanbád je skutečná Indie, kypící svým životem nepoznamenaným morem turistického průmyslu.

Červená pevnost a největší indická mešita

U Starého Dillí se nachází rozlehlá Červená pevnost. To je provařená památka, jejíž mohutné hradby vás nejspíše přilákají. Nebraňte se tomuto vábení a vstupte. Možná zde pocítíte atmosféru pohádek Tisíce a jedné noci.
Co by jste ale určitě neměli vynechat, je největší mešita v Indii Jama Masjid (Páteční mešita). Leží uprostřed starého města a její štíhlé čtyřicetimetrové minarety slouží jako užitečný orientační bod. Vstoupit můžete pouze bosí a pokud nemáte dlouhé kalhoty tak vám půjčí vlastní róbu. Ohromné nádvoří je působivé. Nicméně hlavní atrakcí je výstup po úzkém tmavém točitém schodišti na vrchol minaretu. Ze shora se vám otevře fantastický výhled na celou metropoli a přímo pod sebou uvidíte rozmanitou spleť barevných střech Starého Dillí. Člověku se ani nechce věřit, že to roztomilé hemžení hluboko pod ním je chaos indického velkoměsta.