Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > Turistika > cyklo

Cyklistický adrenalin na jadranské magistrále

Redakce, Kateřina Sekyrková / 11.09.2002

Národní park Paklenica je se svými ostrými vrcholky a na dálku ohromující masou kamenů a skal, zdvihající se z makarského pobřeží do výšky 1762 m, nejpřitažlivějším bodem dalmáckého pobřeží.

Plánovaná sebevražda
Z Omiše vede do 32 km vzdáleného centra makarské riviéry Makarska jadranská magistrála, potom následuje 30 km stoupání národním parkem Paklenica na horu sv. Jure s převýšením 1762 m po vyasflatované stezce. Cesta zpět do Omiše by byla do kamene stejná, po sečtení všech udávaných (a ne ušlapaných) kilometrů jsmese dopočítali 124 km. Zamítá se. Polední jízda je sebevražda a dny na konci srpna se již krátí. Po jadranské magistrále, jednoproudé hlavní silnici z dob Tita, která spojuje přímořská letoviska jadranského pobřeží jako korálky na niti, se nepojede. Krátíme kilometráž na polovinu, měníme terén a cíl cesty - 40metrové vodopády u Zadvarje. Až do městečka Brela, které leží těsně před začátkem Makarské riviéry, by se nám mělo dařit vyhlížet na jadranskou magistrálu a ostrovy u pobřeží z vedlejších asflatových nebo zpevněných silnic, které jsou vryty do svahů členitého pobřeží. Podle mapy bychom před Brelou měli sjet dolů na jadranskou magistrálu a po 100 m se od ní opět odlepit a vystoupat serpentinami již pouze pouze po hlavní silnici až k vodopádům. Více jsme z mapy bez vrstevnic nevyčetli.

Cesty, cestičky, pěšinky...
Jízda po cestách svahu až 787 m vysokého pohoří Mosor, tyčícího se přímo z moře, je zpočátku velmi pohodlná, bez aut a jakéhokoliv provozu. Křížíme vypálené borové háje, projíždíme okolo skládek s prostřílenými dveřmi, schováváme se do stínu všudypřítomných nízkých kamenných zídek, občerstvujeme se vysušenými rozinkami z nestřežených zarostlých vinic, odhadujeme osud celokamenných domků s rozpadající se střechou a nepřestáváme obdivovat výhledy na Makarskou riviéru, z které po levé straně roste pohoří Biokovo. Již po 17 km, tedy dříve, než bylo zřejmé z mapy, se mění silnice v cestu, cesta v pěšinku a pěšinka ve vinici. Nezbývá nám než sjet na magistrálu, otestovat si na ní první 3 kilometry a co nejdříve z ní sjet, nejlépe do malebné veničky Pisak. Odtud vede zřejmě jen vzdušná, na mapě však zakreslená pěšinka až do Brely. Po hodinovém proplétání se úzkými a strmými uličkami Pisaku končíme za plného poledního srpnového žáru svoji průzkumnou jízdu po této cestě opět na magistrále. Mapa za 60 Kn (cca 300 Kč), kterou jsem sháněli až v samotném Splitu a kterou jsem považovali za to nejlepší, co nám zdejší knihkupectví a turistická centra mohla nabídnout, již podruhé zklamala.

...a magistrála
Troubící a těsně nás míjící auta, vjíždějící nepřiměřenou rychlostí do serpentin lemující svahy pohoří Biokovo, s řidiči osudově pomrkávajícími po modrých lagunách hluboko pod silnicí - na to jsme byli připraveni z knižních průvodců. Slunce do nás bez milosti praží a nekonečné troubení spěchajících řidičů doprovází výhled na vraky aut, které hyzdí svahy nad lagunami. Roztříštěná auta třicet metrů pod úrovní silnice jsou spolehlivě klidným hrobem, což dokazují poměrně početné kamenné kříže s vyrytými jmény a věkem obětí. Chvíli nás napadá, jestli je pro nás víc nebezpečný zdejší provoz nebo nedostatek tekutin. Na odpočivadlech není žádná voda, limonády na panelových budkách jsou pouhé reklamy, i když z dálky připomínají prodejnu nealko. Nalevo se tyčí nehostinné stříbrné skály, napravo nás straší hluboký sráz k laguně. Není kam sjet, kde si sednout do stínu. Nad lagunou mezi vraky zbystříme cestičku vedoucí z Pisaku na začátek makarské riviéry. Na kole nesjízdná, pěšky minimálně nebezpečná, každopádně s bludným začátkem v městečku Pisak. Od trápení na jadranské magistrále nás zachrání odbočka hlavní silnice do prudkého, ale překvapivě krátkého stoupání do vesničky Dupci.

Dobro došli z magistrály
Stará paní nám před jedním z mála domků v Dupci, s udusanou hlínou místo podlahy, nabízí velké rozpukané šišky. Do suchého krku bychom raději dostali trochu vody. Po vzpomenutí si na středověké vzezření celého domku se nakonec načepovanou vodou pouze oplachujeme. Adrenalin v krvi nám dále již zvedají jen hluboké kaňony a úctyhodné vrcholky pohoří Biokovo, v jejichž stínu jedeme z mírného kopce přes vísku Horní Brela (Gornja Brela, 301 m.n.m.), u nás se vyskytující dle charakteristických znaků pod názvem Dlouhá ves, až k vodopádům Velika Gubavica u Zadvarje.