Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > On-line cesty > seriály > Nordkapp na kole

Cílová rovinka na Nordkapp

Miroslav Šlegl / 22.12.2007

Od Nordkappu nás dělí posledních 30 km. Čekají nás 3 delší kopečky s průměrným stoupáním 6-7%. Nutíme přehazovačky volit lehčí a lehčí převody s tím, že až budeme nahoře, tak pojedeme rychleji. To se ovšem neděje. Krajina je otevřená, nastavená proudění silných severních větrů. Po rovince si to upalujeme rychlostí až 10 km/h.

Připadáme si jak na měsíci. Roste tu sem tam nějaká tráva, ale jinak pravá pustina plná kamení. Vyjíždíme poslední kopec na 300 m.n.m., který nám připomíná výjezd na nějaké alpské sedlo. Ceduli se písmeny Nordkapp máme na dohled. Motoristy čeká ještě těsně před dosažením Nordkappu jedna nemilá povinnost. Je zde totiž postaveno mýtné, které můžeme vidět na dálnicích v Chorvatsku či Itálii. Od každého pasažéra v autě žádá astronomickou částku 200 norských korun. Pro nás hrozná představa. Naštěstí to pro pěší a cyklisty neplatí. Projíždíme s úsměvem kolem budky se závorou. Plníme si náš cyklistický cíl. Jsme na Nordkappu. Po dvaceti dnech a 2578 km na kole od Litvy naše pomyslná GPSka ukazuje nám již známých 71°10´21´´ a tvoříme naši nejvzácnější fotku. Fotíme se u velkého ocelového globusu přímo nad útesem. Nad námi jsou těžké černé mraky a teplota je 8°C. Teď už zbývá dojet jen zpátky domů.

Polské dobrodiní

Ještě před odjezdem na jih navštěvujeme muzeum 2. světové války a obchod se suvenýry. Nejsevernější evropskou poštou posíláme domů pohledy. Venku se už z tak špatného počasí udělalo ještě horší. Začíná silně pršet. Odjíždíme z Nordkappu a ukrajujeme toho dne posledních 13 km, naštěstí vedoucích převážně z kopce. Do kempu dojíždíme úplně promočení. Čekají nás naši pronásledovatelé z Polska, mezi jejichž stany jsme postavili ten náš a nic jsme tak neplatili. Úplně se mezi nimi ztratil. Dávají nám i smažené makrely, které si sami připravují a chvíli s nimi rozebíráme česko-polské vztahy.

Cesta za sluncem

Vstáváme do deštivého rána s představou, že se od dnešního dne budeme k domovu již jen přibližovat a mít slunce před sebou. Posledních dvacet dní nám slunce svítilo stále jen do zad. Do Olderfjordu jedeme po stejné cestě. Vítr se otočil naším směrem. Někdy je tak silný, že když vyjíždíme zpoza skály, tak nás přibrzďuje na kouzelných 5 km/h a téměř padáme z kol. Za vydatného deště končíme po 120 km v Olderfjordu, kde navečer pršet přestává a konečně je teplo, tedy 11°C. Opouštíme pobřeží a jedeme jihozápadním směrem do vnitrozemí.

Pustá krajina

Přes kopečky a kolem nádherných řek plných ryb a rybářů vyjíždíme na náhorní plošinu. Padesát kilometrů severskou „pouští“, kde jsme viděli pouze jednu zničenou vesničku, se nepříjemně natahuje a unavuje. V 7 hodin večer dojíždíme opět k moři a míjíme dvě holky s naloženými koly, které se teprve na 50km úsek bez stromů či možného postavení stanu chystají. Je možné, že jedou přes noc. Už jednou jsme viděli odjíždějící cyklisty z kempu kolem osmé hodiny večerní. Nevýhodou je, že většina obchodů je zavřených. Výhodou je jistota malého provozu a bezvětří, na které se dá během noci spolehnout.