Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > Evropa > Turecko

Byl nebyl jeden altánek

Milan Loucký / 18.03.2005

V údolí řeky Iyidere Čayi ve východním Turecku, 100 km od gruzínské hranice, omamně voní čaj z plantáží, kde se již sklízí. Podél cesty stojí zahalené ženy s pytli plnými čajových lístků a čekají, až jim zastaví nějaký náklaďák. Po poledni se spouští prudký déšť. Nezbývá mi než zastavit svoji 14 let starou motorku MZ 251 ETZ u malého altánku v těsném sousedství s umývárnou. Věřící se v ní myjí před vstupem do mešity postavené ve svahu hned za silnicí.

Už je 6 hodin odpoledne a stále lije. Všude je teď mlha, viditelnost klesá na 60 metrů. V 8 hodin večer končí bohoslužba. Chci se kouknout do mešity, ale kolem motorky se motají dva malí kluci. Lezou mi do báglu, do věcí na mašině a chtějí čórovat.

V noci mi můj altánkový příbytek osvětluje žárovka, což se mi moc nehodí. Při pozorném pohledu ze silnice si mě a mých věcí může kdokoliv všimnout. Je čas na kutě.

Asi po hodině spánku mě, ani nevím jak, probouzí fešáci v maskáčích a se samopaly. Něco na mě huhlají. Nic nechápu a jsem jak zfetovaný. Podobně vypadá asi každý po jedné hodině spánku, zvlášť když noc předtím oka nezamhouřil. Jen velmi pomalu mi dochází, kde jsem a co se kolem mě děje. Matně vnímám, že dva z nich mají kalašnikovy a další dva americké M-16. Přijeli civilní dodávkou. Kdybych nebyl v té chvíli mentálně úplně mimo, strachy bych se nejspíš podělal.

Pomalu se probouzím a zkouším cosi anglicky a německy. Berou mi doklady a po chvíli žvatlání přivádějí dalšího vojáka, který “umí dobře anglicky“. Neumí. Dává dohromady jen pár slov. Konečně nacházím ve spacáku brýle a rozkoukávám se. Po delším neplodném rozhovoru z nich konečně vypadává, že jsou to pomatenci z JANDARMA - slavné to Turecké armády. Nevím, co po mně chtějí, ale tímhle mě uklidnili.

To, co jsem považoval za kalašnikovy, jsou československé samopaly vzor 58. Vysvětluji jim, že jsem z té země. Vracejí mi doklady a následuje další snaha o debatu. Nakonec jeden z nich – ten, co mluví anglicky – opakuje slova „daňjer, daňjer“. Nechápu. Zkouší to jinak. Ke slovům „daňjer, daňjer“ si přikládá ruce k uším, vyvaluje oči a pomateně kolem mě tancuje. Zase nic. Chvíli s někým mluví mobilem a poté tohle taneční číslo vylepšují novou říkankou „daňjer bíír, daňjer bíír“. Že by mě chtěli pohostit pivečkem? Anglicky drmolím, že „dík, ale pivo si nedám, já chci spát…“ Moji hrdinové se znovu radí. Spíkr opět slabikuje a mně už to dochází. „Daňjer bíír“ je varování před medvědem – DANGER, BEAR!

Tak jsme se přece nakonec domluvili. Hoši potom ještě zkouší fotbalové EURO ´04 a Amerika versus Irák, ale já pořád zívám a zavírám oči. Už jim asi došlo, že teď v noci moc nepokecáme a po hodině handrkování mí chrabří ochránci konečně odjíždějí.

Takže se vlastně nic nestalo. Jen jsem při dalším usínání ještě přemýšlel, jestli mě žebra bolí od tvrdé podlahy, nebo mě jeden z těch ochránců nakopl, abych se probudil.

Přečteno 657x