| Rady na cesty |
| > cesty s dětmi > doprava > nebezpečí > nedej se > praktické > ubytování |
| Vybavení |
| > jak vybrat > literatura > materiály > novinky > testovna |
| Turistika |
| > cyklo > expedice > hory > lyže a sněžnice |
| Práce v zahraničí |
| > zkušenosti |
| On-line cesty |
| > seriály > blogy > humor |
| Nejčtenější články |
| Novinky emailem |
| Partneři |
|
Královédvorsko www.Cottage.cz
|
 | ČR | | Afrika | | Amerika | | Asie | | Austrálie a Oceánie | | Evropa | | Stř. východ | |
KALiMERA > Amerika > Bolivie
Bolívie - romantické západy slunce i drsné Altiplano
| Michaela Záleská, / 12.03.2008 | ||
Nekonečná bílá pláň. V dálce na obzoru právě zapadá slunce. Jeho poslední paprsky se, kam jen oko dohlédne, barevně odrážejí od solných krystalků. Všude samá sůl. Největší solná pláň světa. Nehostinná, odmítající. A na jejím počátku – uhynulý plameňák. Symbol zkázy. Výstražné varování. Salar de Uyuni, Altiplano…
A tam jsem potkala slovenského dobrodruha Kamila Fógela. Podobné přírodní scenérie jsem ale obdivovala jen na jeho podmanivých fotografiích, které představil na podzimním Setkání cestovatelů v KD Ládví. Zde byl také oceněn v soutěži Slideshow Awards 2007, kde se svými černo-bílými fotografiemi horníků z dolů v bolívijském městě Potosí vybojoval 3. místo. | ||
 Úplně první cesta byl jen dvoutýdenní výlet do Pekingu a okolí v roce 2000. Jel jsem tenkrát s jedním kamarádem a právě tam jsme se nakazili virem cestování. Od té doby absolvujeme každý rok jednu velkou cestu. Na Setkání jsi prezentoval fotky z náhorní plošiny Altiplano v Bolívii, která se rozkládá ve výšce 3600 až 4000 m. n. m. a je známá svým drsným klimatem a nehostinnou přírodou. Vyhledáváte na svých cestách takto náročné trasy a extrémní zážitky? Zatím žádná naše cesta nebyla doslova extrémní. Nedávno jsem se vrátil z východní Indonésie a tam to opravdu bylo tak trochu mimo klasickou civilizaci, jak jsme na ni zvyklí v západním světě. Města, služby, infrastruktura – to na východě Indonésie dost chybělo. Ale v Bolívii tohle všechno funguje, patří ještě mezi velmi civilizované destinace. (smích) Ano, máme z Bolívie extrémní zážitky, například ze sjezdu na horských kolech po tzv. „Cestě smrti“, kde během 64 km překonáte po rozbité a bahnité cestě široké jen tři metry zhruba třítisícové převýšení, nebo můj prvovýstup na šestitisícovou horu (Huyana Potosí 6088 m. n. m.), Salar a další. Ale i přes tyto extrémy je Bolívie určitě jedna z nejklidnějších zemí Jižní Ameriky. Takže považuješ Bolívii za zemi vhodnou pro turistiku a cestování? Určitě. Bolívie je velice bezpečná země. Je to jediná země Jižní Ameriky, kde největší procento obyvatel tvoří původní Indiáni. Ve skutečnosti jsou to celkem mírumilovní Aymarové a Kečuánci - oni nemají rádi, když jsou označováni za Indiány. Myslím si, že Bolívie je relativně bezpečná i díky tomuto složení obyvatel. Dalším faktorem určitě bude přísná a nekompromisní vláda prezidenta Eva Moralese. Kromě toho je tam taky výborná a poměrně levná autobusová síť. Tu využívají pro své cestování i místní lidé, takže se dá bez problémů dostat téměř kamkoliv. Hlavní cesty jsou velice slušné. Vlaky tam jezdí hlavně na jihu a přes hranice pokračují do Chile a Argentiny. Zmínil jsi bolívijské obyvatele, jaké s nimi máte zkušenosti? Jak na vás tito lidé působili? To je trochu složitější. Bolívie má totiž jen asi 6 milionů obyvatel a ti se koncentrují pouze na určitých místech. Dvě třetiny rozlohy země pokrývá Amazonský deštný prales a zbylou třetinu tvoří náhorní plošina ve výšce téměř 4000 m. n. m.. Podle toho se i lidé rozdělují na „lowlanders“ a „highlanders“. Obyvatelé z džungle, z nížiny se určitě liší povahou i zvyky a způsobem obživy od těch, kteří žijí na Altiplanu, kde je po celý rok zima. My jsme v nížině nebyli, ale lidé nahoře se chovají k cizincům dost indiferentně. Nikdo tě tam neoslovuje jako v jiných zemích. Nechtějí se fotit, většinou se odvracejí, nebo prostě ukazují, že ne. Samozřejmě jsou i výjimky, pár portrétů jsem taky vyfotil, ale málo. Naopak v Asii jsou všichni otevření. Hlavně v Indii, tam se chtěl fotit každý. Tam si o to sami říkali, ale byli velmi milí, opravdu. Takže z Indie mám nejhezčí portréty a z Bolívie mám nejhezčí krajinky. Právě tyto obrázky altiplanských scenérií měly velký úspěch na festivale v KD Ládví. Čím tě Altiplano  nejvíce okouzlilo?Když tam vyjedeš za město, okamžitě tě pohltí neskutečná krajina. Člověk má pocit, že něco takového snad ani není na naší planetě možné. Představ si to: v létě mráz, sucho, skutečně drsné klima, kde přežije pár savců a nějaké kosodřeviny. Jinak nic. Pustina. A uprostřed toho ničeho najednou nádherné laguny lemované vysokými vulkány a u nich se procházejí plameňáci… Plameňáci v mrazu, to je prostě zvláštní asociace. Podobně neuvěřitelný je na Altiplanu také Salar de Uyuni. To je největší solná pláň světa (11 000 km2 – pozn. redakce). Všude, kam dohlédneš, jen samá sůl. Nekonečná a nehostinná krajina bez života. V tak agresivním solném prostředí by nikdo nevydržel. Nezapomenutelné jsou úchvatné scenérie při východu nebo západu slunce, kdy se sluneční paprsky odráželi od solných krystalků. Tyhle dojmy se nedají popsat, ty jsem chtěl zachytit na svých fotografiích. Co bys doporučil čtenářům-fotografům, kteří mají do Bolívie také namířeno? Hodně fotogenické místo je „Hřbitov vlaků“. Dá se tam dojít pěšky z nedalekého městečka Uyuni. Jdeš prázdnou krajinou a najednou se před tebou objeví koleje, které o kus dál slepě končí. Na nich stojí celá vlaková souprava, která je napůl rozpadlá a zrezivělá. Povalují se tu převrácené vagony, v podstatě jen kostry vagónů, a to všechno je koncentrované na jedné ploše velké asi jako půlka Václaváku. Většinou se jedná o staré, hodně staré lokomotivy, které tam prostě zůstaly na pospas a jen se tam rozpadávají. Pro lidi, kteří nefotí, je to možná jen hromada šrotu, ale pro mě to bylo hodně zajímavé místo. Lidem, kteří si to chtějí vyfotit, bych poradil, aby tam šli navečer, kdy tam skutečně nikdo není. Ráno totiž na tomhle „cementerio de trenes“ začínají agenturami organizované výjezdy na Altiplano a motá se tam spousta lidí. Když tam přijdeš večer, je i nejlepší světlo na fotografování. Já osobně mám tyhle fotky moc rád. To, jak se tam ty vlaky pozvolna rozpadávají uprostřed pouště, to mi symbolizuje drsnost tamější krajiny. Její nehostinnost. Já z tohoto místa nemám žádné zvláštní zážitky, ale velice na mě zapůsobilo svou atmosférou. Mluvíš o organizovaných výjezdech do neobydlených částí Altiplana, jsou běžné i přechody na vlastní pěst? No, tak asi to možné je, ale my jsme to nezkoušeli. V noci teploty klesají ve volné přírodě určitě pod nulu. V hotelu jsme měli ráno sedm stupňů, tak venku muselo být ještě aspoň o deset míň. Navíc když člověk nezná cesty, ony tam ani skoro žádné nejsou, riskuje nějaký problém. Když se něco stane, nemáš mobil a nikdo ti nepomůže. Ne že by ti hrozilo nebezpečí od lidí nebo třeba zvířat, maximálně tě v sebeobraně poplive lama, ale ta příroda sama je nebezpečná. Hrozí různá zranění a zvláště kolem Salaru mohou teploty v noci nečekaně klesnout hodně hluboko. Takže proto doporučuju zaplatit si tří nebo čtyřdenní výlet po náhorní plošině v džípech. Tam na všechno existují agentury. Výjezdy na Altiplano byly z Uyuni, výstup na Huyanu Potosí a sjezd po „Cestě smrti“ byly organizované z La Paz. Všechny tyto aktivity stačilo objednat den předem. Průměrná výška Altiplana 3800 m. n. m. může být pro našince velkou zátěží na organismus. Neměli jste problémy s aklimatizací?  Ne, naštěstí jsme žádné problémy neměli. Existují určité zásady aklimatizace. Po příletu byste měli pít hodně tekutin, jíst lehkou stravu, hodně spát a měli byste se vyvarovat okamžité fyzické námaze. Bolívie má dvě mezinárodní letiště - Santa Cruz ve výšce asi 420 m. n. m., kam létá většina lidí, protože tu výšková nemoc nehrozí, a potom La Paz položené ve výšce 4100 m. n. m., což je už opravdu hodně. Záchranou některých pasažérů na letišti v La Paz může být to, že samotné centrum města leží o asi 400 výškových metrů níž. Ten, kdo má potíže i dole v centru La Paz, tak musí letět někam jinam. Po příletu z Čech do Bolívie se projevuje ještě také tzv. „jet lag“ syndrom. Ten je způsobený tím, že když letíte na západ, tak se v podstatě vracíte v čase. Čas, který jste už tady prožili, tam teprve bude. Takže člověk si musí projít touto změnou a potom už se dostane do toho jejich biorytmu bez problémů. Máš nějaký bolívijský zážitek, o který by ses rád podělil? Každý den byl svým způsobem zážitek! Viděli jsme na trhu sušené lamy, sušené pásovce, viděli jsme koncert, viděli jsme svatbu, viděli jsme opilé svatební muzikanty, kteří byli pozvaní, ale úplně se tam zťali, chlapík nám hrál na čarangu - to všechno je zážitek v určitém slova smyslu. Nebo jezero Titicaca při západu slunce. Možná to zní jako kýč, ale ve chvíli, kdy tam člověk je a kdy to skutečně vidí a prožívá, tak potom si řekne vlastně to, co má jako motto vydavatelství Lonely Planet – „A právě proto cestuji“. Profil zpovídaného:Jméno: Kamil Fógel (původem ze Slovenska)Věk: 29 let Profese: lékař Zájmy: cestování, fotografie, horolezectví, skialpinismus, MTB, trekking Navštívené země: 2x USA, Čína, 2x Thajsko, Malajsie, Laos, Kambodža, Indonésie, Maroko, Bolívie Nejoblíbenější destinace: jihovýchodní Asie Cíl další cesty: Asie nebo subsaharská Afrika Audiovizuální projekce: Růžová čajovna Praha, Setkání cestovatelů 2007 Plány: výstava fotek v červenci 2008 v Centru FotoŠkoda, Praha Rozpočet na 1 měsíc: „Dá se úplně v pohodě vejít do 600 USD se vším - vstupy, doprava, jídlo, ubytování. Plus letenka. Je důležité si letenku zabookovat včas, protože ceny jdou později rychle nahoru. Přímý spoj do Bolívie existuje pouze z Madridu. Vízum nepotřebujete – je to bezvízová země.“ Moje fotovýbava: „Vážněji fotím od r. 2002, od r. 2003 zásadně jen na diapozitivy Fuji s profesionální fototechnikou Canon (celkem cca 11 kg). Snímky prezentuji v digitální podobě po naskenování na filmovém skeneru. Finanční náročnost analogové fotografie mě časem jistě donutí se přiklonit k digitální fotografii, ale diapozitivům budu vždy věrný - po kvalitním naskenování poskytují více obrazových informací a větší rozlišení než nejmodernější modely digitálních zrcadlovek.“ StřípkySušená lama„Je to v podstatě usušené embryo, vyjmuté z dělohy dospělé lamy. Používá se jako čarodějnický artikl. Po zapálení vydává takový štiplavý zápach. Když si chce někdo v Bolívii vyčistit dům od zlých duchů, tak ho zabuduje do základů domu nebo podpálí v koutě a nechá celý dům vykouřit.“ Sušený pásovec „Z pásovců dělají Bolívijci, bohužel, ozvučnice na kytary. Zabijí ho, vykuchají a jeho tělo se používá jako zadní část kytary. Jmenuje se charango, je to taková malá kytarka, má deset strun a ta dělá ten klasický zvuk Jižní Ameriky.“ Symbol bohatství – sušená žabička „V Bolívii se suší také malé žabičky, takové se zlatýma očima. Ty jsou u nich symbolem bohatství. Všechno to jsou v podstatě staré Aymarské zvyky, ale oficiální náboženství je křesťanství. Celá Jižní Amerika je katolická. To je pozůstatek španělské nadvlády, všude mají kostelíky a architektura je stejná jako v Seville nebo Granadě.“ Exotická strava? „V Peru prý jedí morčata, ale v Bolívii jsme to neviděli. Možná někde na vesnicích, ale ve městě jsme se s tím nesetkali. Právě naopak, Bolívie byla první země, kde se strava hodně podobala té naší evropské. Klasická jídla – hranolky, řízek, hodně rýže, kuřata…, ale i výborné plněné kapsičky salteňas.“ Cesta smrti „Vyvezou vás autobusem do výšky 4200 m. n. m. a pustí dolů. Nejdřív se jede asi 4 km po klasické asfaltce. Pak se ale cesta rozděluje do takové vidličky – levá větev je úplně nová cesta, která se ale z (mně neznámých důvodů) vůbec nepoužívá. Myslím, že je to kvůli úplatkům. Je tam závora, stojí tam chlapík a vybírá. Pustí jen toho, kdo dá úplatek. No a pravá větev je samotná „Cesta smrti“, na které je strašně velký provoz. Jezdí tam hrozně moc autobusů a hlavně nákladních aut. Lidi tam prostě nemají na to, aby platili úplatky kvůli bezpečnosti.“ | ||
| ||
| Přečteno 13732x | ||
| Komentáře |
| Přidat komentář Vypsat označené komentáře Vypsat všechny komentáře Zobrazit všechny chronologicky
|
Poslat odkaz Tisk Zpět
|
| ||
| Střípky |
 Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit? Jak připravit své nové běžky Kontakty na horskou službu |
| Komerční sdělení |
 Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo |
| Štěrba nabízí: |
