Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > Amerika > Mexiko

Autobusem po Mexiku

Filip Zeman / 25.09.2008

Nedávno se v Kalimeře objevil článek o městských autobusech v Mexiku. Moje zkušenosti nejsou tak dramatické, ale musím potvrdit, že jízda s nimi je skutečně zážitek. I když některé autobusy vypadají díky vyměněné kapotě skoro jako nové, vevnitř je to v podstatě vždycky totéž – omlácený interiér, tvrdé lavice, občas děravá podlaha a zuřivě řvoucí motor.

Soutěž o nejhezčí autobus

Třeba v Acapulku asi řidiči soutěží v bizarnosti vnější výzdoby, takže se můžete svézt modře metalízovým žihadlem s nápisem Devil 666 nebo s něčím podobně ujetým. V jízdních vlastnostech ale rozdíly nenajdete a užijete si ničím netlumenou čistou jízdu. Městská doprava tak stoprocentně naplňuje evropskou představu o Latinské Americe. Meziměstská doprava je však úplně o něčem jiném.

Je libo meziměsto?

Meziměstské autobusy se v Mexiku obecně dělí na autobusy 2. třídy, autobusy 1. třídy a autobusy luxusní (lujo, executivo). Dost často se stává, že autobusy první a luxusní třídy mají nádraží oddělené od těch horších. Navíc to vypadá, že si místní obrovské společnosti Mexiko rozdělily a každá si víceméně obhospodařuje svůj díl země. Může se taky stát, že je v některém městě víc nádraží, každé pro jednoho dopravce. Velké společnosti nabízejí pod různými značkami různou kvalitu autobusů. Například na jih od Mexico City a na Yucatánu působí skupina ADO, která provozuje autobusy první třídy ADO, o něco levnější AV nebo OCC, přepychové ADO GL a superluxusní (a taky superdrahé) UNO. Na jejích internetových stránkách si je najdete všechny.

Nádraží

Pokud vyrážíte kamkoli z Mexico City, asi se nevyhnete návštěvě jednoho ze čtyř velkých nádraží – sever (Norte), jih (Sur), západ (Poniente) a východ (Oriente, tzv. TAPO). Já jsem byl na jižním nádraží, odkud se jezdí do Acapulka, a na nádraží TAPO, odkud se nejčastěji jezdí na Yucatán nebo například do historické Puebly. Jižní terminál je pohodové nádraží, velké asi jako brněnská Zvonařka, ukryté za špinavým nádražíčkem pro městské a příměstské malé autobusy, na zastávce Tasqueňa, konečné linky metra č. 9. TAPO pak najdete nad stanicí metra San Lazaro na linkách B nebo 1. TAPO je opravdu velké nádraží – hlavní kruhová hala má průměr asi sto metrů – s perfektně naleštěnou mramorovou podlahou a prosklenou střechou. Po obvodu jsou přepážky dopravců, kteří odsud jezdí, jejich čekárny, kavárny a obchody s potravinami. Z vnější strany tohoto kruhu je „pilka“ z odjezdových stání, kterých může být tak osmdesát. Za tímto kruhem je asi padesát metrů široký pás, kterým projíždějí autobusy a za ním je další kruh, ke kterému přijíždějí autobusy, které tu končí. Ten je samozřejmě patřičně větší, takže celkový počet stání pro autobusy tu může být i víc než dvě stě (Florenc jich má asi čtyřicet).

Jako do letadla

Lístek u pokladny si jako skoro všude koupíte tak, že řeknete cíl své cesty a jestli chcete jet dnes, zítra nebo jiný den. Měli byste to říct španělsky, jinak vám obsluha nejspíš neporozumí. I když na TAPO tak deset slov anglicky vždycky aspoň někdo umí. Když to nejde slovy, vykloní k vám monitor, kde najdou cíl vaší cesty a vyjedou kalendář a pak už stačí jen ukázat. Stejně tak si určíte místa, kde chcete v autobuse sedět. Kupujte lístek radši za hotové, karty berou jen někde a často s příplatkem. U ADO, a možná i u ostatních po vás ještě budou chtít, abyste dali svá větší zavazadla odbavit jako v letadle a batohy vám pak zavezou rovnou do autobusu. Když přijde čas a ohlásí váš spoj, projdete přes detektor (asi kvůli zbraním, v Mexiku je jich mezi lidmi hodně), prohlédnou vám příruční zavazadla a pošlou k autobusu. Tam si vás další člověk odškrtne, vy si najdete místo a čekáte. Nakonec se objeví usměvavý zakulacený řidič s mohutným knírem, oblečený v perfektně padnoucím obleku, zavře dveře a jede. Většinou tak s desetiminutovým zpožděním, ale na trase dlouhé několik set kilometrů to nebývá problém, stejně přijedete včas nebo o chvíli dřív. Je zajímavé, že kolem autobusů se motá zbytečně moc lidí, ale pětisetkilometrovou cestu pak jede jeden řidič na jeden zátah. (Tisíc kilometrů z Mexico City do Palenque jeli dva, ale to jsem zjistil, až když jsem je viděl spolu, byli jako dvojčata.)
Na všech nádražích v trochu větších městech je režim obdobný. Samozřejmě čím menší je město, tím menší a horší je i terminál. V zásadě ale platí, že co se nádraží týče, máme se od Mexičanů hodně co učit.

Luxus 1. třídy

V autobusu hned zjistíte hlavní rozdíl proti Evropě – je tu o hodně víc místa. Ve stejném autobuse, v jakém u nás jezdí i 55 lidí, jich v Mexiku jede maximálně 40. Sedadla jsou pohodlná, občas možná až přepolstrovaná. V busu společnosti Futura mě sedadlo doslova vcuclo, jak bylo hluboké. Autobusy mají jenom přední dveře, pak už jsou jen sedadla a na konci autobusu záchod (nejluxusnější autobusy mívají dva), v některých autobusech je i automat na kávu. Protože jsou záchody vzadu, tak to tam za jízdy opravdu hodně skáče, takže se pevně držte, ať se neomlátíte o stěny. Někteří dopravci vám na cestu dají i pití a sušenky nebo brambůrky, ale to už musíte jet opravdu přepychově (nám jídlo dali na cestě z Acapulca do Puebly se zmíněnou Futurou). Na zastávkách nebo před výjezdem z města pak občas přistoupí „muchacha“, co prodává občerstvení, takže si můžete i něco dokoupit, ceny jsem nestudoval.

Jízda stojí za to

Autobusy 2. třídy jsem toho moc nenajezdil, ale z toho, co jsem poznal, jsou to většinou jednodušší klimatizované autobusy, podobné dálkovým karosám. Průvodce varuje, že cesta autobusem 2. třídy může být utrpení, pokud jede hodně lidí, celou cestu stojíte, autobus staví každých pár metrů a je vedro. Asi jsem měl štěstí, ale nic podobného jsem nezažil. Ale takové autobusy někde v Mexiku určitě jezdit budou.
Dálkové autobusy jsou vesměs skoro nové a ve velmi dobrém stavu. Většinou jsou to mercedesy nebo volva, která mají dost vysoká okna, takže je z nich skvěle vidět ven na všechny strany. A výhledy stojí, hlavně v horách, opravdu za to. Řidiči rádi jezdí rychle, ale naštěstí ne nebezpečně.

Pozor na béčkové filmy

Jediné, co mě v autobusech trochu vadilo, bylo video. Na promítání béčkových akčních filmů upozorňuje už průvodce. Nevysílají se sice jenom ty, ale polovina jich určitě bude. Bohužel nedostanete sluchátka a zvuk směřuje rovnou do prostoru. A někdy dost nepříjemně řve, podle Murphyho zákonů tím víc, čím horší a uřvanější je film, na který se nechcete dívat. V některých autobusech jde aspoň vypnout repráček nad hlavou…
Silnice a dálnice jsou v dobrém stavu, i když je na nich vidět, že se staví tak, aby tolik nestály a zbytečně se neplýtvalo betonem. Ale šest až osm proudů pro velký provoz není žádná výjimka.
Na závěr můžu říct, že jsem si cestování autobusem po Mexiku docela užíval. Kultura cestování je na vysoké úrovni a z okna je se na co dívat. Jestli se do Mexika zas někdy vydám, na autobusy se určitě budu těšit.