Asijští žebráci

Při pohledu na hladové děti a mrzáky je někdy opravdu těžké nedat, ale uvědomte si, že všem potřebným stejně nepomůžete a že často jde o dobře organizované skupiny, jejichž zisk inkasuje někdo jiný. V indických novinách se lze dočíst o existenci gangů, unášejících a mrzačících malé děti, aby při žebrání vzbuzovaly větší soucit. Svou dobře myšlenou snahou pomoci navíc negativně ovlivňujete svět kolem sebe - v horách Nepálu vychovali rozdávající západní turisté celou generaci dětí, které žebrají prostě jen tak, ze sportu. 

Asijským dětem, škemrajícím o cukrovinky a propisky ("school pen, school pen!") proto zásadně nikdy nic nedávejte. Když už chcete být mermomocí dobročinní, je lepší vybrat si jednoho žebráka, který to opravdu potřebuje, a dát mu víc peněz, než podělit sto chudáků desetníkem.

Kromě opravdových chudáků a mrzáků se v Asii vyskytují i sofistikovanější žebráci. Bývají dobře oblečeni a vybaveni tištěnými potvrzeními o tom, že jsou vládou pověřenými výběrčími peněz na útulky pro slepé děti, na obnovu vesnic, zničených monzunovou povodní a podobné dobročinné akce. V devadesáti devíti procentech případů chtějí ale pomoci jen sami sobě.

V horách nepálského a indického Himálaje je pod vlivem zahraničních pomocných akcí mezi domorodci rozšířena představa, že každý běloch je lékař nadaný kouzelnou uzdravující mocí. Všichni tu hrozně rádi polykají barevné pilulky bez ohledu na to, na kterou nemoc jsou určeny a jestli jim právě něco je. Každou chvíli vás bude někdo žádat o léky a mastičky a vysvětlovat vám, že ho bolí hlava, břicho nebo noha a že jeho příbuzní bez vašich zázračných prášků určitě umřou. Opravdu nemocným je samozřejmě dobré pomoci, ale pozor, abyste se nestali obětí této pilulkové mánie.