Přejezd norské hranice

Je poměrně teplo, slunce svítí, nálada výborná, podpořená faktem, že jsme se do Skandinávie vydali v období polárních dnů. V noci se vůbec nestmívá a slunce nezapadá za obzor celých dvacet čtyři hodin.

Norové se snaží dělat vše pro bezpečnost silničního provozu. Kruhové objezdy na křižovatkách, zpomalovací retardéry, neustálé omezení rychlosti značkami a hlavně spousta policejních radarů podél silnice. Některé jsou funkční, některé pouze atrapy. Jsou tu silnice hlavní. Po těch jezdí policajti a blázni. A jsou silnice vedlejší a po těch pojedeme my. Uhýbáme z hlavní a míříme stále na sever mezi lesy.

V té spoustě stromů leží vesnice, jaké u nás neznáme. Barevné domečky jsou roztroušené po krajině mezi jezery a lesy. Dělat tady pošťáka musí být za trest. A jedna zajímavost – u nás je v módě mít na zahradě u domu bazén. Tady bazény nejsou, ale na všech zahradách jsou obrovské trampolíny.

Za slunečného počasí míjíme vesnici s názvem Kvikne krk. O kus dál se nachází osada Kvikne. Začínají první vodopády. Příroda je o poznání divočejší. Lesy, řeky, hory, jezera se zbytky ledu, lišejníky místo trávy, skály... Provoz na silnici je minimální.

U bezejmenného krásného vodopádu zkoušíme rybařit. Rybář amatér Dan bere prut, nahazuje a hned má problém. Návnada se mu zasekla o nějaký kořen nebo kámen u dna. Voda je ledová a Danovi se do ní stoprocentně nechce. Situace je jako vystřižená z pohádky o dědkovi a bábě, jak tahali řepu. Dan si zavolal na pomoc Tintího. Táhli, táhli, ale nic nevytáhli. A tak se Tintí naštval a vlasec přetrhnul. Novou návnadu si budeme muset někde koupit.

Za neustávajícího svitu slunce si na odpočívadle u velkého jezera vaříme večeři. V těsné blízkosti projíždí kolem nás auto. Ze zadního okénka je do půli pasu vykloněn rozcuchaný, zarostlý a celkově zanedbaný Nor a něco na nás šíleným hlasem huláká dokud nezmizí v zatáčce. „Počátkem desátého století začal Norsku vládnou panovník přezdívaný Erik Krvavá Sekera, který se zabýval válečnými výpravami,“ předčítá Pítrs z příručky. Považujeme-li tuto příhodu za první kontakt s hrdými norskými obyvateli, tak to byl kontakt docela divoký.