Na polárním kruhu

Silnice ve vesnici končí. Máme dostatek času, a tak Pítrs zkouší rybářské štěstí a z mola nahazuje. Výsledek se dostavuje záhy a dal se předem očekávat. Naše nově zakoupená návnada se zasekla o kameny na dně. Pítrs opět přerval vlasec. Jako rybáři bychom se tady neuživili. To, že jsme se vrátili z Norska a neulovili ani jednu rybu, snad doma nemůžeme ani říci. Vždyť Norsko je země rybářům zaslíbená. V 7:00 hodin opouštíme trajektem za 1269 norských korun nádherné souostroví Lofoty. Vracíme se na pevninu do přístavu v Bodo.

Ve městě Narvik si na lavičce u mořského fjordu kuchtíme svačinu. Několik metrů od nás mají houmelesáci tajnou veřejnou nálevnou. Jsou tam asi čtyři, všichni totálně ožralí. I přes zákaz pití alkoholu na veřejnosti to do sebe perou pod tlakem. Občas je zkontroluje policejní hlídka a je zase na chvíli klid. Jeden z opilců má strašnou chuť si s námi povídat. Spouští monolog. Po chvilce ho přerušujeme a česky mu říkáme, že nerozumíme. Viditelně ho zaskočilo, že mluvíme jazykem, kterému nerozumí. Vykulil oči, otevřel hubu a beze slova odešel. Copak se mu asi honilo hlavou?

Kolem šestnácté hodiny přejíždíme podruhé polární kruh. Je to stejné místo, kterým jsme projížděli při cestě na sever, ale situace je nesrovnatelná. Tehdy byla strašná zima, nyní pálí slunce jako zběsilé. Na počest opakovaného překročení polárního kruhu si kupujeme zmrzlinu a norskou specialitu – sušené ryby, o kterých v zápětí zjistíme, že jsou dovezené z Islandu.

Jen v kraťasech, do půli těla, sedíme na lavičce, podle Suchyho v „intenzivním zákoutí.“ Slunce do nás pere rekordně. Kávička se zde rozdává zdarma, a tak nepohrdneme druhou a třetí porcí. Všude kolem na nehostinné pláni v nadmořské výšce 650 metrů sníh odráží sluneční paprsky, až to dloube do očí. Kocháním se na polárním kruhu trávíme celé dvě hodiny.

Při nástupu do auta je hned poznat, že už jsme nějaký ten den na cestě. Po palubní desce se bez ladu a skladu povaluje spousta věcí – čísi rozečtená kniha, mapa, foťák, ponožky, chleba, kulich, načatá konzerva ďábelských toastů, mobilní telefon, nůž i žvýkačky, zatím nepoužité. K tomu je třeba připočítat aroma zpocených nohou a nejen nohou. Na podlaze se válí spousta papírků a drobků, CD přehrávač hlasitě vyhrává. Slunce svítí a cesta lesem kolem řek, jezírek a mořských fjordů příjemně ubíhá.