Rady na cesty |
> cesty s dětmi > doprava > nebezpečí > nedej se > praktické > ubytování |
Vybavení |
> jak vybrat > literatura > materiály > novinky > testovna |
Turistika |
> cyklo > expedice > hory > lyže a sněžnice |
Práce v zahraničí |
> zkušenosti |
On-line cesty |
> seriály > blogy > humor |
Nejčtenější články |
Novinky emailem |
Partneři |
Královédvorsko www.Cottage.cz
|
ČR | Afrika | Amerika | Asie | Austrálie a Oceánie | Evropa | Stř. východ |
Jan Pavlík / 16.12.2007 | ||
Loni na jaře jsem podnikl cestu do Řecka, kde studovala moje přítelkyně Eva. Během týdenního společného putování jsme navštívili Atény, ostrov Aegina, několik pamětihodností a město Patras na Peloponésu. Naší poslední společnou zastávkou byly Delfy. Odtud měla následovat už jen má cesta autobusem do města Lamia, ze kterého jezdí dálkový spoj do Sofie. Na ten jsem měl koupený lístek. | ||
Zastávka Autobusem jsem přejel přes hory k městu Lamia, odkud jsem měl večer odjet do Sofie. V dopravní kanceláři mi řekli, že autobus zastavuje před restaurací Oasis na dálničním obchvatu, který vede kolem města. V autobuse z Delf do Lamie jsem vysvětlil řidiči, kde mě má vysadit, a ten mi ochotně vyhověl - restaurace Oasis byla na odpočívadle, kde zastavovaly autobusy jedoucí na sever směrem do Soluně a dál. Do příjezdu mého autobusu zbývaly asi čtyři hodiny času, které jsem strávil na odpočívadle. Měl jsem batoh a Evě jsem ještě vezl do Brna velkou tašku, což můj pohyb výrazně omezovalo. Protože to mělo být poledních pár hodin v Řecku, nebál jsem se utratit pár eur za jídlo. Po 19. hodině jsem šel k silnici vyhlížet a "stopnout" svůj autobus.Marné čekáníJenže v 19:30 nejel. Nejel ani v 19:45 a stále nejel ve 20:00. Snažil jsem se vysvětlovat si to tím, že jsem na Balkáně, kde se zas až tak moc na přesnost nedá spoléhat. Když už jsem si to ale říkal hodinu, opustil jsem stopovací místo a šel to řešit do restaurace. Bylo skoro 21 hodin, když jsem se dozvěděl to, co jsem opravdu slyšet nechtěl: stál jsem u jiné restaurace Oasis, na jiné silnici. Můj autobus už byl tedy dávno pryč.Než jsem se stačil vzpamatovat, vlídní Řekové přišli s okamžitým řešením. Než jsem se nadál, stál u restaurace taxík s řidičem odhodlaným dohnat můj autobus ve 150 km vzdáleném městě Larissa, kde měl mít přibližně za hodinu další zastávku. Naštěstí jsem v tu chvíli už nebyl schopen racionálního uvažování, a tak jsem radši nepátral po tom, kolik to bude stát. Měl jsem štěstí - celá trasa vede po dálnici, přičemž řidič se s tím vůbec nepáral a téměř celou cestu jel kolem 150 km/h, což je i v Řecku výrazně nad limit. Stíhání autobusuJakmile jsem se vzpamatoval z nenadálé situace, zavolal jsem Evě, aby se pokusila o nemožné - dovolat se na autobusové nádraží do Larissy a pokusit se zařídit, aby tam na mě autobus počkal. Mezitím jsme zastavili u pumpy a já jsem zařezaně sledoval, jak doplňujeme drahocenné palivo. Snažil jsem se nevšímat si počítadla s číslem 92 a vedle vylepené cedulky 1 euro/km. Evě se nečekaně rychle podařilo dovolat svému univerzitnímu školiteli, ten se okamžitě spojil s Larissou a na Evě pak bylo, jak dlouhé zdržení autobusu se jí podaří domluvit. Autobus tam dorazil a vyloučil možnost zdržení o 20 minut. Evě se podařilo usmlouvat 12 minut, což nakonec rozhodlo. Tento čas vypršel, když naše auto vjíždělo do města a řidič zastavil, aby se zeptal pocestného, kudy se jede na nádraží. Čím víc jsme se k němu blížili, tím víc jsem cítil úzkost z nutnosti připravit řidiče na to, že vlastně nemám, čím mu zaplatit. To jsem však pustil z hlavy ve chvíli, kdy jsem během stání na křižovatce zahlédl svůj autobus. Na dalších světlech už jsme stáli za ním, vyběhl jsem z auta, skočil před autobus a připlácl mu jízdenku na přední sklo. Ukázal jsem řidiči, aby zajel ke kraji v naději, že to udělá. A udělal. Pak už jsem musel s pravdou ven - měl jsem u sebe včetně všech zásob a železné rezervy 50 eur, což bylo málo, ale měl jsem ještě kreditku, která to vše měla "jistit". Jenže řidič chtěl prachy a nemínil mě pustit s věcmi do autobusu. Nakonec se naštěstí domluvil s řidičem autobusu, který za mě zaplatil, já jsem naložil věci, s obrovskou úlevou nasedl a autobus se mnou odjel.Akční slevaDobrodružství pak skončilo při zastávce v Soluni na nádraží, kde jsem naštěstí našel bankomat pro svoji Visa-Electron kartu a kupodivu napoprvé z něj vytáhl potřebných 70 eur, které jsem vrátil řidiči autobusu. Taxi mě tedy stálo 120 eur, o 30 eur méně než jsem čekal. Asi mi taxikář udělal cenu ... a já jsem mu dodnes vděčen - nebýt jeho akční jízdy, čekal bych u restaurace v Lamii asi ještě teď.Celá cesta, která na trase ze Soluně nevybočila z balkánského normálu, mě tak přišla zhruba na 8500 Kč. Za tyto peníze se tam dá doletět, ovšem bez adrenalinového zážitku v podobě cesty Lamia-Larissa. DovětekČlověk by si měl vzít z každé chyby ponaučení. Marně jsem hledal, jaké by bylo v tomto případě. Snad jen to, že u města Lamia ve středním Řecku jsou dva silniční obchvaty, na každém z nich je odpočívadlo s restaurací Oasis a u obou zastavují dálkové autobusy jedoucí na sever. Člověk věci neznalý asi opravdu s touto možností nemůže počítat, proto to zde dávám na vědomí všem, kterých by se to někdy mohlo týkat. | ||
| ||
Přečteno 2341x | ||
Komentáře |
Přidat komentář Vypsat označené komentáře Vypsat všechny komentáře Zobrazit všechny chronologicky |
Poslat odkaz Tisk Zpět |
| ||
Střípky |
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu |
Komerční sdělení |
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo |
Štěrba nabízí: |