Vyhledej
Rady na cesty
> cesty s dětmi
> doprava
> nebezpečí
> nedej se
> praktické
> ubytování
Vybavení
> jak vybrat
> literatura
> materiály
> novinky
> testovna
Turistika
> cyklo
> expedice
> hory
> lyže a sněžnice
Práce v zahraničí
> zkušenosti
On-line cesty
> seriály
> blogy
> humor
Nejčtenější články
Novinky emailem
Partneři

Portál o inline bruslení nejen na Ladronce

přehledný seznam kempů

Spolujízda.eu - server pro spolujízdu

Diashow ze Severní Ameriky

Královédvorsko
 Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.


Vybavení do přírody




Naše ikona:

Průvodce světem vybavení a cestování

.

ČRAfrikaAmerikaAsieAustrálie a OceánieEvropaStř. východ
KALiMERA > Střední východ > Írán

Doprava v Íránu

Filip Zeman / 27.09.2009
Po Íránu jsme jezdili autobusy, vlaky i taxíky. Dálková i městská doprava zde funguje vcelku dobře, nicméně nabízí některá specifika a nástrahy, jež mohou návštěvníka ze střední Evropy překvapit. Rádi bychom se podělili o své osobní zkušenosti a nabídli užitečné informace včetně rad jak koupit jízdenku na autobus a kolik stojí. V závěru ještě upozorňujeme na nepříjemnosti a možná rizika ze strany všudypřítomných motorek a jejich jezdců.
 

Meziměstské autobusy a vlaky

Autobusy jsou levné a docela spolehlivé. Jezdili jsme těmi, kterým se tu souhrnně říká „volvo“, tj. autobusy západního typu, vyráběné v Íránu. I když měly různé stáří a kvalitu, jakousi základní úroveň měly. Řidič měl k ruce vždy stewarda, který rozdával něco málo k jídlu a pití, většinou krabičku s limonádou a zabalené oplatky a sušenky v různém množství, od jednoho kusu po velký plný sáček. Tato služba se nám docela hodila, při častých jízdách jsme na horší časy shromáždili spoustu dobře zabalených a trvanlivých cukrátek.
Na nádražích bývá obvykle strašný hluk, jak nadháněči z každé společnosti propagují řevem své destinace. Pokud nevíte, kdo kam jede, stačí někomu říct a on už vás k té správné pokladně dovede (i bez bakšiše). Lístky vyplní prodávající, což může být jeden až třeba sedm lidí, kteří s vámi všichni současně mluví. Pokud by prodejce nějakým nedopatřením uvedl do lístku třeba špatný čas, je třeba u autobusu trvat ve slušnosti na svém a nějak už se domluvíte.  
Kanceláře některých dopravců bývají i v centru města, platí tam totéž. Ceny jsou mírné, za 450-500 km cesty 50-60 tisíc riálů, tj. asi 120 korun. Cesta z Brna do Prahy by v těchto relacích přišla tak na 50 korun. Spoje se snaží nabrat co nejvíc lidí, aby byly plné, takže zastavují i na výpadovkách, lidi můžou nastoupit kdekoli. WC v autobusech nebývá. Pravidelně se zastavuje na motorestech, kde se dá koupit něco k jídlu nebo jen zahřát v případě zimy. Nikdo nás nikdy nevyhazoval, když jsme si nic nedali, naopak řekli, že můžeme klidně sedět.
Železnice – z Jazdu jsme se do Teheránu vraceli vlakem v šestilehátkovém kupé. Žádný velký luxus, žádná velká rychlost, ale ráno má člověk mnohem víc sil než po cestě autobusem.

Jak se dostat na nádraží a letiště

Nádraží bývají většinou dost daleko od centra. Dojet se tam dá taxíkem nebo autobusem za podstatně míň peněz. Ovšem jak zjistit, který z autobusů tam jede? Zeptat se, koupit lístek v kukani u zastávky a jet.
Taxikáři mají asi silnou lobby, zvlášť v Teheránu, kde se jinak pěkné a moderní metro pečlivě vyhýbá všem čtyřem velkým autobusovým nádražím a hlavně tomu vlakovému. Cenu za taxi je dobré občas smlouvat, hlavně při cestě na teheránské letiště Imáma Chomejního, které leží asi 40 km od středu a moc autobusů tam nejezdí. Taxi nás stálo v přepočtu tak 220 korun. (Ne)chci vědět, kolik bych za podobnou cestu zaplatil v Praze.

Městská doprava

Centra měst jsou vzhledem k počtu obyvatel dost malá (kromě Teheránu), takže se dá hodně cílů obejít i pěšky, což jsme taky dělali. Městské autobusy popsané místním písmem byly pro nás dost tajemné. O taxi bývá mezi místními ve špičce dost boj, takže se tu uživí i ti, co jezdí na černo, cenu u obou variant odhaduji na 10 000 riálů za 2 km. V Teheránu už naštěstí mají několik linek metra a síť se pořád rozrůstá.

Motorky

Co mi na Íránu vadilo, byly motorky. Jezdí všude, po silnici, po chodníku, uvnitř v bazaru, v parku. Je to otravné a potenciálně nebezpečné, třeba na náměstí v Isfahánu je poměrně kluzká dlažba a chodí tam spousta dětí, mezitím se projíždí místní mládež, což podle mě hrozí průšvihem. Jeden motorkář mě na temném úseku Ferdousího bulváru v nočním Teheránu strhl na zem, když se mi pokoušel ukrást žebradlo. Neukradl nic, zachránil jsem peníze i foťák, ale spadl jsem na ruku a bolelo to ještě měsíc. Pak už jsem si dával větší pozor.
V Jazdu na hlavní ulici se na motorkách předvádí místní mladí, rádi jezdí na zadním kole, a to i ve dvou. Někdy jede na jednom stroji celá rodina i s dětmi. Viděl jsem i čtyři asi čtrnáctileté kluky na jedné mašině. A jednou i to, jak se srazil skútr s autem. Autu se nic nestalo.

 
Související články
Výstup na íránskou sopku Mt. Damávand
Íránem na vlastní pěst
Trans - Asia expresem z Istanbulu do Teheránu
Cesta z Turecka do Íránu
Írán - co stojí za vidění
Praktické rady na cestu Íránem
Související galerie
Írán - z Turecka na vlastní pěst
 
 
Přečteno 1675x
 
 
 
Komentáře
 
Přidat komentář
Vypsat označené komentáře
Vypsat všechny komentáře
Zobrazit všechny chronologicky
 
Poslat odkaz
Tisk
Zpět
Inzerce | O nás | Tištěná verze
KLUB KALiMERA
jméno:
heslo:
Přidat článek
Chcete se přidat?
Střípky
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu
Komerční sdělení
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo
Štěrba nabízí: