Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > On-line cesty > seriály > Balkán na motorce

Předčasný konec cesty

Milan Loucký / 26.09.2007

Zvažuju co dál. Do Budapešti samozřejmě Aprilu odtáhnout nenechám, nemám ani na servis, ani na odtah. Buď přetáhnu motorku přes blízkou hranici na Slovensko, ale to bude stát taky nějaké peníze, kterých už moc nemám. A těžko můžu doufat v pomoc v malém Fil‘akovu, či vzdálenějším Lučenci. Nebo ji tu zabezpečím a vrátím se pro ni autem přímo sem.

Jdu znovu do města a protože jsem bez mobilu, o který jsem přišel hned zkraje tohoto výletu, kupuji za zbylé peníze telefoní kartu a zkouším volat domů. Nedaří se, tak mi pomáhá anglicky mluvící sympaťák, ale ani jemu se nedaří spojit se s ČR, jakobychom byli na konci světa a né v civilizovaném Maďarsku. Zkouším různé kombinace nul v předčíslí, ale spojení prostě nefunguje. Už je tma, jdu zpět 3 kilometry na parkoviště. Jediné v co můžu doufat, je nějaký ochotný řidič s prázdnou dodávkou či vozíkem, jedoucí na Slovensko. Na parkovišti spím na nerovném asfaltu. Kdykoliv tu někdo zastaví, stávám a sonduju, co je to za auto a kam jede.
Noc byla hnusná, vůbec jsem si neodpočinul a žádné ochotné auto se taky nekoná. Ráno se ještě hrabu v motorce, ale ani tento pokus nepřináší žádný výsledek. Jdu do města zkusit ještě telefon, opět bez úspěchu. Blíží se poledne, zítra musím být v Praze, ale místo toho trčím v Maďarsku a nemůžu se hnout. Přichází nejhorší možný scénář a já hledám místo, kde aprilu zajistím. Už po ranní cestě z města jsem obhlížel místa, kde by byla v bezpečí. Ptal jsem se i v motelu u silnice, ale ani recepční nemluví německy nebo anglicky!
Bistro u parkoviště je v oplocené zahradě, ale není otevřeno každý den. Domlouvám se proto s lidmi ve velkém stavení kilometr od parkoviště, že si nechám motku u nich na příjezdové cestě. Je to dobrá volba, motorku jistím dvěma řetězy k betonovým sloupům. Sice je k ní volný přístup, ale za plotem jsou obrovští hafani, kteří každého odradí už na dálku. Navíc motorka není ze silnice vůbec vidět, bezvadně ji maskují větve stromů a zelená plachta. Smutně opouštím tohle místo, v kraťasech a triku, s sebou mám jen spacák, pončo, svetr a peníze. Zbytek je zamčený v motorce. Kráčím směrem k hranici a stopuju.
Mám neuvěřitelné neštěstí ve štěstí. Po dvou kilometrech chůze mi staví maďarský důchodce a veze mě až do Lučence. Jsem tedy na Slovensku a i tady mám štěstí (jestli se to v dané situaci dá takhle nazvat) – za hodinu z nádraží odjíždí autobus až do Prahy! Slovenské kačky mi stačí právě tak na lístek. V noci dorazím domů .
Dál to bude takhle: hned další sobotu pojedu s bráchou a Verunkou do Zlína, odvézt tam velkou dodávkou nějaké harampádí. Ze Zlína si uděláme takový jakože výlet na Slovensko a do Maďarska. Tam deset km od hranice naložíme Aprilu, která mě tak hnusně zradila. Při tom čtyřdenním pobytu u plotu se jí nic nestane, najdu ji přesně tak, jak jsem ji opustil. A to bude konec téhle neslavné anabáze.
Myslíte, že když se mi to tak podělalo, že to za to nestálo?
Kdepak, byla to paráda. Příště jedu zas.