KALiMERA > On-line cesty > seriály > Cykloporadna na pokračování

Lepení a vyměňování duší

Spousta lidí mění píchlé duše. A podle mého názoru obvykle zbytečně předčasně. Ano, vozím s sebou dvě duše, protože duše může nezalepitelně bouchnout, může se poškodit hned u ventilku, případně (a tu je u dlouhých cest typické) se většina děr nashromáždí na jednom místě, a to sice tam, kde se cestou prodře plášť. Když k tomu jezdec přistoupí stylem „ten kousek domů už dojedu, nebudu přece ve Slovinsku kupovat nový plášť“, tak potom každou chvíli lepí duši, a, světe div se, pořád na jednom místě.

Lepení na silnici není jednodušší , 18.03.2009 15:56, Reagovat S tvrzením, že je lepení na silnici jednodušší a spolehlivější nesouhlasím. Sice skutečnost, že záplata je přitlačována stejným tlakem, jako je tlak v duši, zní dobře, ale moje zkušenost je odlišná. Přičítám to lepidlu a jeho reakci s duší a záplatou, která trvá déle než má trpělivost. Jedinou výhodu lepení přímo v terénu vidím v tom, že mi stále zůstává v záloze náhradní duše. Ale i tu je dobré občas použít, protože by se člověku mohlo stát, že vymění píchlou duši za rezervní, pumpuje a pumpuje, až nakonec zjistí, že rezervní duše se přepravou v brašnách někde prodřela. Jinak jízda na opotřebovaném plášti není známkou praktičnosti, nebo cyklistické vyzrálosti, nýbrž známkou abnormálního chování autora článku. Přičemž se ho nechci nijak dotknout a koneckonců je to i chválihodné ekologické smýšlení. Já sám, pláště měním, když se sjede vzorek a toto bych doporučil i ostatnim.

Přečteno 15381x

Zpět Zobrazit článek

Přidat komentář

Z vaší země nelze přidávat komentáře. Pokud chcete přidat příspěvěk, zašlete nám jej prosím emailem.