Jak nezabloudit

Pro orientaci ve značeném terénu nám plně postačí běžná turistická mapa, většinou v měřítku 1:50 000 nebo 1:100 000 s vyznačením značených cest. Sledováním průběhu cesty a občasným porovnáním mapy a terénu se můžeme docela dobře pohybovat krajinou i za zhoršené viditelnosti.

Obtížnější je postup v horských oblastech: na mapách bývají vyznačeny jen hlavní cesty z dolin do sedel, ale výstupové cesty na vrcholy, které jsou v terénu vyznačeny jen mužíky (pro neznalé, mužík je malá pyramida z kamenů, která lemuje cestu a ukazuje směr), většinou na mapách vyznačeny nejsou. To platí nejen ve skalním terénu, ale samozřejmě i na ledovcích. Pro postup v tomto terénu je nejvýhodnější mapa v měřítku 1:25 000 s přesným zobrazením terénních tvarů, protože mnohdy je orientace možná podle nich. V horolezeckém terénu nám pro orientaci slouží výhradně terénní tvary. Pro postup takovým terénem je potřebné předem důkladně prostudovat průvodce i mapu, zvolit vhodnou trasu s ohledem na překážky a připravit si pochodový náčrt, případně provést tužkový zákres do mapy.

Mapa je zmenšený, rovinný, zjednodušený a zvýrazněný půdorys zemského povrchu doplněný vhodnými a potřebnými údaji i popisem dle druhu mapy. Zmenšení se provádí v určitých měřítkách a je vyjádřeno poměrem délky na mapě k délce ve skutečnosti. Např. 1:50 000 znamená, že 1 cm na mapě se rovná 50 000 cm ve skutečnosti, tedy 1 cm je 0,5 km. Poloha bodu na zeměkouli se určuje zeměpisnými souřadnicemi tj. zeměpisnou šířkou a zeměpisnou délkou. Základem soustavy zeměpisných souřadnic je rovník a nultý poledník.Rovník je průsečnicí roviny vedené kolmo k zemské ose v jejím středu s povrchem koule. Má zeměpisnou šířku 0° a rozděluje zeměkouli na severní a jižní. Roviny vedené přímo kolmo k zemské ose vymezují na povrchu koule průsečnice, které se nazývají rovnoběžkami, pomocí nichž se určuje zeměpisná šířka.Místa ležící na severní polokouli mají severní zeměpisnou šířku a místa nacházející se na jižní polokouli mají jižní zeměpisnou šířku. Póly mají zeměpisnou šířku 90° a jsou to body. Zeměpisná šířka určitého bodu na zemském povrchu je úhel, který svírá spojnice tohoto bodu se středem zeměkoule s rovinou rovníku.

Nejkratší spojnice obou pólů jsou polokružnice, které se nazývají poledníky. Nulový poledník prochází Greenwichem u Londýna. Od tohoto nulového poledníku na východ i na západ se počítají další poledníky až do 180°.

Zeměpisná délka  určitého místa na zemském povrchu je úhel, který svírá rovina místního poledníku s rovinou nulového poledníku. Jeví se stejně na rovníku jako mezi poledníky na kterékoliv rovnoběžce. Vždy je nutné udat, zda se jedná o východní či západní zeměpisnou délku..
Zeměpisná délka se měří ve stupních, minutách a vteřinách.

Pro určení polohy bodu na mapě slouží síť souřadnic zeměpisných a pravoúhlých.

Zeměpisné souřadnice – zeměpisná šířka a zeměpisná délka; na kvalitních mapách jsou uvedeny na mapovém rámu. Pravoúhlé rovinné souřadnice, často nazývané také kilometrické souřadnice, bývají zobrazeny na vojenských a kvalitních turistických mapách s intervalem 1 km.

Mapový list tvoří pravidelný čtyřúhelník. Každá mapa má rám, který je tvořen vnitřní čarou ohraničující vlastní kresbu mapy a vnější, většinou silnější čarou, která vymezuje okraj mapy. Okraj mapy tvoří volné pruhy kolem mapového rámu, bývá různě široký, nejširší bývá spodní okraj, na němž bývá délkové měřítko v číselné i grafické podobě, měřítko sklonu, seznam smluvených značek, atd.

Pro lepší čitelnost mapy se používá barevné rozlišení. Běžná topografická mapa užívá čtyři základní barvy: černou pro základní situaci, komunikace a stavby, modrou pro vodstvo, zelenou pro zvýraznění lesních ploch, hnědou pro zobrazení terénu pomocí vrstevnic. U turistických map se používají další barvy (žlutá a červená) pro zvýraznění komunikací a turistických cest. Každá barva může být tištěna v různých odstínech.

Povrch zobrazované krajiny se nazývá terén. Zobrazení terénu je nejpřesnější i nejnázornější pomocí vrstevnic.Vrstevnice jsou myšlené čáry spojující místa stejné nadmořské výšky. Kolmá vzdálenost vrstevnic je tzv. interval nebo též ekvidistanta vrstevnic. U turistických map bývá 20m nebo50m, vyjímečně 100m. Čím je svah strmější, tím jsou vrstevnice hustší. Vrstevnice po 100m se tisknou silněji a jejich nadmořská výška je uvedena číselně. Popisují se tak, že základ čísel směřuje do údolí.. Vrstevnice se tisknou v běžném terénu hnědě, ve skalním černě a v ledovcovém modře.

Pro pohyb v horách jsou vhodné mapy v měřítku 1:50 000 a 1:25 000. Pro území České republiky jsou na trhu dobré mapy Klubu českých turistů, pro oblast Slovenska je tomu podobně, pro oblast Alp jsou nejrozšířenější mapy od vydavatelství Kompass a Freytag + Berndt. Nejbohatší sortiment map všeho druhu a ze všech končin světa lze dostat v prodejně Geographische Buchhandlung, Rosental 6, Mnichov 2.

Příště – Pomůcky pro orientaci.