Rady na cesty |
> cesty s dětmi > doprava > nebezpečí > nedej se > praktické > ubytování |
Vybavení |
> jak vybrat > literatura > materiály > novinky > testovna |
Turistika |
> cyklo > expedice > hory > lyže a sněžnice |
Práce v zahraničí |
> zkušenosti |
On-line cesty |
> seriály > blogy > humor |
Nejčtenější články |
Novinky emailem |
Partneři |
Královédvorsko www.Cottage.cz
|
ČR | Afrika | Amerika | Asie | Austrálie a Oceánie | Evropa | Stř. východ |
Michaela Záleská, / 11.12.2007 | |
Předem avizuji, že pokud vám vaše nátura dělá potíže, když musíte poněkud hruběji vystrčit z kupé vrásčitou, patrně víc než osmdesátiletou stařenu (namísto toho, abyste jí uvolnili místo k sezení), do vlaku jedoucího z Bělehradu do Sofie raději nenasedejte. V této pašerácké soupravě totiž panují drobátko jiné poměry. | |
Pašerácký kápoHodinu nebo dvě před dosažením srbsko-bulharské hranice k nám do kupé, které jsem obsadil se svými třemi přáteli: Tínou, Bárou a Tomem, s nimiž jsem toto léto vyrazil do bulharského pohoří Rila, nesměle vkročila dvojice mladých Rakušanů. V pár větách nám vysvětlili, že v sousedním kupé někdo odmontovává strop a cpe pod něj cigarety. Ne že by je dotyčný z kupé vyhnal, o utajení akce tu opravdu nešlo. Během pár desítek minut zjišťujeme, že podobné „řemeslné práce“ probíhají snad ve všech kupíčkách vlaku. Bez nadsázky. To už celým vagónem prostupuje atmosféra rostoucího vzrušení. Pašeráci jsou napjatí, jestli vše klapne, my jen koulíme očima (před kterýma nikdo nic neschovává) a chodíme si vyměňovat dojmy s třemi dalšími Čechy z Prahy, kteří obývají kupé na druhém konci vagónu. Někdy v tu dobu začínáme mít pocit, že ve vedlejším „ex-rakouském“ kupé se uvelebil šéf celého nekalého podniku, usměvavý hezoun něco přes třicet let. Protože už jsme na cestách něco zažili a evidentně nám tu nic nehrozí, jsme celkem „odrzlí“ a s určitým odstupem chodíme obhlížet situaci, děvčata se na kápa smějou a sem tam prohodí pár vět; už ví, že jsme Češi.Neodbytné stařenyPředposlední zastávka před hranicemi. Vykukujeme z okna a spatřujeme už v úvodu zmiňovaný houf shrbených žen – pašeráckou posilu. Ty hbitými cupitavými krůčky pomalu zaplavují (nejen) náš vagón, kterým se teď linou stovky hlasitých vět, jak se stařeny typicky balkánsky překřikují. Do všech možných koutů rvou igelitky nacpané cigáry a ani se je nesnaží příliš zakrýt. V našem kupé evidentně spatřují dobrou skrýš (později zjistíme, že jako turisty nás všechny kontroly nechávají na pokoji, jen chtějí vidět pasy) – a snaží se přisednout si k nám. Rezolutně si chráníme území, stařenám odpovídáme taky křikem (využíváme základy bulharštiny, které jsme se naučili ve vlaku za posledních 24 hodin, i když „Gledaj si rabotata!“ jsme ještě neuměli) a v případě potřeby se s nimi i rveme o dveře kupé. Nápor poleví (to už se vlak dávno žene vstříc hraniční čáře), naše pozornost opadne a tu jedna z o něco mladších žen vtrhne do našeho kupé a háže nám tašky na krosny. Takovou drzost Bára asi dlouho nezažila, protože jako první zareaguje, tašky popadne, celým kupé je prohodí do chodbičky a už společně vystrkujeme paní ven. V tu chvíli zasáhne šéf - po všechny ty hodiny, které ve vlaku strávíme, neztrácející klid – a několika větami ženám pokyne „ať už dají pokoj“.Podplacená celniceTradá: hranice. První kontrola, druhá kontrola, třetí kontrola… spousta bankovek změní majitele v jednoduchém směru pašerák – policajt. Teď už s podstatně větším respektem pokradmu pozorujeme dění, stojíce před kupíčkem. Jenom jedna kontrolní dvojice vybavená notebookem (tu? co?) si nic nebere, nic nehledá. Mladí a nezkažení? Spíš na ně dneska nevyšla řada - přece jen asi nemají chudí Srbové nevyčerpatelnou zásobu štosů bankovek…Vlak se zvolna rozjíždí, zdrasti Bulharsko! Kápo několikrát zavolá na některé z žen, ty se nachystají k oknům (my samozřejmě taky) a čekají. Najednou zahlídneme auto zaparkované na zapadlé cestě u kolejí. A najednou lup, lup, lup, tři tašky s cigaretami letí z vlaku. Ten jede příliš rychle na to, abychom sledovali další osud cigaret, ale to je vcelku jasné, ne? Situace se dvakrát třikrát opakuje a přijíždíme do první stanice v Bulharsku. Poctivější BulhařiDragoman. Je to vesnice nebo město? Za následujících šest hodin (!), které na místní stanici strávíme, se to nedozvíme. Náš pohyb se omezuje na odchod z kupé před vlak, později se osmělíme a ptáme se policistů, jestli můžeme v místní nádražce nakoupit nějaká piva. Můžeme. Cesta se nám značně protahuje, zdejší kontrola je jiné kafe (zdá se na první pohled, který klame), jiné uniformy a sakra důkladnější postup policistů. Ti si totiž přinášejí štafličky a šroubováky a v následujících šesti hodinách s baterkou v ruce prohledávají vlak. Tašky s cigaretami se kupí na peróně. Šéf pašeráků stojí před kupíčkem, kouká z okna, pokuřuje. (A občas nám tzv. „okenním způsobem“ otevírá piva.) Další dva tři z kápových pobočníků se nám na celou dobu ztrácí z dohledu, pašeráci-pěšáci jsou nervózní, ale jen na začátku, přijde mi.Kořist zůstalaPo úmorných šesti hodinách se vlak rozjíždí. Z radosti tleskáme, až roztleskáme celý vlak; konečně se zase přibližujeme Sofii (kde jsme si mezitím telefonicky zajistili nocleh – Rakušané měli čísla). Nejsem určitě sám, kdo z radostného potlesku cítí značnou dávku ironie. Tipněte si nyní, milí čtenáři, kdo jako poslední nastoupil do vlaku? Ano, náš starý známý - kápo. Ještě před jeho návratem se část cigaret začala vracet do vlaku. Zadržených pašeráků bylo asi pět, všichni byli spíš jen obyčejní nosiči vody. Také se nakonec ukázalo, že policisté nenašli všechno (nechtěli najít?). Takže hodinku před příjezdem do Sofie šéf rozděluje lup.Byl to pro nás určitě dobrodružný, skoro se chce říct neopakovatelný zážitek. Houby. K jeho opakování není třeba nic snazšího, než si koupit lístek na příští spoj Bělehrad – Sofie. Finální pointa nás ale čekala až v horách – většina Čechů, jež jsme na horách potkali (a že jich tam bylo), a kteří do Bulharska přijeli také vlakem, měla navlas stejnou zkušenost. Opravdovou (zkyslou) třešničkou na dortu byla situace na hranicích při cestě domů (po stejné trase), kdy vlak opět nabral zdržení poté, co celníci zabavili pytel, jehož obsah v rámci tipovací soutěže jsme ne- a nemohli uhodnout, až nám vedle stojící Srb předvedl „kulometné gesto“. Tento pravdivý příběh tedy chápejte jako smutnou zprávu o srbsko-bulharských hranicích. | |
| |
Přečteno 1546x | |
Komentáře |
Přidat komentář Vypsat označené komentáře Vypsat všechny komentáře Zobrazit všechny chronologicky |
Poslat odkaz Tisk Zpět |
| ||
Střípky |
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu |
Komerční sdělení |
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo |
Štěrba nabízí: |