Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > Turistika > cyklo

Na koloběžce až do Benátek

Redakce, Jan Vlášek / 20.07.2005

Léto není nafukovací a my jsme chtěli strávit nějaký čas chozením po Dolomitech a zároveň okopat asfalt evropských silnic koloběžkovým výletem. Nenapadlo nás nic chytřejšího, než se vydat přes Dolomity do Benátek na koloběžkách.

Prozření přichází již po prvních deseti kilometrech na mé jihočeské chalupě. Odkládáme opravdu vše nepotřebné. Trhat si nohy přes Alpy dvěma náhradními kolečky na zádech se nám nechce. V batozích zůstaly pohorky, úvazky, stan, spacáky a tuny jídla na naši životní štaci.
Již první den zjišťujeme, že mnou naplánovaný časový rozvrh nelze dodržet. Novohradským pohraničím nevde silnice snad jinak než do kopce. Nohy si na asfalt ještě nezvykly a počasí opravdu nepřeje. Buď nás spaluje slunce, nebo nás svatý Petr polévá hektolitry vody. Více než 100 km za den nejsme schopni ujet. Náladu nám však zlepšují obyvatelé vesnic, které ctíme naší návštěvou. Většinou vybíhají ze svých stavení a se sepjatými dlaněmi volají „Mein Got“. Doplňují nám vodu do bidonů a nejednou ochutnáváme i několik vynikajících pamlsků od rakouských hospodyň.
Dunaj překračujeme za hromobití a bleskolítání a pomalu si ukopáváme na našich dvanáctipalcových strojích cestu do hrdla Alp – Totes Gebirge. Ve Steyru nocujeme v kempu, který bude o dva týdny později zcela zatopen rozvodněnou řekou. Hlavní předalpské silnice z nás doslova vysávají morál. Neustupujeme a přes první průsmyk sjíždíme do schladmingského údolí, kterým další dva dny putujeme až do Zell am See. Dále nezbývá než jet opět přes kopec. Nezbývá nám, než se za ranního kuropění a mrholení zvednout a zdolat Hochalpenstrasse přes Hochtor do Heiligenblutu. Trvá nám celých devět hodin než koloběžky vytlačíme i přes nejvyšší bod ve vyšce 2570m.n.m. až k finálnímu tunelu. Jet zde jde opravdu jen občas. Vzpomínky mi říkají, že u tunelu Honza plakal a já se smál – oba vysílením. Následující 20kilometrový sjezd nám bohatě odplácí. Ve stoje předjíždíme auta a se sedmdesátkou na tachometrech svištíme do Heiligenblutu. V kempu jsme zváni na jídlo, neboť místní kempmajstr podle jeho slov nikdy nic podobného neviděl.
Bohužel další den prší a my už chceme do Itálie. Přes sedlo Isselberg ve výšce 1204 m.n.m se dostáváme do Lienzu. Koloběžka mě už vůbec neposlouchá. Nebrzdí. Do údolí se sesouvám s podrážkou nonstop drhnoucí o zem. Z nebe padají lijány vody. Uchylujeme se ke zradě a údolím řeky Drau se přesunujeme 30 km vlakem až do slunečného Innichenu, který je už v Itálii. Ve 20:00 se z něj odrážíme do Cortiny d´Ampezzo. Doprovází nás komáři, tma a nakonec i déšť – jak jinak. Asi pětkrát to chceme vzdát. Světla okolo jedenácté přestávají fungovat, je nám zima. Zvládáme bez pádu i poslední točitý sjezd k malému letišti u kempu Olympia 2 km nad olympijskou Cortinou a spíme patnáct hodin vkuse.
Následujících několik mnoho dní konečně využíváme obsahy našich batohů a touláme se po dolomitských kopcích a ferátách a doplňujeme energii pivem. Jedno ráno časně vstaneme a pokračujeme v koloběžkové krasojízdě na jih. Benátky už jsou jen 200 km daleko. První stovku zakončujeme u lago di Santa Croce ve skautském táboře, kde stále někdo píská do píšťalky. Emociálně nás v tento den zničil hlavně průjezd 2 km dlouhého tunelu s hučícími kamiony v zádech. Do nového dne vstáváme s předsevzetím, že Benátky dobudeme. Krásnými sjezdy Giro d´Italia se neohroženě valíme k moři, oba již bez brzd, ale s náladou vynikající. Pokazím ji ve chvíli, kdy ve městě Conegliano rychlým startem na semaforech vyhazuji bidon z batohu a následně na něj najíždím. Gravitační silou jsem přitažen k zemi a následně zamáčknut sedmdesátilitrovým batohem do asfaltu. Krvácení vypadá hrozivě, ale se štěstím sobě vlastním je nejbližší nemocnice asi 300 m daleko. Na rentgenu způsobuji pětiminutový záchvat smíchu doktorovi poté, co pochopí, že z Čech sem jedeme na koloběžce, tedy na „monopadinu“, jak říkají Italové. Za chvíli si nás prohlíží celé nemocniční oddělení a ošetřen jsem nakonec zadarmo.
S rozšmelcovaným loktem svištíme do Trevisa a 50km silniční úsek máme díky stávce zemědělců jen pro sebe. Pan policajt na nás vesele na kruhovém objezdu mává s tím, že včera nás viděl u Belluna a drží palce. Traktoristi nám kynou z oken svých strojů a my večer finálně končíme v kempu těsně před vyhlášeným benátským mostem.
Přesně v 10:55 stojíme u cedule VENEZIA. Mise je u konce. Další tři dny se nonstop válíme v Bibione na pláži. Po dlouhých sedmnácti dnech dobrodružství se vracíme domů autobusem.