Městská a příměstská doprava v Peru

V Limě jsme je využili jen při cestě ke stanici dálkového autobusu. Hlavnímu městu totiž chybí centrální autobusový terminál a dopravci jsou v různých koutech metropole, někdy ne příliš bezpečných. Především v brzkých ranních či pozdních večerních hodinách se to vyplatí. Taxikář vás odveze až na místo, kde už stojí policisté a hlídají, aby se do čekárny nehrnuly podivné osoby. Taxikáři vám nabídnou cenu třikrát až čtyřikrát vyšší, než za kterou jezdí obyčejně. Může za to váš bílý obličej, znatelně odlišné oblečení (i když se snažíte zapadnout) a v neposlední řadě batoh. V Limě jsme při smlouvání začínali na 15 Solech a jeli za 5. Je dobré se na obvyklé ceny taxiků poptat předem v turistických informacích, abyste věděli, co můžete chtít. Taxikářů je všude spousta a někdy stačí naznačit, že jdete o vůz dál a hned je jízdné o polovinu nižší. V Huarázu jsme se chtěli nechat odvézt na opačnou stranu hor než jezdí většina turistů. Místní minibus jezdil "naším" směrem jen dvakrát týdně a zrovna jsme se netrefili. Zkusili jsme taxi. První nás chtěl odvézt za 100 Solů (30 USD), asi pátý z řady nás odvezl tam i zpět za 35 (10 USD).

V Limě je však kromě taxíků nejlépe propracovaná městská doprava v Peru vůbec. Barevné minibusy (asi pro dvacet lidí) jezdí městem křížem krážem, každá "linka" má své číslo a na bocích autobusu napsané názvy ulic a čtvrtí, kudy projíždí. Zastavit si autobus však můžete, kde chcete. Pokud má na palubě místo (v peruánských autobusechse vždy najde…), zastaví. To samé platí i při výstupu, řeknete si, kde chcete zastavit a autobus vám zastaví. Moc času vám ale řidič nedá, takže se připravte na rychlou akci.
Kromě řidiče má i každý městský autobus další "naháněče", který současně plní funkci výběrčího jízdného. Stojí v otevřených bočních dveřích autobusu a huláká na lidi na chodnících jména ulic, kudy projíždí. Pokud někdo projeví zájem, dá naháněč znamení řidiči a ten zastaví. Svou trasu odříkává naháněč tak rychle, že jsme se raději řídili podle nápisů na autobusech a pak se raději ještě optali. Před výstupem z autobusu se chlapíkovi zaplatí, většinou kolem jednoho Solu. Ceny jízdného má většina autobusů vylepené na okénkách.

OSTATNÍ MĚSTA

Po ostatních městech jsme se pohybovali většinou pěšky. Bydleli jsme převážně blízko centra, kdy se těch pár hlavních ulic prošlo bez problémů. Do okrajových a nepříliš bezpečných oblastí jsme se raději, po nepříjemné zkušenosti z Limy, nevydávali. Pokud mělo město terminál dále od centra, jeli jsme raději taxíkem, než abychom hodinu pochodovali městem a byli tak všem nedůvěryhodným osobám na očích. V Punu se spíše než taxi využívají k cestám po městě rikšové nebo motorikšové. Jsou o něco málo levnější než taxíci, za to ale jezdí jen po rovině nebo z kopce.

Colectivo
Spojení mezi menšími městy a vesnicemi zajišťují kromě taxikářů i malé minibusy tzv. "colectiva". Nejvíce jsme je využívali v horském městečku Huaráz a v Cuscu. V informacích vám řeknou, kde mají colectiva, vyjíždějící do vámi potřebné destinace, stanoviště. Několik metrů před ním už ale pobíhají naháněči a ptají se vás kam potřebujete nebo vám rovnou tlačí jméno městečka, kam jedou. Jízdní řády většinou neexistují, odjíždí se, když je colectivo zcela naplněné. Cestou se docela hodně lidí, a hlavně věcí, ještě přiloží. Na sedadle pro 3 se mačká lidí 5, pod nohami máte pytle s krmnou směsí pro krávy a každou chvíli čekáte, kdy vám někdo ze stojících či polostojících cestujících přistane na klíně. Na jízdné se řidiče nebo naháněče zeptejte vždy předem, když už vás někam odveze, těžko se smlouvá. Do nejbližšího okolí jsme platili většinou do 3 Solů, při cestách do hor osm až deset Solů za jednoho. Pokud vyrazíte na jednodenní horskou túru, domluvte si s řidičem i čas a místo zpátečního odjezdu. Může se stát, že ranní colectivo, s kterým jedete, je jediné, které ten den hory přejíždí. Nejlepší je, když se domluvíte s dalšími turisty. Jednak je jízdné nižší a pravděpodobnost, že se dostanete zpátky jinak než pěšky, naopak vyšší. I takovéto minibusy mají své "manažery", kteří určují, zda se zastaví a kde, a kterým se platí za jízdu "pasaje". V malých městech a vesničkách vykonávají tuto funkci nejčastěji děti - synové řidiče.

Taxi colectivo
V odlehlejších místech jsme se setkali i s "taxi - colectivo". Jedná se o oblasti, kde se v podstatě nevyplatí minibusům jezdit - trvalo by dlouho, než by se naplnil a zároveň jsou zde chudí lidé, kteří se potřebují do své zapadlé vesničky dostat, ale na taxi nemají. Jezdí se tedy s taxi colectivo - vepředu u řidiče sedí další dva lidi a na zadním sedadle obyčejně čtyři. Peruánci jsou poměrně malí a hubení, takže kapacita je téměř neomezená. Cena za takový převoz je podobná jako jinde za hromadné colectivo, 1 – 3 Soly v závislosti na vzdálenosti.

Turistické colectivo
Další možností, jak se dostat do turistických míst v blízkosti větších měst, je koupit si "zájezd" u některé z cestovních kanceláří či agentur, kterých je všude poměrně dost. Často je cesta s nimi jedinou možností, jak se k místu dostat. Ale i v případě, že stejným směrem jede místní colectivo, je výhodnější (někdy i cenově) a hlavně pohodlnější jet s ostatními turisty colectivem turistickým. Většinou máte i průvodce, mnohdy sice jen španělsky mluvícího, ale řidič vám zastaví kvůli focení, kde budete chtít, a hlavně se od ostatních turistů dozvíte spoustu zajímavých věcí. S cestovkami se jezdí nejčastěji například k jezeru Llanganuco, k rozvalinám v Chavínu nedaleko Huarázu, do Národního parku Paracas a na ostrovy Islas Ballestas u Pisca, k obrazcům v Nazce, do Caňonu del Colca u Arequipy nebo na plovoucí ostrovy na jezeře Titicaca. Ceny jednotlivých cestovek se moc neliší, a tak neztrácejte čas jejich obcházením. Dejte na svůj dojem, turistický "čich", kupte a jeďte. Ono se vždy najde něco, co nebude podle vašich představ. Ale v podstatě se nedá zaměstnancům cestovních kanceláří nic vytknout, snaží se pracova. A to je u většiny Peruánců obdivuhodný výkon.