Malé historky z Veliké země

Život moskevské koleje
Monumentální kolej, jedna ze "Sedmi Stalinových sester", jak jsou mrakodrapy z této epochy přezdívány, byla postavena v padesátých letech. Od té doby se nejen moc neopravuje, ale ani se tam nemyjí okna a na pokojích nevytírá podlaha. Z vyšších pater je sice teoreticky fantastický výhled, ale okna jsou pod vrstvou špíny sotva průhledná. Bráchovy spolužačky odjely na výlet k Černému moři, a tak mi dovolily bydlet na jejich pokoji. Krátce před jejich odjezdem se jim v koupelně pokazil kohoutek a nešla vypnout horká voda. Pára vycházející z koupelny způsobila, že pokoj velmi rychle provlhl. Začala se olupovat nejen barva ze zdí, ale i lak ze zárubní a dveří. Vodu se mi sice podařilo nakonec zastavit, ale vlhkost v místnosti zůstala ještě dlouho. Jak procházet kolem vrátných u vchodu jsem se naučil celkem brzy. Trochu déle mi trvalo, než jsem se v ohromné budově zorientoval. Jednou se mi stal, že jsem místo do pokoje vnikl do zeměpisného kabinetu plného pomůcek a map z padesátých let.

Mauzoleum
Všechny přístupy do Mauzolea jsou zataraseny. Každý návštěvník se musí podrobit důkladné prohlídce, zda nemá zbraň (atentáty se na Lenina páchají i po jeho smrti). Dokonce i foťák musím nechat v úschovně. Vstup do hrobky připomíná strašidelný zámek. Jakmile sestoupíte po několika schodech, obklopí vás naprostá tma. Jen na konci chodby je vidět slabě osvětlená silueta vojáka. Před ním odbočíte a vstoupíte do místnosti obložené černým a rudým kamenem. Uprostřed je vystavěná osvětlená skleněná rakev se soudruhem Leninem. Dohady o tom, zda nejde náhodou o figurínu mě nepřekvapují. Pod sklem vypadá dost umělohmotně, ale těžko říct, zda je či není pravý. Východ z mauzolea vás zavede ke Kremelské zdi, kde jsou pochováni největší sovětští potentáti včetně Stalina. Chybí pouze Chruščev, který zemřel v nemilosti a tato pocta mu byla odepřena.

Nejkrásnější obraz Treťjakovské
V Nové Treťjakovské je expozice moderního umění hlavně z období sovětské éry. Když jsme s bratrem procházeli sál plný věrných vyobrazení Stalina, Lenina a dalších slavných z jejich party, přiběhla k nám důchodkyně, která v galerii hlídala. "Pojďte, ukážu vám nejkrásnější obraz, který tu máme!" a táhla nás k oknu na druhý konec místnosti. Nová Treťjakovská stojí naproti Gorkého parku, u řeky Moskvy, za kterou se zlatem blyští znovupostavený chrám Krista Spasitele. Kousek vedle se vypíná monumentální pomník Petra Velikého. Výhled z okna, který nám důchodkyně ukazovala, je asi opravdu nejkrásnější obraz, který tam mají k vidění.

Neužitečná nej
V Kremlu si prohlížím největší dělo na světě, které nikdy nevystřelilo, a největší zvon na světě, který nikdy nezvonil. Puknul při požáru, dřív než ho stačili vyzvednout na kostelní věž. Abych si ho mohl vyfotit překračuji nízké zábradlíčko podél chodníku a vstupuji do silnice. Ostražitý policista za mými zády okamžitě píská na píšťalku. Z trasy pro turisty se nesmí vybočit ani o krok, musím zpátky na chodník. Za mnou je areál vyhrazený pro prezidenta.

Aurora
Z Moskvy jsem vlakem přejel do Sankt Peterburgu. Město se chystalo na své velké výročí 300 let od založení. Ještě více než procházení mezi lešením mi vadilo, že veškeré vstupy (i studentské) byly pro cizince více jak desetkrát dražší než pro Rusy. Před pokladnou se snažím svou chabou ruštinou předstírat, že jsem místní. Lest je však okamžitě odhalena a pokladní mě posílá do vedlejší pokladny - pro cizince a s pěkně mastným vstupným. Jediné místo, kam se mohlo zcela zadarmo, byl křižník Aurora. Trvalo mi dost dlouho, než jsem ho našel. Návštěvy však nelituji. Na jeho palubě zůstala zachována expozice dokumentující nejslavnější výstřel v dějinách. Mimo to ale byla nedávno zrekonstruována palubní kaple - inu časy se mění a realita se musí přizpůsobit. Z jednoho místa se teď na vás dívá světec z pravoslavné ikony a Leninova busta. Kontrast, který se najde jen v Rusku.

Rusko je pro návštěvníky zcela bezpečný policejní stát a všem, kteří mají zájem tuto zemi navštívit, mohu cestu doporučit. Největší problém je obstarání víza, ke kterému je potřeba pozvání, ale i to se dá opatřit, něco to však stojí. Na nástěnce před ruským konzulátem jsou dokonce adresy agentur, které vám jakékoli pozvání za poplatek opatří. Bohužel mé vízum bylo jen čtrnáctidenní a nestihl jsem více než návštěvu dvou nejslavnějších ruských měst. Snad příště, Veliká země za to stojí.