Moje působení ve škole začalo začalo na začátku listopadu 1999, na tzv. Africké konferenci, která se konala na školní základně v Tvindu. Této diskusní megaakce se povinně účastnily všechny školy HPP. Nechyběly zde procítěné projevy z centrálního řečniště, podbarvené budovatelskými písněmi a tanci. Skupinku z naší školy tvořili Číňané, Poláci, Švédky, Češi a Holanďanka, celkem 14 dobrovolníků.
Následoval dvoutýdenní fundraising, kdy naší skupinku opustila první dobrovolnice. Žádost o změnu mého pobytu z turistického na studijní byla ředitelem několikrát odmítnuta, nakonec jsem přeci jen příslušný formulář získal a odeslal na policii. Nastalo studijní období. Naplánovali jsme si tématické okruhy, předpokládaný čas obětovaný studiu a vrhli se do práce. Vybral jsem si práci v Africe na nějakém konstrukčním projektu. Chtěl jsem se podílet na stavebních pracích. Jediná moje podmínka byla anglicky mluvící země. Z výběru školy přicházely v úvahu dvě země: Zimbabwe a Namibie. Přizpůsobil jsem tomu tedy své studijní zaměření.
Samostudium - honba za body Každý student si vybere téma, o které má zájem, najde si v databázi počítače příslušné informace, přečte si úkol, zodpoví požadované otázky, vypracuje vlastní závěr a po síti jej odešle učiteli, který práci zhodnotí a připomínky zašle zpět studentovi. Každý student má přidělený svůj počítač. Zpočátku probíhala výuka pouze papírovou formou vzhledem k vzhledem k dočasné nefunkčnosti celé sitě. Jednotlivé úkoly jsou bodově ohodnoceny a započítány do celkového bodového přehledu, který je pod dohledem učitele. Bodová hodnota úkolu je vysledována z předpokládaného průměrného času stráveného čtením a psaním závěru s výsledky. Denní průměr, nutný k dosažení požadovaného objemu 500 studijních bodů, je 5, což přeneseno na časový údaj znamená 5 hodin. Ne každý je stejně rychlý ve čtení a psaní, natož v angličtině. Handicap pomalejších byl kompenzován násobením skutečně získaných bodů koeficientem 1,5.
Do oblasti studií jsou započítávány i body za sport a jazykovou přípravu. Bodové ohodnocení je stejné - bod za hodinu. U jazyků jde víceméně o individuální přípravu, sporty jsou upřednostňovány kolektivní, tedy i zde se uplatňuje logika trávení volného času společně. To se vyžaduje i při provozování individuálních sportů.
Další požadované body jsou získávány za nové zkušenosti a účast na kurzech, kde přednáší vedení školy nebo sami studenti. Body za zkušenosti jsou studentovi přičteny, pokud vyvíjí aktivity, které jsou v jeho programu nové a které přímo či nepřímo souvisejí s přípravou na práci dobrovolníka. Jedná se například o účast na přípravě společného programu, vaření, drobné stavařské úkony, skládání písní nebo básní, výroba propagačních materiálů.
Organizace studijního dne Po snídani, která byla 7:30 - 8:00 následoval úklid společných prostor. Po deváté hodině následovala až dvouhodinová schůze nebo přednáška. Zbývající dopolední hodiny byly vyplněny samostudiem. Vařili jsme si sami pro sebe a pro uprchlíky, služba v kuchyni tak nahrazovala samostudium přípravou oběda. Ten byl podáván ve 12:30. Služba umyla nádobí, ostatní měli do 14 hod volno. Odpoledne jsme opět usedali do tříd, kde jsme schůzovali nebo studovali. Sportovní program, probíhající o dvě hodiny později, byl zejména v naší skupině kolektivním debaklem. Vzhledem k tomu, že kuchaři museli v době sportovního vyžití připravovat jídlo, staly se veškeré sportovní aktivity brzy individuálními. Po večeři, servírované v 18:00, probíhala další společná "společenská akce", opakující se během dalších dnů v týdnu. Nejčatějšími byl zpěv, poslech hudby, kreslení, společenské hry, sport, prezentace různých kultur nebo video. Vše striktně společně. Ve večerních hodinách býval také zpřístupněn Internet a většina z nás této možnosti využívala. Okolo desáté jsme si společně vypili trochu čaje a rozešli se do svých pokojů. Víkendy byly trochu volnější, ale také organizované, jen jednou za měsíc byl zcela volný víkend. Já jsem měl navíc uklidňující, pro Středoevropana velmi cenný, výhled z pokoje - na padesát metrů vzdálenou pláž. Usínání a probouzení se s mořským příbojem bylo balzámem na nervy.
Studijní finále V prosinci jsem byl čas dalšího fundraisingu a tak jsme odjeli pracovat. Nastal další odliv studentů. Vedení školy a čínští studenti vedli doslova válku. Neobešlo se to bez slovního, dokonce ani bez fyzického napadání. Po těžkých hádkách o navrácení školného opouští školu další 3 nespokojení studenti a zůstává nás 11. O vánocích byly dva týdny prázdnin a většina z nás trávila tento čas mimo školu. Já jsem se jel podívat domů. V lednu se mi potom moc nechtělo zpět do podivné komunity. Přesto jsem se do Dánska vrátil a pokračoval v přípravě. Nevrátili se další dva kolegové a náš počet se ustálil na konečných devíti.
Hned v úvodu nového roku jsem musel znova požádat o studijní vízum. U první žádosti totiž pan ředitel jaksi zapomněl doložit průvodním dopisem, který by potvrzoval moji přítomnost na škole. Nabídky pracovních míst do vybraných zemí jsme obdrželi v druhé polovině ledna, a ne v prosinci, jak nám slibovali. Nabízené projekty byly zaměřené na osvětovou činnost v oblasti prevence AIDS, výuku na školách pro různé věkové skupiny, projekty v oblasti zemědělství a jeden projekt zalesňování jako opatření proti šíření pouště. Od mého úmyslu podílet se na konstrukčních pracích jsem tedy musel upustit a vybral jsem si místo počítačového asistenta na škole Ponesai Vanhu v Zimbabwe. Každý dle oblasti zvoleného projektu pokračoval ve sbírání studijních bodů za cokoli. Dosažení požadovaného počtu 500 bodů totiž znamená dokonalou teoretickou připravenost. Já jsem sbíral body z oblasti stavebnictví, počítačového vzdělání se mi nedostalo. Počet dosažených bodů však říkal, že jsem byl z 60% připraven. Vedení školy nad mou praxí a teoretickou přípravou na misi mávli rukou s tím, že důležitý je můj bodový stav, ne příslušné vědomosti.
HPP si libuje ve velkých věcech. Chtějí být nejlepší. Nastal čas na přípravu další společné megaakce zvané Novoroční koncert. Po týdnu příprav se pár set lidí ze všech škol povinně setkává v improvizovaném sále tovární haly, aby si vyposlechli 15hodinový koncert. Ani já, ale ani zasvěcený milovník vážné hudby by si tento koncert neužil.
Po koncertě nastal čas na další přísun peněz pro školu. Po dvou týdnech práce jsme si měli ve škole procvičit konkrétní praktické úkony pro příslušné pracovní zařazení. Nebyl zde nikdo, kdo by mi mohl vysvětlit nebo poradit v mém oboru, který jsem si vybral. Praxi jsem tak nemohl absolvovat. Studoval jsem jiná okrajová témata a prokousával se manuálem popisujícím nástrahy zdejšího systému OS2/WARP, abych tak nasbíral nějaké studijní body a bylo mi umožněno odletět do Afriky. Vízum do Zimbabwe jsem obdržel bez problémů do deseti dnů od podání žádosti. Potřebovali jsme ale i pracovní povolení. Získávali jsme postupně potřebné formuláře a řešili záludné překladatelské lahůdky ve svých rodných listech, jako "předseda okresního národního výboru". Narozen v Československé socialistické republice odmaturoval jsem v České a Slovenské federativní republice a pas mi vystavili v České republice. Připadal jsem si jako podvodník.
Před odletem Odlet do Afriky se nezadržitelně blížil. Zbýval poslední fundraising a po návratu jsme pokračovali v administrativních přípravách. Zamluvili jsme letenky, dokončili očkování, zajistili pojištění a do toho nás pořád nutili získávat další a další studijní body. Na mě s jakýmkoli praktickým cvičením stále zapomínali.
V březnu byla v plánu další magaakce, tentokráte v Norsku, na kterou jsem se vážně těšil a posléze si ji i dokonale užil. Byla to tzv. zimní olympiáda. Krásně jsem se za ty čtyři dny v norské škole vysportoval a odpočinul od neustálých sporů s vedením naší školy.
Po návratu do Dánska nastalo nejzmatenější období. Začalo to problémy s placením letenek. Škola obdržela peníze, které jsme vydělali, se zpožděním. Rovněž se opozdil nákup antimalarik a moskytiér. Nepůsobilo to dobře na naši psychiku. Tři dny před odletem se mi nakonec dostalo počítačové praxe. Odjel jsem do Kodaně k obchodníkovi s použitými počítači a pomáhal mu připravit počítače, které byly později dopraveny do Zimbabwe na místo, kam jsem měl nastoupit.
O pobytu a misi v africkém Zimbabwe se dočtete v článku zveřejněném příští týden. |