Na internetu se nám nepodařilo nic najít, ale byli jsme výtečně připraveni na hledání práce přímo na místě. Znali jsme místo a okolí a místní obyvatelka nám byla ochotna pomoct s hledáním práce. Byli jsme v emailovém kontaktu s pracovníky “Úřadu práce“ (Job Centre) a monitorovali jsme aktuální volná pracovní místa na www.jobcentreplus.gov.uk. Přes www.ecola.com jsme si pročítali lokální noviny The Courier a hledali si v nich kontakty a možnosti práce. Bylo nás sedm, tudíž jsme mohli obejít celé město za krátkou dobu. Přesto po devíti dnech jela většina z nás bez pořízení domů.
Počátky hledání práce provázel bezbřehý optimismus a odhodlání z naší strany. Za první tři dny jsme ve skupinkách objeli a obešli snad všechny větší zaměstnavatele, kteří přicházeli v úvahu. Zkoušeli jsme to v supermarketech (ASDA, TESCO, SAFE WAY), v obchodních centrech (WELLGATE OVERGATE), ve fast-foodech (McD´s, KFC, Pizza Hut), v obchodech se spotřebním zbožím (B&Q, Pets world), v hotelích. Samozřejmě jsme nepožadovali práci pro všech sedm lidí dohromady, stačilo by nám i jediné pracovní místečko. Reakce byla vždy stejná. Obdrželi jsme obsáhlé dotazníky (4 a více stran) se spoustou zvídavých otázek („napište jediné slovo, které vás nejvíce charakterizuje“). Po jejich odevzdání následovalo ujištění, že v případě zájmu budeme za 7-14 dní kontaktováni a pozváni na pohovor. Poté se zase rozmyslí a vysloví svůj ortel, ovšem do 1 měsíce od vyplnění dotazníků.
Kromě velkých zaměstnavatelů jsme hledali také ve výlohách obyčejných obchůdků, restaurací, pekařství. Občas se nějaká možnost naskytla, ale převážně šlo o part-time jobs (8 - 20 hod / týden). Dále jsme obvolávali nabídky Job Centres a z novin The Courier. U prvních většinou zaměstnavatelé nechtěli jako pracovní sílu cizince, těch druhých bylo minimum (1 - 2 / den), ale rozhodně vypadaly nejnadějněji. Ovšem zájem o tato pracovní místa byl obrovský (5 a více zájemců), přičemž přednost měli místní, kteří přinášeli zaměstnavatelům méně starostí. Cizince bylo třeba registrovat na ministerstvu vnitra a zaplatit poplatek 50 liber.
Na základě jedné nabídky z The Courier jsem byl pozván na pohovor. Šlo o místo uklízeče za minimální mzdu. Pohovor vedli dva muži, slušně ošacení, nabízejíce mi kávu či čaj, prostě serióznost sama. Vyptávali se na všechno možné, až jsem si chvílemi připadal, že žádám o místo v top managementu. Ačkoliv jsem nemohl udělat špatný dojem (s angličtinou nemám nejmenší problémy, studuji dvě VŠ, všechny jejich požadavky jsem splňoval), nestál jsem jim ani za to, aby mi zavolali výsledek pohovoru, přestože mě několikrát ujišťovali, že hned následující den dají vědět. Po pár dnech jsme získali přesvědčení, že ze sebe děláme jenom blázny. Desítky vyplněných dotazníků a odevzdaných CV, desítky telefonátů a nikde ani náznak naděje. Po týdnu jsme se definitivně rozhodli ukončit naše trápení. Většina jela zpět domů, jen já jsem se s kamarádkou vydal stopem na Skye.
Závěrem bych připojil tzv. 3 x 3 pro hledání práce ve Velké Británii: - buďte k dispozici k práci minimálně po dobu 8 týdnů, - mějte na sebe telefonní spojení (místní SIM kartu nebo pevnou linku v místě ubytování), - pročítejte lokální noviny a oslovujte konkrétní zaměstnavatele, - nejezděte v červenci (nejlepší je jet do půlky června nebo od půlky srpna), - nespoléhejte moc na Job Centres, - nezapomeňte si na cestu přibalit dostatek CV a fotek a zároveň si CV uložit na mail, ať ho můžete v případě potřeby přizpůsobit okolnostem.
Tři věci, které by vás neměli překvapit, jsou: - haldy dotazníků, které je nutné všude vyplňovat, - neochota (neschopnost) řešit záležitosti flexibilně mimo zaběhnuté postupy (např. projít si dotazník hned a ne až za týden), - ve většině veřejných knihoven je na základě registrace možný přístup k internetu zdarma.
Zdroj: http://www.studentskebydleni.cz/cestovani.php
Máš jiné zkušenosti s prací v zahraničí? Poděl se o ně s ostatními čtenáři Kalimery! Článek zveřejněný i v tištěné podobě časopisu Kalimera získává slevu 10 USD na službu vrácení daně od společnosti TAXBACK. Platí pro příspěvky došlé do 30. ledna 2006.
|