Arménie

Vstup do země Peníze Informace Památky Příroda Náhorní Karabach

  Arménská republika, od září  1991 nezávislá na bývalém SSSR, je prezidentskou republikou. Jejím hlavním městem je Jerevan. Na ploše 30 000  km2 žije v Arménii 3,6  milionu obyvatel. Hlavním náboženstvím je arménské pravoslavné křesťanství (přesněji řečeno arménská apoštolská církev, nazývaná také gregoriánská), ustavené zde státním náboženstvím už roku  301. Arménie je tak vůbec prvním křesťanským státem světa - Řím začal křesťanství tolerovat až v roce  313. Úředním jazykem je arménština. Mezi staršími lidmi je dosud rozšířena ruština, mezi mladými se v poslední době objevuje znalost angličtiny. Čas je v Arménii o tři hodiny před standardním středoevropským časem.

Vstup do země
  S podmínkami vstupu do Arménie je to stejně nejasné, jako u sousední Gruzie. Při pozemní cestě z Gruzie je podle jedné z několika verzí situace následující: Češi i Slováci sem formálně potřebují vízum, které můžete mít buď předem z arménské ambasády ve Vídni (kde stojí 600 šilinků), nebo je lze poplatek zhruba 70 - 100 USD koupit přímo na hranicích. Toto vízum má platnost jednadvacet dní, alternativou je podle některých cestovatelů koupit si na hranicích třídenní vízum za 20 USD a to pak prodloužit na cizinecké policii. Prodloužení víza na měsíc stojí zhruba 30 USD, takže tento postup je zhruba o 50  USD levnější, než regulérní měsíční vízum. Arménské pohraničníky ale většinou žádné vízum nezajímá, měli byste mít jen v pasu potvrzení typu AB a "bumážku" (viz kapitola Formality), případně jim budete muset dát drobný úplatek. Nejpřijatelnější variantou se tedy zdá být pokus projet z Gruzie do Arménie bez víza. 

  Adresa arménské ambasády pro Českou i Slovenskou republiku je Neubaugasse  12-14/1/16, 1070  Vídeň, tel. 0043/1/522  74  79, 524 36 68, fax 522  74  81, úřední hodiny po-pá 8.30 až 16.30. Další arménská ambasáda je v Moskvě a v gruzínském Tbilisi (pokud se vám tedy do Arménie bez víza projet nepodaří, vraťte se pro něj do Tbilisi).

  Česká ani slovenská ambasáda v Arménii není, v tísni se stejně jako v sousední Gruzii můžete obrátit na naše ambasády v Moskvě a v Turecku, nebo na mezinárodní instituce.

Peníze
  Lokální arménská měna se jmenuje deram, rusky a česky se jí běžně říká dram (za 1  USD dostanete cca 240  dramů). Arménie je pro nás poněkud levnější než Gruzie, je ale také o něco chudší. Základní potraviny jsou ale všude k dostání a země je včetně hor hustě zalidněna, takže brát jídlo z domova nemá smysl. Arménie je také údajně pro nezávislé cestovatele o něco bezpečnější, než divoká Gruzie (toto hodnocení je ale značně subjektivní - podle jiných názorů je i v Gruzii stejně bezpečno, jako v Čechách).

  Hraniční přechody mezi Arménií a Tureckem jsou v důsledku politického napětí mezi oběma zeměmi v současnosti uzavřeny, takže jedinou možností je z Turecka pozemní cesta do Arménie přes Gruzii. Z istanbulského mezinárodního autobusového nádraží Uluslararasi jezdí dvakrát týdně přímý autobus do Jerevanu přes gruzínský hraniční přechod Sarp (jiné zdroje naopak uvádějí, že tento autobus jezdí přes přechod Eminbej), cesta trvá zhruba padesát hodin a stojí cca 40  USD. Přímá pozemní cesta do Jerevanu z východotureckého Karsu přes gruzínský přechod Eminbej je popsána v kapitole Po zemi na východ. Pokud cestujete do Arménie přes Gruzii, dostanete se z Tbilisi do Jerevanu nočním vlakem (cca 8  USD) nebo autobusem.

  V lednu  1999 nabízeli vybraní pražští prodejci nejlevnější zpáteční letenky do Jerevanu za tyto ceny: Nemo-Selecta 19  599  Kč, Atlantis Air Service 19  900  Kč, Global Express 19  990  Kč, GTS International 15  350  Kč (speciální cena pro studenty, déle otevřená letenka). Tyto ceny se mění v závislosti na sezóně.

Informace
  Bližší informace o arménských památkách a historii najdete v knize Burcharda Brentjese Arménie - tři tisíce let dějin a kultury (Vyšehrad  1976), z níž jsme v následujícím textu částečně čerpali i my. Pokud nepočítáme historický román Franze Werfela Čtyřicet dnů, jakékoliv jiné české údaje o Arménii chybí. Zájemci o arménskou kulturu se ale stejně jako v případě sousední Gruzie mohou přihlásit na přednášku kaukazologa Václava Černého Úvod do obecné kaukazologie, která probíhá na FF UK v Praze.

  Kvalitním informačním zdrojem v angličtině je brožurka Armenian architectural monuments (vydal Department of foreign tourism to the Armenian SSR, nedatováno), obsahující podrobou mapku Arménie s lokací a popisy všech památek, na kterou se lze doptat v muzeu v Jerevanu. Mnoho faktických informací v angličtině, fotografií arménských památek, popisů zajímavých míst, mapek atd. lze najít i na internetových adresách www.avarayr.am a www.arminco.com, vynechat byste neměli ani adresu www.soros.org, doména National foundations, Central Eurasia project (zřejmě nejvíc praktických údajů o cestování po Arménii vůbec).

  Stejně jako v sousední Gruzii je i v Arménii třeba naučit se několik základních pozdravů a frází, které otevírají široká kavkazská srdce. Arméni se oslovují paron (pane) či tikin (paní) plus příjmení. Našemu oslovení "slečno" odpovídá nejspíš arménské oriord, které se zpravidla užívá bez jména. Mladší dívce se často říká khujrik ("sestřičko"). Několik běžných arménských pozdravů: barev, dzez (dobrý den), bari or (zdvořilá odpověď), ctesuthjun (nashledanou), bari aravot (dobré jitro), bari jereko (dobrý večer), bari gišer (dobrou noc), inčpes ekh? (jak se vám daří?), hamecekh (prosím), šnorakaluthjun, mersi (děkuji), nerecekh (promiňte), ajo (ano), če (ne). Hodit se speciálně v Arménii mohou i slova jekegheci (kostel), vankh (klášter) či amroc (pevnost).

Památky
  V hlavním arménském městě Jerevanu, mnohokrát poničeném zemětřesením a po roce 1924 zcela přestavěném, toho kromě chrámu sv. Jakuba, urarské pevnosti Erebuni a několika dalších méně významných památek není moc k vidění. Předlistopadové turistické brožurky zde doporučují navštívit Leninovo náměstí (dnes náměstí Republiky) a Leninův pomník. Pro většinu cestovatelů je to už dnes ale poněkud pasé, Leninův pomník byl prý navíc před několika lety odstraněn. Kuriozitou je obrovitá socha Matka Arménie (charakterizovaná jedním z českých cestovatelů jako "typická sovětská ženská s mečem"), v jejímž soklu je vojenské muzeum. Za vidění stojí v Jerevanu snad ještě památník starého arménského písemnictví Matenadaran, kde jsou mimo jiné uloženy první arménské spisy z 9. století. V arménské metropoli ale také můžete obdivovat moderní a architektonicky zajímavé vládní budovy, obložené červeným tufem, nasávat příjemnou atmosféru nočních kavárniček a pozorovat hloučky vysedávajících a debatujících Arménů.

  Arménie je cestovatelskou lahůdkou především pro svou starobylou křesťanskou kulturu, pro níž je stejně jako sousední Gruzie často nazývána "Země klášterů". Zájemci o historické památky a křesťanskou architekturu mohou v Arménii podniknout mnohotýdenní tématické putování - v zemi jsou desítky církevních památníků, klášterů a chrámů. Protože se tu prý často dá i přespat mezi pohostinnými knězi, je podle českých cestovatelů Arménie ideální zemí pro nezávazné toulání od kláštera ke klášteru. Následující krátký výběr chrámů a klášterů je jen zlomkem všeho, co můžete v Arménii vidět.

  Ve střední části země najdete zhruba třicet kilometrů východně od Jerevanu "nejkrásnější antické dílo na někdejším sovětském území", nově rekonstruovaný řecký iónský chrám Garni z 1. století. Jen pár kilometrů odtud leží velký klášterní komplex Geghard (známý také jako Ajrivankh), jehož součástí je mimo jiné i jeskynní chrám sv. Řehoře z 6. století a chrám Panny Marie z 13. století. Podle legendy zde bylo kdysi uchováváno kopí, kterým byl jedním z římských vojáků proboden na kříži Ježíš. Chrám sv. Řehoře má navíc vynikající akustiku a často zde proto můžete slyšet zpívající sbor popů. Na západ od Jerevanu nedaleko od tureckých hranic byste neměli vynechat klášterní komplex Edžmiacin (některé zdroje uvádějí jméno Ečmiadzin) s katedrálou, ukrývající předkřesťanské obětiště a chrámy sv. Hriphsime a sv. Gajané z 6. století. Arméni někdy Edžmiacin pyšně označují za nejstarší křesťanský kostel na světě, čeští cestovatelé jej přirovnávají k malému Vatikánu - sídlí zde totiž patriarcha katolikos, hlava arménské apoštolské církve. Na sever od Edžmiacinu spatříte nad městem Aštarak na jižních svazích sopky Aragats impozantní "kyklopskou" pevnost Amberd z 11. století, nedaleko odtud je ve vesnici Jeghvart hřbitov a typickými arménskými filigránsky vzorovanými náhrobními kameny - tzv. chačkhary.

  Součástí kláštera Khečaris (Kecharis, uváděn i jako Ghečaris) ve vesnici Caghkadzor cestou z Jerevanu přes město Hrazdan k jezeru Sevan je kopulovitá kaple sv. Kříže z 11. století a o dvě století mladší chrám Khathoghike. Na březích jezera Sevan jsou roztroušeny staré kostely Arakheloc (Arakelots), Karapet (Garabed) a Airivankh (Hayrivan). Na sever od západního břehu jezera leží město Dilidžan (Dilijan), u něhož se rozkládají dva klášterní komplexy: Hagharcin (Aharci) z 13. století a Gošavankh (Ketikh, Gedik) u vesnice Goš.

  V severní Arménii stojí za návštěvu klášter Haghbath (Haghpad) s katedrálou sv. Kříže z 10. století, s kopulovitým chrámem Panny Marie a s knihovnou a zvonicí z 13. století. Nedaleko od něj je ve vesnici Uzunlar na hranicích s Gruzií katedrála Odzun (Odsun, Odzoon) z roku 550. Ve stejné oblasti leží klášter Sanahin ve vesnici Alaverdi, který obsahuje chrám Spasitele, chrám sv. Řehoře, chrám Panny Marie, akademii Řehoře Magistra a knihovnu z roku 1063.

  Největší arménská církevní stavba stávala na západ od Jerevanu ve Zvarthnoc (Zvartnots), kde dnes po zemětřesení najdete už jen zříceniny obrovské rotundy sv. Řehoře (v 7. století ji dal postavit Narses II.). Podle této rotundy byly o tři století později zbudovány známé arménské chrámy v Ani, které dnes leží na tureckém území. Jen kousek od Ani jsou už na území Arménie nedaleko vesnice Anipenza ruiny baziliky Jererujkh (Jererúk, Ererujsk) z 5. století. Pokud se sem vydáte, stavte se i v nedalekém městečku Thalin, kde navštívíte zbytky velkého chrámu ze 7. století.

  Na jih od Jerevanu u tureckých hranic stávalo u městečka Artašat jedno z třinácti bývalých hlavních měst dávné arménské říše - Dvin. Dnes tu jsou k vidění už jen jeho trosky, vykopávky a archeologické muzeum. U okraje ázerbajdžánské enklávy Nachičevan u íránské hranice na jih od města Jeghegnadzor (Jecheknadzor) leží v horách klášter Noravankh z 13. století. Přímo u Jeghegnadzoru se přes řeku Arpu klene pozoruhodný kamenný most z 13. století. Na cestě z Jeghegnadzoru směrem k jezeru Sevan najdete Sulemain, obrovitou tajemnou světskou stavbu z 13. století v podobě pravoúhlé kamenné síně s neznámým účelem. V jihovýchodní části Arménie se u města Sisivan zachovaly zbytky předkřesťanské megalitické kultury - dolmeny a menhiry. Při cestě do Náhorního Karabachu byste měli z města Goris odbočit na jih k ruinám horského kláštera Tathev z 9. století, kde jsou zříceniny tří kostelů a "tancující sloup". V blízkosti kláštera se můžete doptat na horké prameny s možností koupání.

Příroda
  Arménie nabízí řadu přírodních zajímavostí i těm, které historické památky nelákají: 
Na východ od Jerevanu najdete u vesnice Vedi zalesněnou rezervaci Chosrovskij zapovědnik, kolem města Dilidžan se rozkládá stejnojmenná přírodní rezervace Dilidžanskij zapovědnik. Velké vysokohorské sladkovodní (leč díky rozpuštěným minerálům chutí nahořklé) jezero Sevan leží v severovýchodní části země a kdo ho nespatří, ten podle místního přísloví v Arménii ani nebyl. Na několika plážích se zde můžete vykoupat.

  Na sever od jezera se v předhůří Malého Kavkazu tyčí zalesněný Šachdatský hřbet, přes který můžete podniknout řadu treků. Jeden z nich začíná ve vesnici Čajkent východně od města Dilidžanu, odkud se vydáte přes hřeben k jihu směrem k jezeru Sevan. Výhledy z hor dolů k jezeru jsou prý úchvatné. Alternativně lze přes hory k Sevanu vyrazit i z nedaleké západněji ležící vesnice Goš od kláštera Gošavankh. Zhruba hodinu od vesnice se dá spát u lesního jezírka, na které se doptáte domorodců. Další zhruba dvoudenní trek můžete podniknout od antického chrámu Garni přes náhorní plošiny Geghamského hřbetu s pasteveckými stany směrem k severu k jezeru Sevan do vesnic Lichk nebo Kamo. Z nich jezdí autobus po jihozápadním břehu jezera do Dilidžanu.

  Z arménské strany se můžete podívat pod biblickou tureckou horu Ararat (5165 m), dostanete se ale bohužel jen k hraniční řece Araks. Z arménského městečka Ararat si ale v této oblasti lze udělat výlet ke klášteru Chor virap. Pokud pojedete z městečka Ararat na východ podél hranic ázerbajdžánské enklávy Nachičevan, najdete z města Jeghegnadzor divoký kaňon řeky Arphy. Tato Řeka pramení na severu nad lázeňským městem Džermuk (Jermuk), pyšně nazývaným "Karlovy Vary Východu". Východní část žermuckého údolí tvoří Zangezurský hřbet, probíhající zde Arménií od severu k jihu, kde se dá trekovat.

  Severovýchodně od Jerevanu se tyčí nejvyšší arménská hora Aragats (4095 m), bývalá sopka, na kterou se můžete vyšplhat. Nejlepší přístupová cesta sem vede z Jerevanu autobusem přes město Aštarak, odkud pak budete pokračovat do vesnice Byurakan, kde autobus končí. Vydáte se pěšky nebo stopem vzhůru po silničce, minete odbočku doleva k pevnosti Amberd a kolem kurdských tábořišť se dostanete až k ledovcovému jezeru, kde je meteorologická základna (pokud budete mít kliku, může se vám podařit dostopovat až sem). Arménští meteorologové tvrdí, že výstup na Aragats je velmi obtížný, s běžnými horskými zkušenostmi se prý ale dá dobře zvládnout. Cesta vede nejprve údolím vzhůru, pak přes sedlo na lávové pole do kráteru pod jeden ze čtyř vrcholů. Severní vrchol Aragatsu připomíná hromadu štěrku, na hlavní vrchol odtud vede uzoučký a nebezpečný skalní hřbítek, na který se už bez jištění opravdu nedoporučuje šplhat. 

Náhorní Karabach
  Pokud vám její návštěvu dovolí momentální politická situace, je prý jednou z nejkrásnějších oblastí velké etnické Arménie Náhorní Karabach (arménsky Arcach, "Černá zahrada") na severovýchodních hranicích země. Jiní cestovatelé jej ale naopak v důsledku dopadu válečného konfliktu označují jako "silně depresívní". Po vítězné válce s Ázerbajdžánem na jaře 1994 se tato odbojná smíšená arménsko-ázerbajdžánská enkláva osamostatnila a etničtí Ázerbajdžánci odtud byli vyhnáni (mluví se až o statisících uprchlíků). Z Karabachu tak vznikla nezávislá republika etnických Arménů, kterou ale drží nad vodou jen vojenská a ekonomická pomoc sousední Arménie - jiné státy světa ji zatím neuznaly. Příměří je jen dočasné a boje mohou kdykoli znovu vypuknout. Hlavním městem Náhorního Karabachu je Stephanakert, kam se dostanete přímým autobusem z Jerevanu přes město Lačin a tzv. Lačinský koridor. Další možností je jet sem návaznými lokálními spoji nebo stopem přes města Jeghegnadzor, Goris, Lačin a Suša. V Karabachu žijí velmi příjemní a pohostinní lidé, občas se ale budete muset registrovat u vojáků a ne všechny karabašské oblasti jsou cizincům volně přístupné. Pokud znovu nevypukne válka (a pak by vás sem stejně vojáci nepustili), je v Karabachu stejně bezpečno, jako kdekoli jinde v Arménii. Jedinou hrozbou jsou tu občas miny, takže je třeba důsledně se držet užívaných cest a na nebezpečná místa se předem vyptat domorodců.

  K návštěvě Náhorního Karabachu byste měli mít zvláštní vízum, které lze získat na karabašské ambasádě v Jerevanu (sedmidenní vízum stojí 25  USD, delší vízum 35  USD). Pokud ale budete mít stejné štěstí, jako několik skupin českých cestovatelů, lze prý do Karabachu projet i bez víza. V tom případě ale pak v Karabachu kontaktujte místní ministerstvo zahraničí, kde dostanete vízum dodatečně - jinak riskujete oplétačky s policií.

  Za vidění stojí v Karabachu mimo jiné krásná krajina majestátních údolí, lesů a hor a několik starých klášterů (Drombon, Vankhli, Seidišen, Suša, St. Grigoris, Dahraz, Togh, Tumi a další). Jedním z nejvýznamnějších karabašských klášterů je Gandzasar z 13. století, zvaný "Hora drahocenností", který prý ve svých základech ukrývá část lebky Jana Křtitele.

Další užitečné informace pro cestu do Arménie naleznete na stránkách Ministerestva zahraničních věcí www.mzv.cz.